Pompeje

Po zjištění, že půjde o akční katastrofickou romanci mé nadšení lehce opadlo (teaser trailer totiž působil spíše jako nefalšované historické drama), nicméně nakonec jsem na film přeci jen vyrazila a peněz nelituji. Paul W.S. Anderson, jehož žánrová nevyhraněnost mě nepřestává udivovat, se tentokráte pustil do zfilmování jedné z nejprofláklejších (myšleno v dobrém) přírodních katastrof v dějinách lidstva a světe div se, výsledek je překvapivě dobrý. Ano, něco jako zkáza Pompejí by si určitě zasloužilo dramatičtější pojetí, které by se více zaměřovalo na samotnou katastrofu než na typicky "hollywoodský" příběh, ale pevně věřím, že se časem taky dočkám(e).:-) Andersonovy "Pompeje" si na nic nehrají, netouží po titulu blockbuster roku (to by nešly do kin v březnu), jejich primárním úkolem je diváka - lze-li to tak vzhledem k náplni snímku říct - pobavit. Film je to nenáročný, pěkně udělaný (nevím, jaké je 3D-čko, ale záběry na řítící se materiál obklopený popelem mohly vypadat dobře...), za zvláštní zmínku určitě stojí práce Clintona Shortera, jenž nenápadně zamaskoval ostatní nedostatky (navíc mě momentálně nenapadá žádný jiný film, který by měl po celou dobu svého trvání tak výrazný hudební doprovod), popřípadě Kit Harington (ten chlap je vážně kus XD) a Kiefer Sutherland, jehož slizký římský záporák je sice jak přes kopírák, ale přejete mu pomalou a bolestivou smrt a tak to má být.;-) P.S.: "Noahu", ty si můžeš jít s brekem sežrat nějakej kořínek nebo zmasakrovat pár potomků Kainových, protože tomuhle popcorňáku nesaháš ani po kotníky. (29.03.2014)

Až se zase jednou rozhodnu zvýšit svou kondici, tak se vydám pěškobusem v řetězech z Londýna do Pompejí, zchladím svými hláškami dvoumetrového černouška, zkrotím koně, taky jednu ušatou urozenost a pak už zbývá jen rozsekat tekoucí lávu na vyvřelé čtverečky. Milo na to asi taky měl, ale ten Vesuv se asi rozzuřil víc než mu scénář předepsal a tak to dopadlo přesně tak, jak to dopadlo. Mně to tedy bylo jedno, protože megalomanský happy end doprovázený standing ovation důrazně vyžaduji pouze u devětadevadesáti filmů ze sta a tady to bouchalo natolik světově, že se mi po vizuálních orgiích kolem hlavy zatočily tři hvězdy. (26.09.2014)

Gladiátor neprosí, já bych však přesto poprosil aby se výbuchu Vesuvu v roce 79 n.l. a následné zkázy Pompeí a Herkulanea ujal někdo zručnější. V Pompeích jsem byl, stál jsem uprostřed cirku i procházel jsem ulicemi, kde tehdá obyvatele zastihla ona slavná katastrofa. Po žhnoucím vzduchu a lokálních požárech jedovaté plyny zabily vše živé a vybouřený vulkán pak dílo zkázy přikryl popelem, kterého místy napadlo až několik metrů. Budoucím archeologům tak tato katastrofa zakonzervovala jeden den jednoho přímořského města Říma roku 79.. V knihovnách zůstaly dodnes nerozdělané zuhelnatělé stovky svitků od nichž vědci očekávají ještě nejednu zajímavou informaci. V minulých stoletích šli sběratelé pouze po sochách a tak často barbarsky porušili stratigrafické vrstvy, tak důležité pro vědce, kteří také hledají artefakty, zajímá je však i místo jejich uložení, nikoliv věc sama. Časem se zjistilo, že po rostlinách a lidech zůstaly v zemi dutiny. Ty pak po nalití a vytvrdnutí sádry ukázaly poslední okamžiky tehdejších lidí. Jedná se o většinou ležící či sedící postavy, některé izolovaně jiné leží spolu. Podobně se dochovala zvířata atd... Úvod a závěr filmu na toto odkazuje, ale bez nějakých bližších vysvětlivek za zpěvu jakéhosi chorálu... Sám románek gladiátora Kelta a mladé (bohužel nemohu říci krásné) Pompeianky byl neuvěřitelný, stejně jako cokoliv ostatního. Jako star byl do filmu nasazen Sutherland a tahle serebrita nesrala jen Brita ale i mně. Když Vesuv poprvé vybuchl začal být divákovi předkládán skutečně spektrakulární zážitek. Vrcholem byla ohnivá bouře, kdy jsem čekal zda nad Vesuvem neuvidím B-29 Enolu Gay... Každá romantika končí líbáním v záři měsíce či západu slunce, zde to bylo v záři lávy... Asi to jako jediné vidím krapet originální. Ačkoliv 3D animace Pompeí se mi líbily, ve filmu to dost haprovalo a občas bylo vidět, že jsou za herci pouštěny.. Jako by stáli před obří obrazovkou na níž vybuchuje sopka... Takže - celkem zklamání! Dávám dva krátké římské meče. * * (14.04.2016)

