Kuchár, zlodej, jeho žena a jej milenec

Niekedy neviem, čo o filme napísať, prečo sa mi páčil a čo ma na ňom bavilo. Toto je presne ten prípad. Dej nie je nič extra, nič, čo by sme ešte nevideli, lenže je to tak uhrančivo natočené, že to vôbec nenudí a v niekolkých scénách aj nadchne. Vyššie hodnotenie je spôsobené záverečným vyvrcholením, bez ktorého by to nebolo ono. Bohužial som to videl až po Dogville alebo Faunovom labyrinte, kde tiež utláčaní dostali svoj priestor pomsty až na konci, možno preto som nebol až tak nadšený. (01.09.2009)

Peter Greenaway tentokát uvařil opravdu vydatnou gastronomickou lahůdku. Výkon Michaela Gambona (zloděje) je k sežrání (kdyby se nemastné neslané Akademii nedělalo špatně od žaludku ze silně kořeněných filmových porcí s ratingem NC-17, musela by jeho gurmánský výkon náležitě ocenit). Také Alan Howard (milenec) chutná skvěle, navíc je na plátně pečený vařený. Nymanova ústřední skladba "Memorial" je taky žrádlo. Celý film jsem spořádal na posezení a chci nášup! Všem hladovějícím filmovým labužníkům doporučuji (ale vegetariáni ať raději nejprve opatrně okoštují, nemuseli by hlavní chod strávit). (17.02.2005)

Krásně nasnímaná (zejména oku lahodící kontrastní záběry "rudé" chodby a "bílé" toalety) a výtečně zahraná divadelní hra (za celý film se neobjeví snad ani jeden exteriérový záběr!). Pomalé tempo a ani vcelku prostý děj nejsou na škodu, protože tuhle podívanou táhnou ze všeho nejvíce výtvarné pojetí, kamera, labužnicky hrající Michael Gambon a velmi působivá hudba Michaela Nymana. Mé první setkání s Peterem Greenawayem nedopadlo vůbec zle, ovšem lidem se slabším žaludkem to příliš nedoporučuji... 80 % (20.12.2009)

Přiznám se, že po skončení tohoto filmu jsem byl ve velké depresi a v hlavě jsem měl pořádný zmatek. Nicméně když jsem se k filmu vracel a analyzoval jej znova a znova, tak jsem začal chápat, proč tenhle film musím vidět ještě jednou. Když to vezmeme kolem a kolem, tohle vlastně ani není film, ale nepřiznané divadlo, které se odehrává v několika kulisách. A když k tomuto filmu budete takto přistupovat, tak pro vás možná bude jednodušší se tomu poddat. Navíc ten "delikátní" konec a Helen Mirren… Jak říkám, ihned po skončení filmu jsem si myslel, že jedna projekce byla až moc, ale teď, s velkým časovým odstupem vím, že ještě jednou si tuhle laskominu dám. A rozhodně si časem zkusím sehnat více filmů od Petera Greenawaye. 80 %. (16.11.2014)

Greenaway vizionář, provokatér a malíř. Člověk, co vidí v kinematografii nevyužitou možnost filmové suroviny zejména co se týče děl, která bychom si dost dobře mohli přečíst i na papíře. V Kuchaři, zloději, jeho ženě a jejím milenci (uff..) si můžem jeho snahy oživit hýbající se obrázky velmi dobře všimnout. Většinu filmu se odehrává pouze v několika místnostech, kdy je každá koncipovaná jako detailně propracovaný obraz, založený zejména na dojmu z barvy. Působivě to vypadá zejména při přejezdech z místnosti do místnosti, pěkně tak vyniká konrast. Připomnělo mi to Rembrandtovy obrazy, nebo kousky z renesance. Zátiší s ovocem, mnoho lidských postav, napadá mě i Poslední večeře, kde by vtipně místo spasitele seděl zosobněný ďábel Albert (výborně zahraný Michaelem Gambonem). Tak či onak, i přes pomalé tempo se je pořád na co dívat, zkoumat detaily, vstřebávat pocit z celku, podobně jako v galerii. Po obsahové stránce se provokatér taky nezapře, od prvních záběrů na nás autor chrlí obrazy hnusu, které se dotýkají "zlodějské" smetánky, podle Greenawaye ne nepodobné Thatcherovskému režimu. S tímto postojem sice nemusím souhlasit, ale přesto nelze neocenit filmařskou kvalitu a krásu tohoto díla. (12.12.2010)