Zvláštna farba sĺz tvojho tela

Vizuálně nádherné! Ano, Argento z toho kouká na každém kroku (nejen barvy červená a modrá, tajemný dům či smysl pro detail), nekončící záběry lidských očí jsou od Fulciho (jen chybí jejich propichování, rozřezávání a vydloubávání, i když k jedné menší krvavé scénce přeci jen dojde) a překrásné secesní interiéry včetně všech možných doplňků k tomu patřících (mozaiky, šperky, světla...) skvěle doplňují snový, surrealistický snímek. Tohle není mozaika, ale kopice střepů z obřího zrcadla, na němž byl příběh napsán. Filmařské postupy snímků 60.let (zdánlivě donekonečna se opakující záběry), hudba evokující snímky 70.let a Valerie, která spolkne kouzelnou perlu. Černá kůže, lidská kůže, břitvy, nože, pouta...trochu giallo, více však s/m. Za novými zdmi jsou ty staré a do každého bytu se dá nepozorovaně vejít řadou tajných dveří. Chvílemi jsem měl dojem, že sleduji vysoce estetizovanou reklamu na Campari, což mi nevadilo.... (27.02.2015)

Kaleidoskop stále se opakujících bizarností vytvořený násilně ubíjející formou. Režisérská dvojice příliš okatě tlačí na pilu (a to doslova). Doprovodné skřípavé zvuky poškozují sluchový vjem do té míry, až se to dá vnímat jako zkouška, co všechno divákovo tělo ještě snese. Moje nesneslo! Bylo hříšné myslet si, že se i jen nepatrně přiblížili mistrům. (16.12.2022)

Dávam priemerné hodnotenie, ale tento film je všetko len nie priemerný. Z traileru to nie je až tak cítiť, ale film nie je normálny a to doslova. Ide o artové experimentálné Davidom Lynchom líznuté niečo, čo len tak nepochopíte a nestrávite. Je to fetiš a to riadny. Ani dobré, ani zlé, proste to treba zažiť. Možno je to klišé, ale niečo takéto sa len tak nevidí a to rátam aj Srbski film, Human Centipede a podobné zvrátenosti. [9. MFF Cinematik 2014] (17.09.2014)

Argento, jasně, hned na první druhý pohled, Strickland, určitě, protože z něj taky vychází, Lynch, u černobílé části rozhodně. Koho mi to ale - aspoň v poslední třetině, kde postavy prakticky oněmí - připomínalo nejvíc, byl Švankmajer, a to tím precizním důrazem na zvuk a detaily: oči, rty, prsty, předměty, požívání, vyprazdňování etc. (13.11.2022)

Audiovizuální orgasmus, který v zázemí multiplexu zcela překračuje pouhé sledování pohyblivých obrazů a vnímání zvuků. Hélène Cattet a Bruno Forzani překračují hranici filmových postupů natolik, že divák nemá šanci všechno vstřebat na první zhlédnutí. Vizuální a sonické detaily nám protékají přes obrazovku a hladí po celém těle. Snové zobrazení temnoty, tiché šeptání zla, slast při řezání kůže břitvou (následným projížděním rukou pod kůží brrr!), lynchovský prvek probouzení Mulholland Dr., barevné kompozice, flicker efekty, nadsmyslový dějový rozměr. Podivná barva slz tvého těla obsahuje daleko více bizarnosti, surrealismu, brutality a objevení těla než v Ameru (a všech krátkometrážních filmech). Kdyby se spojila režijní čtveřice Cattet-Forzani-Argento-Lynch zplodí nadčasové dílo za hranici představivosti. [Festival otrlého diváka, Brno 2014] (15.03.2014)