Pompeje

Když nejdivočejší z režírujících Andersonů naládoval mušketýry do létajících vzducholodí, byla z toho celkem vítaně přepálená akční komedie, která by klidně unesla pokračování. Místo toho ale bohužel dostáváme katastrofický (neplést s katastrofálním) mix Gladiátora a Titanicu, na který se zbytečně mrhalo časem a penězi. Výsledek je totiž očekávaně tupá blockbusterová šlichta, kterou humor ani dobrodružství nespasí. Proč? Protože tu prostě nejsou. Anderson se totiž neobratně pokouší o vypjaté historické drama, které pochopitelně osciluje mezi směšnou televizní fraškou a béčkovým akčním výplachem, v němž je sice spousta sekání a padání, ale nezajímá vás byť jediná postava. Ještě že má scénář docela koule, příběh kvapně ubíhá a v poslední třetině se všechno velikášsky digibortí. I tak se ale Pompeje těžko škrábají do ultraklišovitého průměru, který si zvráceně užívá tak maximálně Kiefer. Proto je velká škoda, že ho zabíjí podivný dabing. S Trojanem by celé určitě bylo o třídu "lepší"! (19.03.2014)

Absolútne nekompaktný snímok, ktorý využíva historickú udalosť ako podklad k neutíchajúcej katastrofickej šialenosti, šmrncnuté je to pokusom o antickú tragédiu v súzvuku romantickej zápletky. To všetko pod taktovkou rutinéra Andersona, ktorý by namiesto apokalyptickej skazy zainteresovaných štúdií mohol ďalej točiť so svojou žienkou dvadsiatu piatu časť zombie jatiek. Zvláštnosťou však je, že napriek hlúpemu scenáru a debilných dialógov som sa počas celého filmu nenudil. Anderson to vedel tak dobre zmenežovať, že stále sa niečo deje, a pokiaľ sa nechytáte za hlavu a nekrútite hlavou nad skomolenými historickými súvislosťami, či živelnými absurdnosťami, tak si aspoň užijete svižnú akciu a priamočiary priebeh filmu. 55%. (09.07.2014)

Hlavní a prakticky jedinou zvláštností Pompejí je snaha zkombinovat katastrofický spektákl s antickou akcí. Ke sjednocení obou typů filmu jsou chytře využívány melodramatické konvence, neboť zánik čeká z podstaty žánru jak gladiátora, tak jedince čelícího naštvané přírodě. Vytváření příběhového „backgroundu“, nezbytného pro funkční zapojení individualistického hrdiny do vnějšího dění, zabírá zhruba polovinu filmu a je z něj příliš zjevné, jak Andersona režírování herců nebaví (pokud by někoho zajímalo, jak hraje Kit Harington, tak úplně stejně jako ve Hře o trůny). Díky tomuto základnímu rozvržení vztahů a motivů se pak na druhou stranu může až do konce věnovat PG-13 soubojům a emmerichovsky okázalé zkáze. Podívaná je to uspokojivá, ale ani ve 3D, které se připomíná pouze tehdy, je-li akce rozehrána ve více plánech (cca jedna dvě scény), ničím výjimečná. Akční scény jsou kvůli rychlému střihu a nevycentrovaným kompozicím (postavy vícekrát nesmyslně bojují na kraji plátna) nepřehledné. Kromě toho jsou mnohem přízemnější a méně videoherně stylizované než byste od režiséra Mortal Kombatu, několika dílů Resident Evilu a Rallye smrti čekali. Hry připomínají všehovšudy jen „ptačí“ záběry města (jako z RTS), které nás mají ale hlavně připravit na zmiňované žánrové prolnutí, tj. na boží rozsah zkázy, která přijde. Náboženský podtext, přesněji využití principu boží spravedlnosti, je pak jediným oživením v současném Hollywoodu tak oblíbené levicové vyprávěnky o člověku z lidu, který se vzepře mocné říši zosobňované chamtivým senátorem (Kiefer Sutherland pronese za celý film jedinou hlášku, která je vtipná, byť nejspíš nechtěně). Pompeje nejsou tak hovadsky blbým filmem jako Need For Speed, troufnul bych si tvrdit, že se v nich dokonce skrývá malý kousek historické pravdivosti, ale stejně jako pro NFS pro ně platí, že pokud na filmech neoceňujete, jak vzorně naplňují šablonu klasického hollywoodského vyprávění a žánrové vzorce, moc (u)spokojeni z kina odcházet nebudete. 65% (19.03.2014)

Rozhodně vůbec ne tak špatné, jak jsem případně očekávala. A dokonce i ten scénář se mi líbil a netahal mě za uši. K samotnému ničení Pompejí dojde zhruba půlhodinku před koncem a jedná se o velmi efektní podívanou. Gladiátorské prostředí, aréna a mocní říše mi připomínaly famózní seriál Spartacus. Ovšem digitální krev zde vzduchem nešplíchá, otroky neztvárňují pohlední Australani statné postavy a silné muskulatury a nekonají se zde ani žádné orgie. Najde se i inspirace "největším příběhem lásky všech dob" Romea a Julie a jejich zakázané lásky, a rovněž nelze přehlédnout odkaz na "nepotopitelnou" lásku Jacka a Rose, z nichž každý patřil do jiné třídy a společensky byl jejich vztah absolutně nepřijatelný. Alespoň, že tady má hlavní hrdinka Cassia rozumné a milující rodiče, kteří si jen přejí, aby byla šťastná. A při monumentálním závěru, kdy Kiefer ujíždí před probuzenou sopkou chrlící prach a popel, jsem si vzpomněla na 2012, kdy se Johnu Cusackovi a jeho rodince vždy podařilo uniknout o vlásek propadající se půdě či padajícím šutrům. Všichni ostatní samozřejmě takové štěstí neměli, ale hlavní postavy prostě musí uniknout. Co na tom, že je to krajně nepravděpodobné, když je to tak dynamické a vizuálně působivé, že:) Obsazení této velkolepé podívané je vskutku pestré. Sešli se nám tu Jack Bauer, Trinity, profesor Moriarty, hvězda ze Sucker Punch a týpek z Hry o trůny. Obsazení povedené, snad až na Kita Haringtona. Myslím, že i takový Edward Cullen je schopen přimět svůj obličej udělat více výrazů, než on:) Kit je jeden z těch mála britských herců, kteří mi přijdou poněkud nezajímaví a prkenní. Jinak se mi také líbila hudba. Takže, shrnuto: Pompeje docela překvapily, především po obsahové a scénáristické stránce mi to nepřišlo vůbec prázdné, slabé a už vůbec ne mizerné. Myslím, že na takový blockbuster, od něhož každý očekává hlavně porci akce a velkolepých triků si vedl velmi dobře. (01.06.2014)

Předskokan Gladiátora. Trapné kulisy, slušné souboje, specielně s přihlédnutím k PG13, ale těch odkazů a podobností je tam příliš mnoho a jsou příliš nešikovně reprodukované na to, aby se dalo souhlasně pokývnout hlavou. Herecky je to v podstatě o ničem a scénář je jeden velký patos a matlanina všeho klišé dohromady. Takže zbyde solidní vizuál a tím to hasne. (07.09.2014)