Kuchár, zlodej, jeho žena a jej milenec

Hédonismus a žravost z obrazů nizozemských mistrů se mísí s tragickou love-story v intencích oblíbených témat malířství italského. Tento pastiš evropské umělecké tradice propojuje Greenaway s tradicí divadelní a do několika málo kulis umisťuje gurmánský danse macabre osudově se točící kolem čtyř titulních postav z názvu filmu. Opět těžko analyzovatelný filmový zážitek postavený na obrazové poezii a absurdní atmosféře, který v mnoha ohledech připomíná tvorbu dalšího britského filmového manýristy Dereka Jarmana. A jako nášup jedna z nejpůsobivějších metafor bolestí lásky: milenci unikají v dodávce naplněné až po okraj zoufale zkažený masem... (09.10.2008)

Nedoporučila bych dívat se na tenhle film před jídlem nebo jakoukoliv společenskou akcí, kde bude třeba raut anebo před tím, než si uděláte "hezkej večer". Film nejspíš zasáhne i milovníky knih. A to se přitom celý odehrává jen na několika málo místech a většinu času (aspoň tak mi to přišlo) se děje pořád to samé, jen se mění den na jídelním lístku. Až po "odhalení" se děj začne posouvat a občas je to fakt síla. Do toho ještě ta barevná stylizace, kdy restaurace je červená tak, jako by byla politá krví a kuchyň zase občas vypadá jak zadní dvůr nějakého supermarketu. Ale nejvíc mi v paměti utkvěl asi hlavní hudební motiv, u některých scén jsem měla skoro husí kůži. 7/10 (29.10.2019)

Surrealné, ale vůbec ne milé…Konotativní propojení scén aranžovaných do jednotlivých obrazů vycházející z viditelné inspirace Caravaggiem, působí ve výsledku dosti odpudivě. Byť je vizuální stylizace v řadě scén velmi působivá není podepřená kvalitnějším příběhem. Tudíž se z divadelně pojatého světa, sestávajícího se zejména z restauračního prostředí a kopulačních aktů na několik způsobů, stává požitkářské bludiště, ve kterém zabloudil sám autor ale i divák na něhož se valí smrdutý zápach zkaženosti ze všech stran. DODATEK: ukázalo se, že se mi tahle hříčka jen tak z hlavy nevytratila, tudíž si zaslouží ještě jednu šanci. Rozhodně by tento film neměl minout žádného správného knihovníka :) (14.06.2009)

Filmová pochoutka, vizuálně úžasný film (ty barvy - vyniká především smyslně rudá, to snímaní jednotlivých scén) s amorálním, odpudivým hlavním hrdinou v podání Michaela Gambona, jehož monology (nejen) jsou nezapomenutelné. 90% P.S. Díky uživateli ork za tip. (05.11.2012)

O kvalitách filmu (hudba, kamera, herecké výkony...) se zde rozepisují jiní, přijde mi zbytečné proto opakovat to, co již bylo řečeno. Tím specifickým zpracováním (minimum lokací, výrazná stylizace, postavy - archetypy) mi to připomnělo Trierův snímek "Dogville" z r. 2003, kde jsou divadelní stylizace a scénický minimalismus dovedeny do krajnosti. Což se samozřejmě nemusí líbit každému, ani jeden snímek proto není pro každého a jistě si našly spoustu odpůrců. U Greenawaye může člověk asi nejvíc narazit v tom šokujícím závěru, který slabší žaludky nemusí vydržet. Btw. jedna z věcí, které mě na tom filmu fascinují, je ten nekončící příval replik, které chrlí postava Alberta - nejvíc se mi asi líbí tato: "Musíte pochopit, že dobrý kuchař tvoří nezvyklé kombinace, jako třeba kachnu s pomeranči, nebo ananas se šunkou. Říká se tomu umění. Taky jsem umělec, tím jak dokážu skloubit práci a potěšení. Peníze jsou mým povoláním, jídlo mým potěšením. Georgie je taky mým potěšením, ale takovým intimnějším způsobem, než je cpaní se a vyměšování. Přesto obě potěšení k sobě mají blízko. Intimní partie a nečisté partie jsou kousek od sebe, už jen to ukazuje, jak jsou si jídlo a sex blízké." UPDATE 28.2.2021 - Ten film mě nepřestává ohromovat ani po několikátém zhlédnutí a osobně ho řadím k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl. Ta absolutně bezchybná Nymanova hudba (TOP soundtrack ze všech), ty úchvatné záběry, barvy a barevná sladěnost kostýmů postav, a ten neuvěřitelný děj, s kterým ten film přichází - miluju v tom filmu každou minutu, a je to neskutečný požitek a velká artová libovka pro lidi, kteří to dokáží docenit. (22.05.2011)