Centro Histórico
Obsahy(1)
Povídkový film natočený u příležitosti vyhlášení portugalského města Guimarães Evropským hlavním městem kultury pro rok 2012. Pedro Costa a jeho čtyři kolegové natočili různorodé příspěvky, pro něž nebyla hlavní motivací reklama na dané město, ale vytvoření originálních, autorsky suverénních segmentů. (Letní filmová škola)
Videá (1)
Recenzie (7)
Muž taverny (Aki Kaurismäki) - Clivo dojemne humorná epizóda mapujúca, cez príbeh osamelého majiteľa pohostinstva, zanikajúci sveta lokálnych taverien v rytme melódií fada, s fantasticky nasvietenou náladou. 100%. Rozbité okná (Victor Erice)- Trpké spomienky mužov a žien na život strávený v neľahkých pracovných podmienkach textilnej fabriky je smutnou pripomienkou sveta proletariátu. Nostalgická melódia akordeónu v závere detailne ukazuje strhané a vážne tváre na prastarej fotke osadenstva továrne. Robotníci dnes stratili Marxom deklamovanú triednu silu. Trpká pravda je taká, že masu robotníkov v súčasnosti skoro nik nepotrebuje. Len odrobinky - na ktoré stačí nevyčerpateľný ázijský trh. Globalizácia zániku robotníckej triedy nasadila kovovú obruč. 90%. Vľúdny exorcista (Pedro Costa) - Očistný rozhovor prisťahovalca z portugalskej kolónie s bronzovým vojakom v nemocničnom výťahu je len ťažko preniknuteľnou alegóriou. Plusom je skladba Oliviera Messianena, mínusom všetko ostatné. Isteže, umenie. V najlepších tradíciách rakovinotvorného artu. 15% Dobytý dobyvateľ - Nakoniec vtipný pohľad na masovú kultúrnu turistiku pohľadom 103 ročného emeritného režisérskeho gurua Manoela de Oliveiru. 85% ()
Kaurismäki ***** - potvrzení toho, že i beze slov se dá nádherně vyprávět. Costa odpad - potvrzení toho, že tento režisér jde se svou tvorbou postupně do nejhlubších pekel a toho, že nepřetržitý proud trapných slov dobrý film nezaručí. Erice **** - potvrzení toho, že i hodně slov může vytvořit kompaktní celek, když režisér ví co dělá. Oliveira **** - a nakonec potvrzení toho, že i ve 104 letech se dá natočit originální a vtipný film. ()
Jednotlivé povídky jsou každá rozdílné kvality, což je možná na škodu. 1. Tavern Man (Aki Kaurismäki)-Sedl mi jednoznačně nejvíc. Celý prakticky beze slov a přitom tak silný, dojemný, smutný a vtipný zároveň. 2. Sweet Exorcism (Pedro Costa)-Naprostá blbost, která mě značně iritovala od začátku až do konce. 3. Vidros Partidos (Victor Erice)-Dost zajímavá povídka a příběhy bývalých továrních zaměstnanců se dobře poslouchaly. 4. O Conquistador Conquistado (Manoel de Oliveira)-Stojí na nápadu s megafonem a jednom povedeném vtípku, mě však příliš neoslovila, ale alespoň nenudila. Celkově slabší 4*. ()
Čtyři režiséři,čtyři povídkové příběhy z historického města Guimarães, které je prošpikováno pamatkami UNESCO a Portugalcům známé jako rodiště jejich prvního krále Alfonse I. Dobyvatele. Dá se říci, že režiserští mistři vytváří omnibus, který zprostředkovává kouzlo města a snaží se archivovat jednotlivé styly do jednoho díla. Jednotlivé povídky jsou logicky jedinečným přístupem zasazeny do odlišné doby a někdo by se dokonce odvážil tvrdit, že se kontrastují navzájem. 13+30+36+10=89 min. bude tvořit jedinečnou návštěvu severoportugalského města alespoň skrz vaši 22'. ()
Hodnotím jen párminutovou sekvenci génia Käurismekiho. Už jen na kvalitě a barvitosti záznamu a prvním pohledu na ústředního hrdinu bylo jasné, že se jedná o Akiho. Ať se momentálně nachází na alkoholovém dně, filmové kvality nikdy neztratí. Ostatní režiséři jako více než stoletý (a vůbec už né v obraze) de Oliveira nebo mou nenáviděný Costa mne absolutně nezajímají... - 2. 8. 2013 - 1/6 filmu - 85% ()
Galéria (6)
Fotka © Nitrato Filmes
Reklama