Pompeje

I když Paul W.S. Anderson doteď natočil řadu vyložených pitomostí, většinou mě alespoň něčím bavily. Pompeje už ne. Čekání na trikové soptění bylo nesmírně dlouhé, a když jsem se ho dočkal, zase jsem si říkal, že už by mohlo skončit. Ústřední dvojice mě také vůbec neoslovila, ale Kiefer Sutherland se očividně dobře bavil. Alespoň někdo, že. (17.01.2015)

I přes pár nedostatků, které film má, jsem si Pompeje překvapivě velmi hezky užil. Nahoru to táhne velmi sympatické love duo a impresivní vizuální efekty, které měly šťávu. Tempo je slušné, od začátku se něco děje, nechybí fighty, které sice trpí nedostatkem krve, ale přesto mě zaujaly a závěrečný 40 minutový chaos se Andersonovi velmi povedl. Bavil jsem se. 70% (16.05.2014)

Nadšené reakce, objevující se (ne tak) paradoxně v umělecko-auteurských kruzích (např. Notebook/MUBI), mě přiměly očekávat od Pompejí málem Andersonův magnum opus, ale k nekompromisnímu designu Resident Evil: Odplaty má tenhle film bohužel celkem daleko. Je pravda, že mizanscéna tady získává na důležitosti jako jeden z určujících prvků snímku, který v kontrastu pracuje s naprosto jednoduchým (byť ne zcela primitivním) vyprávěním. Stejně důležité jako postavy je tady prostředí, ve kterém se nacházejí. Film to nejsilněji signalizuje na samém začátku, kdy vystřídá několik různých lokací (aréna, les, pole) a vždycky postavy snímá v zadních plánech skryté za nejrůznější přírodní nebo architektonické překážky - trávu, stromy, mříže apod. Ke konci se zase ke slovu dostává očekávaná totální destrukce, která pak ovládá obraz zase trochu jiným způsobem - nicméně postupně se stává zcela dominantní, což určitě bylo ještě mnohem patrnější na plátně v 3D. _________ Pompeje jsou nicméně zajímavé interpretačně, kdy jde o ukázkový, přímo vzorový příklad apokalyptického filmu, který do krajních mezí dovádí Žižkovu ideu "dokážeme si spíše představit konec světa, než sebemenší změnu v kapitalistickém systému." Katastrofa tady doslova plní zrovnoprávňující funkci, která je ve filmu spojovaná s bohy, ale jde přitom jednoduše o manifestaci určitého společenského přetlaku, který se nemohl projevit jiným způsobem. Lidská revoluce tady není možná, je nutný zásah zhůry, ultimátní deus ex machina. Zároveň film opět ukázkovým způsobem potvrzuje, že dokonalá, nadčasová láska může vzniknout jenom v momentě, kdy čelí jistému konci - v tom momentě je najednou zachovaná navždy a její tragika spočívá v tom, že pokud by jí bylo dovolené žít šťastně a spokojeně dál, vyprchalo by z ní postupně všechno, co ji definuje. (20.11.2014)

Tak na tenhle spektákl jsem šel s tím, že přesně vím co od něj čekat a víceméně jsem to i dostal. Očekával jsem bezmozkovej vejplach z nějakými těmi souboji a smrští gigantických digitálních efektů. Tak nějak to dopadlo nebylo to špatný, ale mohlo to bejt lepší a teď zkusím rozvinout proč. Takže v první řadě zapomeňte na jakoukoliv originalitu příběh je jedná velká hromada klišé který už tu byli asi tak 50x hlavní hrdina kterýmu jako dítěti zmasakrovali lid on přežil stal se bojovníkem potažmo gladiátorem a musel bojovat za svoji svobodu (tenhle námět se velmi úspěšně recykluje od dob Conana je asi tak zhruba v každým druhým filmu) Netradiční je tu určitě taková žánrová rozpolcenost kdy film kombinuje klasickou historicky dobrodružnou zábavu z katastrofickým filmem a po pravdě moc to nefunguje. Jasně, že příběh je tu takovej jakej je jenom proto, že tu prostě aspoň něco jako příběh musí být. Jenomže já doufal, že příběh který je opravdu podle očekávání neskutečně stupidní tu bude jenom na pozadí té katastrofy a ono je to spíš obráceně. Samotné katastrofě se film věnuje spíš jenom okrajově v poslední půlhodině aby si tvůrci zablbli z totální destrukcí za pomoci fantastických efektů, což je škoda, protože ta destrukce je famózní. Už v traileru ty efekty vypadali fakt vymazleně a musím se přiznat, že se mi fakt líbili akorát, že film prostě působí dojmem, že je to hlavně story o hrdiném otrokovi co náhodou najde člověka co mu vyvraždil lid, který je náhodou vysoce postaveným politikem. No a náhodou se zamiluje do na první pohled nedostižný ženský, která se do něj náhodou zamiluje taky jo a jenom tak mimochodem tam vybouchne nějaká sopka aby všechno a všechny doslova pohřbila. Sorry, ale takhle to na mě prostě působilo. Jinak co se technické stránky týče, tak v první půlce je hodně soubojů ve kterých se sice stříhá jako o život, ale aspoň se neklepe kamera a tvůrci si odpustili i ty dementní zpomalovačky kvůli použití 3D efektů který mě maximálně nasrali v posledním Herkulesovi. Vůbec 3D je tu (díkybohu) využitý hodně málo. Na druhou stranu pak člověk přemejšlí proč by si měl připlácet na vstupným, aby viděl pár bortících se sloupů létajících ohnivých balvanů a občas něco vystřelí do kamery a tím to hasne takže 3D opět naprosto k prdu. Takže abych to zrekapituloval tak Pompeje jsou lehce nadprůměrnej no brain vejplach kterej rozhodně neurazí když od něj čekáte, že bude přesně tímhle, tady nejde o logiku, originalitu, ani o historickou pravdu. Tady jde o nenáročnou zábavu, kde mě však jak ještě musím uvést příjemně překvapil konec. Na to jak je film nacpanej různými klišé od začátku až do konce tak na úplném konci jsem čekal klišé největší a ono nepřišlo. Konec mě fakt potěšil ve zkratce MEGA SPOILER : Nikdo nepřežije! Všichni chcípnou a hotovo! KONEC SPOILERU to se mi zamlouvalo a beru to. Takže v konečným výsledku mám tak nějak smíšený pocity, ale nakonec to docela ušlo a moje hodnocení je 60% (24.03.2014)

Starorímske mesto Pompeje, ktoré sa nachádzalo v oblasti, kde dnes stojí Neapol, bolo dvadsiateho štvrtého augusta roku 79 zničené výbuchom spoky Vezuv. Bola to jedna z najväčších antických prírodných katastrof. Strašnou smrťou tam zomrelo mnoho ľudí. V roku 2014 sa chopil tejto starovekej katastrofickej témy skúsený americký režisér Paul William Scott Anderson. Trocha ma však sklamal, premrhal obrovskú možnosť. Natočil len akýsi mdlý romantický film, ktorý na podklade ľúbostného príbehu gladiátora Mila a mladej Casii, dcéry zámožného mešťana, rozpačito zachytáva udalosti, ktoré viedli ku zničeniu mesta "Pompeje". *** (06.08.2017)