Pompeje

I přes pár nedostatků, které film má, jsem si Pompeje překvapivě velmi hezky užil. Nahoru to táhne velmi sympatické love duo a impresivní vizuální efekty, které měly šťávu. Tempo je slušné, od začátku se něco děje, nechybí fighty, které sice trpí nedostatkem krve, ale přesto mě zaujaly a závěrečný 40 minutový chaos se Andersonovi velmi povedl. Bavil jsem se. 70% (16.05.2014)

3D KINO/// Obsazení 9/10 Děj 9/10 Hudba 10/10 Efekty 10/10/// PLUS: pompézní, bez zbytečného patosu, gladiátorské, historické, katastorofické a vlastně i osudové, to vše jsou Pompeje ve filmové podobě a vlastně mnohem víc, potěší Jack Bauer stojící tentokrát na špatné straně, líbila se mi (opět) Emily Browning, krom toho její postava byla zajímavá, zaujal mě Kit "takže mám hrát supermana?"Harington a užil jsem si i ostatní herce, technická stránka je parádní, po zvukové stránce jsem myslel že jsem v centru dění MÍNUS: trochu míň jsem si užil český dabing, hlavně jsem si nedokázal zvyknout na Kiefera Sutherlanda, prostě mě to k němu nesedlo, co dál, příběhově to sice nepřekvapí, ale proč to zbytečně komplikovat, takže snad už jen to že na blu-ray si musím počkat./// Shrnutí: Pompeje jsou jednoznačně překvapením roku./// Celkem 93%/// (07.04.2014)

Nojo, tak to dopadá, když naserete přírodu... anebo taky scénáristu(y) nebo režiséra. Sem tam přidá něco z Gladiátora, Titanicu, Conana, Spartaka, Třístovky, sem tam přidá nějakou dobrou scénu a sem tam přidá nějakou úplnou blbost. Jako na popkorňák se na to, i přes někdy až nesnesitelně nudnou první polovinu, dá dost slušně dívat. Pokud čekáte něco hlubokýho, zkustě radši deepthroat. (11.05.2014)

Rozhodně vůbec ne tak špatné, jak jsem případně očekávala. A dokonce i ten scénář se mi líbil a netahal mě za uši. K samotnému ničení Pompejí dojde zhruba půlhodinku před koncem a jedná se o velmi efektní podívanou. Gladiátorské prostředí, aréna a mocní říše mi připomínaly famózní seriál Spartacus. Ovšem digitální krev zde vzduchem nešplíchá, otroky neztvárňují pohlední Australani statné postavy a silné muskulatury a nekonají se zde ani žádné orgie. Najde se i inspirace "největším příběhem lásky všech dob" Romea a Julie a jejich zakázané lásky, a rovněž nelze přehlédnout odkaz na "nepotopitelnou" lásku Jacka a Rose, z nichž každý patřil do jiné třídy a společensky byl jejich vztah absolutně nepřijatelný. Alespoň, že tady má hlavní hrdinka Cassia rozumné a milující rodiče, kteří si jen přejí, aby byla šťastná. A při monumentálním závěru, kdy Kiefer ujíždí před probuzenou sopkou chrlící prach a popel, jsem si vzpomněla na 2012, kdy se Johnu Cusackovi a jeho rodince vždy podařilo uniknout o vlásek propadající se půdě či padajícím šutrům. Všichni ostatní samozřejmě takové štěstí neměli, ale hlavní postavy prostě musí uniknout. Co na tom, že je to krajně nepravděpodobné, když je to tak dynamické a vizuálně působivé, že:) Obsazení této velkolepé podívané je vskutku pestré. Sešli se nám tu Jack Bauer, Trinity, profesor Moriarty, hvězda ze Sucker Punch a týpek z Hry o trůny. Obsazení povedené, snad až na Kita Haringtona. Myslím, že i takový Edward Cullen je schopen přimět svůj obličej udělat více výrazů, než on:) Kit je jeden z těch mála britských herců, kteří mi přijdou poněkud nezajímaví a prkenní. Jinak se mi také líbila hudba. Takže, shrnuto: Pompeje docela překvapily, především po obsahové a scénáristické stránce mi to nepřišlo vůbec prázdné, slabé a už vůbec ne mizerné. Myslím, že na takový blockbuster, od něhož každý očekává hlavně porci akce a velkolepých triků si vedl velmi dobře. (01.06.2014)

Pompeje? Kdeže, Popeye! Meče, sandály, romance a (filmová) katastrofa, v níž Pepek Harington předvádí mrazem u Zdi ztuhlou mimiku, Olív Oylová obdivuje jeho svaly a neřeší, jestli bude mít za pár hodin v ústech magma nebo smegma, poletující popílek plní funkci špenátu a nad tím vším otrávený Bluto Kiefer dumá, jak z celého projektu vycouvat do 24 hodin. Ani se Vesuvu nedivím - já mít pod sebou takovou blamáž taky vybouchnu. Scházel už jen Brosnan, aby vysvětlil vulkánu, že o tom kdy se bude soptit, rozhoduje on.. Když už Anderson viděl Neapol, měl to rčení dotáhnout do konce.. (06.10.2014)