Pompeje

Antická katastrofická pohodička. Daleko snesitelnější než 2012 nebo Harlinův Hercules a zdaleka funkčnější než většina každoročních letních výplachů. Čert vem, že Anderson a scenáristé kradou, kde se dá. Až na dvacetiminutovku před "historickou rubanicí", kde se zbytečně řeší politika, to - jako u Andersona tradičně - šlape, akce je parádní a Kit-Kat s Emčou jsou adekvátní natolik, že to v závěru může slabší povahy i díky nekompromisnosti malinko polechtat na srdečních partiích. Jen ten Kiefer to imho v té poloze Jacka na římský způsob moc nedává. Asi málo chlastu v přívěsu. (03.05.2014)

Tak na tenhle spektákl jsem šel s tím, že přesně vím co od něj čekat a víceméně jsem to i dostal. Očekával jsem bezmozkovej vejplach z nějakými těmi souboji a smrští gigantických digitálních efektů. Tak nějak to dopadlo nebylo to špatný, ale mohlo to bejt lepší a teď zkusím rozvinout proč. Takže v první řadě zapomeňte na jakoukoliv originalitu příběh je jedná velká hromada klišé který už tu byli asi tak 50x hlavní hrdina kterýmu jako dítěti zmasakrovali lid on přežil stal se bojovníkem potažmo gladiátorem a musel bojovat za svoji svobodu (tenhle námět se velmi úspěšně recykluje od dob Conana je asi tak zhruba v každým druhým filmu) Netradiční je tu určitě taková žánrová rozpolcenost kdy film kombinuje klasickou historicky dobrodružnou zábavu z katastrofickým filmem a po pravdě moc to nefunguje. Jasně, že příběh je tu takovej jakej je jenom proto, že tu prostě aspoň něco jako příběh musí být. Jenomže já doufal, že příběh který je opravdu podle očekávání neskutečně stupidní tu bude jenom na pozadí té katastrofy a ono je to spíš obráceně. Samotné katastrofě se film věnuje spíš jenom okrajově v poslední půlhodině aby si tvůrci zablbli z totální destrukcí za pomoci fantastických efektů, což je škoda, protože ta destrukce je famózní. Už v traileru ty efekty vypadali fakt vymazleně a musím se přiznat, že se mi fakt líbili akorát, že film prostě působí dojmem, že je to hlavně story o hrdiném otrokovi co náhodou najde člověka co mu vyvraždil lid, který je náhodou vysoce postaveným politikem. No a náhodou se zamiluje do na první pohled nedostižný ženský, která se do něj náhodou zamiluje taky jo a jenom tak mimochodem tam vybouchne nějaká sopka aby všechno a všechny doslova pohřbila. Sorry, ale takhle to na mě prostě působilo. Jinak co se technické stránky týče, tak v první půlce je hodně soubojů ve kterých se sice stříhá jako o život, ale aspoň se neklepe kamera a tvůrci si odpustili i ty dementní zpomalovačky kvůli použití 3D efektů který mě maximálně nasrali v posledním Herkulesovi. Vůbec 3D je tu (díkybohu) využitý hodně málo. Na druhou stranu pak člověk přemejšlí proč by si měl připlácet na vstupným, aby viděl pár bortících se sloupů létajících ohnivých balvanů a občas něco vystřelí do kamery a tím to hasne takže 3D opět naprosto k prdu. Takže abych to zrekapituloval tak Pompeje jsou lehce nadprůměrnej no brain vejplach kterej rozhodně neurazí když od něj čekáte, že bude přesně tímhle, tady nejde o logiku, originalitu, ani o historickou pravdu. Tady jde o nenáročnou zábavu, kde mě však jak ještě musím uvést příjemně překvapil konec. Na to jak je film nacpanej různými klišé od začátku až do konce tak na úplném konci jsem čekal klišé největší a ono nepřišlo. Konec mě fakt potěšil ve zkratce MEGA SPOILER : Nikdo nepřežije! Všichni chcípnou a hotovo! KONEC SPOILERU to se mi zamlouvalo a beru to. Takže v konečným výsledku mám tak nějak smíšený pocity, ale nakonec to docela ušlo a moje hodnocení je 60% (24.03.2014)