Rozhodně vůbec ne tak špatné, jak jsem případně očekávala. A dokonce i ten scénář se mi líbil a netahal mě za uši. K samotnému ničení Pompejí dojde zhruba půlhodinku před koncem a jedná se o velmi efektní podívanou. Gladiátorské prostředí, aréna a mocní říše mi připomínaly famózní seriál Spartacus. Ovšem digitální krev zde vzduchem nešplíchá, otroky neztvárňují pohlední Australani statné postavy a silné muskulatury a nekonají se zde ani žádné orgie. Najde se i inspirace "největším příběhem lásky všech dob" Romea a Julie a jejich zakázané lásky, a rovněž nelze přehlédnout odkaz na "nepotopitelnou" lásku Jacka a Rose, z nichž každý patřil do jiné třídy a společensky byl jejich vztah absolutně nepřijatelný. Alespoň, že tady má hlavní hrdinka Cassia rozumné a milující rodiče, kteří si jen přejí, aby byla šťastná. A při monumentálním závěru, kdy Kiefer ujíždí před probuzenou sopkou chrlící prach a popel, jsem si vzpomněla na 2012, kdy se Johnu Cusackovi a jeho rodince vždy podařilo uniknout o vlásek propadající se půdě či padajícím šutrům. Všichni ostatní samozřejmě takové štěstí neměli, ale hlavní postavy prostě musí uniknout. Co na tom, že je to krajně nepravděpodobné, když je to tak dynamické a vizuálně působivé, že:) Obsazení této velkolepé podívané je vskutku pestré. Sešli se nám tu Jack Bauer, Trinity, profesor Moriarty, hvězda ze Sucker Punch a týpek z Hry o trůny. Obsazení povedené, snad až na Kita Haringtona. Myslím, že i takový Edward Cullen je schopen přimět svůj obličej udělat více výrazů, než on:) Kit je jeden z těch mála britských herců, kteří mi přijdou poněkud nezajímaví a prkenní. Jinak se mi také líbila hudba. Takže, shrnuto: Pompeje docela překvapily, především po obsahové a scénáristické stránce mi to nepřišlo vůbec prázdné, slabé a už vůbec ne mizerné. Myslím, že na takový blockbuster, od něhož každý očekává hlavně porci akce a velkolepých triků si vedl velmi dobře. (01.06.2014)

Neskutečně stupidní příběh, kterému nasazuje korunu český dabing ("TOHO KONĚ TO BOLÍ!") je protkán celým filmem. Místy to pobaví, jindy otravuje. Např. potěší rozhovory dvou hlavních gladiátorů v cele, které mají nepopíratelný erotický podtext. Člověk by už už čekal, kdy se rozhodnou, že nejlepší způsob, jak oslavit poslední den (a noc) svého života je si ho navzájem zběsile vykouřit. Na druhou stranu postavička Kefíra Šutrlenda je již tisíckrát ohraná karikatura slizkého záporáka. Místy mi díky ní film vlastně připomínal seriály jako Herkules... Co filmu zajišťuje třetí hvězdičku je poslední megalomanská půlhodina, v které se zničí a rozboří úplně vše, co bylo pro film postaveno. Efekty se docela povedly... 5/10 (18.04.2014)