Skôr než zaspím

Minimalistický, nijak překvapivý, ale přesto slušný thriller hrající si se stejnou myšlenkou, jako romantická komedie 50x a stále poprvé. Žena se každé ráno probudí vedle svého manžela a pouze střípky z předchozích dnů (týdnů, měsíců) ukazují, že nic není jaké se zdá být a že její manžel jím možná není. Žádné velké napětí ani zvraty se nekonají, ale uteče to a neurazí. (10.11.2015)

Dvě věci jsou jisté. Postava Nicole nejspíš nezná filmy Nolana, jinak by místo kamery používala tetovací strojek a Colinovi, otrávenému soužitím s trefenou Bridget a nošením svetrů s šílenými vánočními vzory, musely ty nervy jednou rupnout.. Přiměřená stopáž, hvězdné obsazení, všední režisérské pojetí a vzhledem k počtu postav omezené možnosti ve vývoji děje nakonec vygenerují výsledek, na který si druhý den ráno nevzpomenete, i kdyby vedle vás ležel Firth v pyžamu.. (18.12.2017)

CITÁT - Jsem tvůj manžel, a jsme spolu již čtrnáct let. Ty si nic nepamatuješ, přes noc jsi to všechno zapomněla............. Na první pohled je to mix příběhů 50 x a stále poprvé, Tváře v davu a Na hraně zítřka. Akorát to není komedie, tváře si hlavní hrdinka pamatuje, jen netuší co si o nich mám myslet a není to akční sci-fi, ikdyž se ráno vždy probudí do úplně nového světa. CITÁT - Co jsem dělala na letišti?................. Po hodině koukání jsem začal narážet na dějové chyby a díry ve scénáři. Nemá to napětí není to mrazivé je to prostě jen příběh beze špetky dramatu. Příběh může mít několik zakončení. Buď se vrátí na počátek, nebo se tvůrci "vrátí na počátek". Ale vše je vyřešeno jinak a to tak, že se vrátí na počátek. CITÁT - Měla jste nehodu........... (24.01.2015)

Paměť je potvora ulhaná. Já si samozřejmě pamatuji naprosto přesně vše z mého života od vyjmutí z těla matky až po uložení do rakve, ale většina lidí takové štěstí nemá. Třeba taková Christine. Ta si nepamatuje ani to, co měla včera k večeři, natož svého manžela, syna, doktora ani týpka, který jí to v hlavě přeházel. Mě ta hra na hledání pravdy celkem bavila a i když se pointa celkem nápadně nabízela, tak jsem se s ženou bez paměti rozhodně nenudil. (30.05.2015)

Všichni Nicole Kidman lžou. Teď jde hlavně o to zjistit, jestli jí lže její manžel, její psychiatr, popřípadě, co se za její více než podivnou amnézií skrývá. S hrdinkou příběhu Christine se to má tak, že si každý den po probuzení nepamatuje na nic z předešlého dne. Prý za její stav může úraz hlavy po brutálním napadení, k němuž došlo před deseti lety za záhadných okolností. Christine si na doporučení svého terapeuta pravidelně z každého dne pořizuje obrazový záznam, jež je jakýmsi video deníkem, který je jediným připomenutím předešlého dne a v podstatě jen do něj vkládá veškerou svoji důvěru. K tomu se postupně začnou přidávat další pochybná fakta - úmrtí dítěte, rozvod manželství, nejasná minulost, a zase jen pochyby a lži, a tak pořád dokola. Mohl to být poutavý a působivě vystavěný mystery thriller, ale tak docela se to nepovedlo. Scénář by musel dostat k realizaci někdo schopnější, než je zhola průměrný Rowan Joffe, jehož scénář je všechno, jenom ne systematický a do detailu propracovaný. Snad až příliš spoléhal na silné herecké trio Kidman-Firth-Strong, které překvapivě nepředvedlo nic mimořádného. Nicole Kidman byla podivně nehezká a tím i nesympatická. Firth se Strongem by zřejmě předvedli herecký nadstandard, ale jejich výkony ve slabším režijním provedení zanikly. Předně, první hodinu film nemá šťávu. Určitým způsobem si budoval lepší výchozí pozici do druhé hodiny, respektive do druhé poloviny příběhu. Ta je sice o něco výraznější, napínavější a má snahu o gradaci, ale režisér to utne v nejlepším. Film vlastně nemá ani pořádné finále.To sestává jen z krátké sekvence, ve které se nebohá Christine brání útočníkovi, jehož identitu lze odhadnout předem, i když výsledná pointa není nikterak ostudná. Je fakt, že režisér Joffe tak nějak po celou dobu pilně pracoval s atmosférou, ale zkrátka svůj scénář udělal málo poutavý, vloudily se mu do něj i značné nelogičnosti, u kterých nelze zabíhat do podrobností, aniž bych nevyzradil něco, co se s ohledem na příběh nemá vyzrazovat. Jak postupně docházel k rozkrývání záhady, zapomínal na to, co bylo předem dáno, a až příliš ledabyle to předchozí odhodil v dál. Divácké procitnutí na konci příběhu může být různého charakteru, neboť zajímavost filmu spočívala v tom, že se nevědělo, co způsobilo stav hrdinky příběhu, a spolu s ní se chtěl divák dobrat pravdy. Pokud divák tušil, jak by to asi s hrdinkou mohlo být, k tomu se nabízelo hned několik variant, a nebylo úplně nudné a od věci během filmu určovat, která mohla být ta správná. Z filmu sálal i nepřehlédnutelný evropský "feeling". To všechno je jistým plus. Nicméně, od filmu z produkce Ridleyho Scotta a s takovými hereckými veličinami, čekám víc než jen zdařile maskovaný průměr. Knižní román, na jehož motivy film vznikl, neznám, znát nechci, protože literaturu mrdám. To se knížka strčí do prdele a mrdá se. No není se pak co divit, když výsledný film jde tak trochu do prdele. 50% (22.01.2015)