Nadšené reakce, objevující se (ne tak) paradoxně v umělecko-auteurských kruzích (např. Notebook/MUBI), mě přiměly očekávat od Pompejí málem Andersonův magnum opus, ale k nekompromisnímu designu Resident Evil: Odplaty má tenhle film bohužel celkem daleko. Je pravda, že mizanscéna tady získává na důležitosti jako jeden z určujících prvků snímku, který v kontrastu pracuje s naprosto jednoduchým (byť ne zcela primitivním) vyprávěním. Stejně důležité jako postavy je tady prostředí, ve kterém se nacházejí. Film to nejsilněji signalizuje na samém začátku, kdy vystřídá několik různých lokací (aréna, les, pole) a vždycky postavy snímá v zadních plánech skryté za nejrůznější přírodní nebo architektonické překážky - trávu, stromy, mříže apod. Ke konci se zase ke slovu dostává očekávaná totální destrukce, která pak ovládá obraz zase trochu jiným způsobem - nicméně postupně se stává zcela dominantní, což určitě bylo ještě mnohem patrnější na plátně v 3D. _________ Pompeje jsou nicméně zajímavé interpretačně, kdy jde o ukázkový, přímo vzorový příklad apokalyptického filmu, který do krajních mezí dovádí Žižkovu ideu "dokážeme si spíše představit konec světa, než sebemenší změnu v kapitalistickém systému." Katastrofa tady doslova plní zrovnoprávňující funkci, která je ve filmu spojovaná s bohy, ale jde přitom jednoduše o manifestaci určitého společenského přetlaku, který se nemohl projevit jiným způsobem. Lidská revoluce tady není možná, je nutný zásah zhůry, ultimátní deus ex machina. Zároveň film opět ukázkovým způsobem potvrzuje, že dokonalá, nadčasová láska může vzniknout jenom v momentě, kdy čelí jistému konci - v tom momentě je najednou zachovaná navždy a její tragika spočívá v tom, že pokud by jí bylo dovolené žít šťastně a spokojeně dál, vyprchalo by z ní postupně všechno, co ji definuje. (20.11.2014)

Rozhodně vůbec ne tak špatné, jak jsem případně očekávala. A dokonce i ten scénář se mi líbil a netahal mě za uši. K samotnému ničení Pompejí dojde zhruba půlhodinku před koncem a jedná se o velmi efektní podívanou. Gladiátorské prostředí, aréna a mocní říše mi připomínaly famózní seriál Spartacus. Ovšem digitální krev zde vzduchem nešplíchá, otroky neztvárňují pohlední Australani statné postavy a silné muskulatury a nekonají se zde ani žádné orgie. Najde se i inspirace "největším příběhem lásky všech dob" Romea a Julie a jejich zakázané lásky, a rovněž nelze přehlédnout odkaz na "nepotopitelnou" lásku Jacka a Rose, z nichž každý patřil do jiné třídy a společensky byl jejich vztah absolutně nepřijatelný. Alespoň, že tady má hlavní hrdinka Cassia rozumné a milující rodiče, kteří si jen přejí, aby byla šťastná. A při monumentálním závěru, kdy Kiefer ujíždí před probuzenou sopkou chrlící prach a popel, jsem si vzpomněla na 2012, kdy se Johnu Cusackovi a jeho rodince vždy podařilo uniknout o vlásek propadající se půdě či padajícím šutrům. Všichni ostatní samozřejmě takové štěstí neměli, ale hlavní postavy prostě musí uniknout. Co na tom, že je to krajně nepravděpodobné, když je to tak dynamické a vizuálně působivé, že:) Obsazení této velkolepé podívané je vskutku pestré. Sešli se nám tu Jack Bauer, Trinity, profesor Moriarty, hvězda ze Sucker Punch a týpek z Hry o trůny. Obsazení povedené, snad až na Kita Haringtona. Myslím, že i takový Edward Cullen je schopen přimět svůj obličej udělat více výrazů, než on:) Kit je jeden z těch mála britských herců, kteří mi přijdou poněkud nezajímaví a prkenní. Jinak se mi také líbila hudba. Takže, shrnuto: Pompeje docela překvapily, především po obsahové a scénáristické stránce mi to nepřišlo vůbec prázdné, slabé a už vůbec ne mizerné. Myslím, že na takový blockbuster, od něhož každý očekává hlavně porci akce a velkolepých triků si vedl velmi dobře. (01.06.2014)

Bude to znít divně, ale kdyby toto byl první sandálovej biják, co uvidím, zřejmě bych z toho byl unešený. Film má totiž dobrou výpravu, kulisy, město je celkově dobře zpracované, kostýmy super a vůbec bych tak řekl, že je to celkově věrohodné té době, možná by se jen hodila asi víc nějaká epičtější hudba. Pak je tu ale ta záležitost s Paulem W.S. Andersonem, který samozřejmě není žádný artový režisér a látku vyložil přesně tak, jak to má ve zvyku. Scénář tedy není žádné terno, vlastně ani nestojí za řeč; podobných love-story filmoví fanoušci vídávají snad v každém pořádném blockbusteru a nikoho to už nemůže bavit. Co ale musím pochválit, jsou akční souboje, které jsou zpracovány na výbornou, a jak jsem psal, je jen škoda, že Pompeje trpí absencí nějaké pořádné epické melodie a jede pořád to samé dokola. Ačkoli je závěr hodně přehnaný, tak to bylo lepší než jsem čekal a i přes různé recenzentské výtky jsem necítil, že by byl film přehnaně digitální. Což samozřejmě do jisté míry byl, ale když to srovnám s 300 (která je samozřejmě Ad Absurdum sama o sobě), tak tohle je jen takovej slabej odvar do očí tolik nebijící. No každopádně, novej Gladiátor to nepřekvapivě není ani náhodou, k čemuž mu kromě jiného chyběla i určitá špinavost, která by tomu asi slušela více, ale nenudil jsem a za to jsem rád...70%...[2.04.2014_Cinestar_Černý most] (03.04.2014)