Pompeje

Kto čakal od Andersona niečo iné, jeho problém. Ja som dostal presne to čo som očakával - fajn akciu, hercov, deštrukciu, celkom slušne efekty, gýč, trápne dialógy so slušnými hercami a dostal som niečo ešte navyše - totálne nevyužitý milostný príbeh. Čo sa týka hudby, tak sa Clinton Shorter celkom predviedol a spolu s Andersom tvoria výborne vykradačké duo. Aspoň, že ta hudba sa fajn počúva. Update: musím uznať, že repete po deviatich rokoch ma bavilo viac ako premiéra v dobe uvedenia a keď vidím, čo dnes Anderson točí (Monster Hunter), tak si jednu pridám, pretože toto sa dá aspoň v pohode pozrieť a užiť. Obľúbené soundtracky: Pompeii, Home, Streets Of Pompeii, Praying For Help. 75% - 3* (30.05.2014)

Jakožto výplachový blockbuster Pompeje obstávají celkem bez problému. Jediné, co filmu výrazně ubližuje je uchcany PG-13 rating, který bolí hlavně proto, že většina děje se odehrává v gladiátorské aréně. Navíc, kdo se trochu vyzná v historii, tak ví, že Pompeje byly něco jako hardcore verze Sodomy a Gomory ... smolík. Ale jak říkám, pořád se tu někdo řeže nebo to tu digitálně vybuchuje, takže ani "minimalistické" herectví Kita Herinka (který je vlastně jen o něco starší verze Taylora Lautnera) moc neruší.... Prostě a jednoduše, blbost tu jede na celé čáře, tečka. (31.07.2014)

Antická katastrofická pohodička. Daleko snesitelnější než 2012 nebo Harlinův Hercules a zdaleka funkčnější než většina každoročních letních výplachů. Čert vem, že Anderson a scenáristé kradou, kde se dá. Až na dvacetiminutovku před "historickou rubanicí", kde se zbytečně řeší politika, to - jako u Andersona tradičně - šlape, akce je parádní a Kit-Kat s Emčou jsou adekvátní natolik, že to v závěru může slabší povahy i díky nekompromisnosti malinko polechtat na srdečních partiích. Jen ten Kiefer to imho v té poloze Jacka na římský způsob moc nedává. Asi málo chlastu v přívěsu. (03.05.2014)

Gladiátor neprosí, já bych však přesto poprosil aby se výbuchu Vesuvu v roce 79 n.l. a následné zkázy Pompeí a Herkulanea ujal někdo zručnější. V Pompeích jsem byl, stál jsem uprostřed cirku i procházel jsem ulicemi, kde tehdá obyvatele zastihla ona slavná katastrofa. Po žhnoucím vzduchu a lokálních požárech jedovaté plyny zabily vše živé a vybouřený vulkán pak dílo zkázy přikryl popelem, kterého místy napadlo až několik metrů. Budoucím archeologům tak tato katastrofa zakonzervovala jeden den jednoho přímořského města Říma roku 79.. V knihovnách zůstaly dodnes nerozdělané zuhelnatělé stovky svitků od nichž vědci očekávají ještě nejednu zajímavou informaci. V minulých stoletích šli sběratelé pouze po sochách a tak často barbarsky porušili stratigrafické vrstvy, tak důležité pro vědce, kteří také hledají artefakty, zajímá je však i místo jejich uložení, nikoliv věc sama. Časem se zjistilo, že po rostlinách a lidech zůstaly v zemi dutiny. Ty pak po nalití a vytvrdnutí sádry ukázaly poslední okamžiky tehdejších lidí. Jedná se o většinou ležící či sedící postavy, některé izolovaně jiné leží spolu. Podobně se dochovala zvířata atd... Úvod a závěr filmu na toto odkazuje, ale bez nějakých bližších vysvětlivek za zpěvu jakéhosi chorálu... Sám románek gladiátora Kelta a mladé (bohužel nemohu říci krásné) Pompeianky byl neuvěřitelný, stejně jako cokoliv ostatního. Jako star byl do filmu nasazen Sutherland a tahle serebrita nesrala jen Brita ale i mně. Když Vesuv poprvé vybuchl začal být divákovi předkládán skutečně spektrakulární zážitek. Vrcholem byla ohnivá bouře, kdy jsem čekal zda nad Vesuvem neuvidím B-29 Enolu Gay... Každá romantika končí líbáním v záři měsíce či západu slunce, zde to bylo v záři lávy... Asi to jako jediné vidím krapet originální. Ačkoliv 3D animace Pompeí se mi líbily, ve filmu to dost haprovalo a občas bylo vidět, že jsou za herci pouštěny.. Jako by stáli před obří obrazovkou na níž vybuchuje sopka... Takže - celkem zklamání! Dávám dva krátké římské meče. * * (14.04.2016)

Mé rachitické jsoucno opět mimořádně zavřeštělo závistí hned, jak zahlédlo steroidy a ta-ble-ty tentokráte již na počátku křesťanských věků, zkrátka anabolický komparz v plné parádě. Zase! Vidět pochodující balvany terminátor ve své vrcholné formě, mohl si namísto hodin v posilovně a žraní hormonů nechat nasadit klepeta, aplikovat sraní na hlavu a kaši jednou denně, ten samý den třikrát mávnout dřevěným mečem nad palicí a dnes by byl nejméně Mr.Galaxia. V duchu mozkové kapacity hlavohruďáků (lidí bez krku), pokračuje dál pitomoučký příběh, který se stane v určitý okamžik zajímavý a to jen díky tomu, že je dokonalou kopií Scottova Gladiátora včetně téměř doslovných replik… a to mám navíc pocit, že se čumím na malovaný (a opěvovaný) Titanic. U Jupitera, tolik opisování, za to se ve škole dostávaly koule, paradoxně ale tady koule chybí až hystericky a ukradeným vizuálem taky lze těžko překvapit. Takže v okamžik, kdy již bledí mladící s pokroucenými obratli od promiskuitního, sexuálního, počítačového života… vytáhli z flekatých kraťasů ebonitové tyčinky, by třením vytvořili nějaký ten volt… se vše zesralo ještě víc. Místo tulituli te salutant, milášku bude další hodinu digitálně (a Emerichovsky) exhibovat Vesuv. Po deseti minutách přemýšlím, že také najdu liščí ohon, abych si ukrátil chvíli, zív, nuda jak v tasmánské prdeli… takže buch, buch, buch, prásk, mrak, buch, tři rychlé buchy, prsk… posuňme se tedy v čase. Trapný spoiler: Ták, takže zatímco vše ještě pořád neustále vybuchuje, milenci, kterým osud nepřál, uhánějí na kobyle před pyroklastickým mrakem, ale tak dlouho se dohadují, kdo je větší pyča, že v objetí a lízaje si hrtany zahynou oba, neskutečně smutné. V dohledné době očekávám, že se mezi pubescenty zvýší počet samohan a sebevražd, kdy se budou adolescenti snažit všemožně sebe zapálit podpalovačem PEPO, aby se mohli lupnout na jůtjůb a prosit o lajk. Ne, mně nevysvětlujte, že je to neproveditelné, já se na to můžu tak leda vysrat, tak moc mě vše kolem Pompejí zaujalo. Hvězdy dávám za Luďka Sobotu, který společně s Trinity ve městě šéfoval a za patetické a hrdinné plky o svobodě Afroamerikána s hlasem Žlababy. (22.07.2014)