Kuchár, zlodej, jeho žena a jej milenec

Ano, doslovnost. Doslovnost obrazu. Proč si brát servítky? Kuchař, císař, jeho žena, její milenec. Kanibalismus. Tak to chodí a občas to tak i dopadá. Ostatně, dorozumívací řečí zde není francouzština, nýbrž angličtina. Kuchyň, jídelna, záchod. Venkovní prostor – psi, výkaly, hnijící maso. Depozitář knih. Opulence. Revoluce. Ale co viděl kuchař, viděli jsme i my. Život může být velmi estetický. Proč ho tak vnímáme jen na těch obrazech? (PS: Pravděpodobně budu muset brzy znovu zhlédnout Zet a dvě nuly a doplnit mu pátou hvězdu.) (PPS: Nejlepší doporučující komentář: Milodar. Boha bych z toho neobviňoval. Za co bychom stáli bez závislosti na hmotě?) (13.01.2015)

Jak by asi vypadaly scény z filmů Luise Buñuela, kdyby míval španělský surrealista k dispozici vyšší rozpočet s bohatší výpravou a stihl by se přesunout s oblíbenými večeřemi a schůzkami postav od nenápadného půvabu buržoazie s andělem zkázy až k totálně opulentní dekadenci? ... S britským režisérem Peterem Greenawayem jsem se už setkal díky Fallům, které jsem i přes originální námět, formu a nápady přijal rozpačitěji, ovšem tímto počinem mě přes veškeré obavy dostal. Místy až nechutně odpudivému ději plnému dekadence, chronického obžerství, nízkých pudů, povrchního luxusu a žárlivosti s pomstou ab absurdum, se dostalo díky Greenawayovi na oplátku i stejně luxusního audiovizuálního provedení. Už v úvodní scéně mě chytla atmosféra a přes hořkou pachuť a nejeden moment šoku mě tohle absurdní podobenství v surrealistickém hávu často fascinovalo. Dynamické barevné obrazy, přímo nebeská Nymanova hudba a rytmicky přesně gradovaný děj vytvářejí z toho dílka nádherně vybroušenou estetickou záležitost. Plus ti herci! Živelný Michael Gambon trousící neskutečným způsobem své okázale užvaněné monology celému filmu jednoznačně kraluje, ale nelze přehlédnout ani Helen Mirren snad v každé scéně v zcela jiném, originálním účesu a kostýmu a výjimečně mě dostal (byť na menším prostoru oproti „zloděju“ Gambonovi) i Richard Bohringer, který zde se stylizovanou absurditou předvedl v roli kuchaře přesně to, co mi u jeho „nezáživných“ výkonech v Mockyho filmech vždy chybělo – až si říkám, že mu zřejmě dopomohla i angličtina, ve které se doma necítil a již samotný divný přízvuk s lámavou výslovností mu hrál při ztvárnění postavy v divném panoptiku do karet. Já bych tedy do tohoto panoptika s nevšední hostinou nechtěl vkročit ani na půl minuty, ale sledovat to přes originální vizuál a hudbu evokující staré mistry? Ani na chvíli jsem se neodtrhl ! [90%] (16.05.2023)

„Vítej zpátky. Očistila sis prkýnko, než jsi na něj uložila svou zadnici? Nikdy nevíš, co můžeš chytit, záchodová prkýnka jsou jako minová pole.“ Neotřele a krapet vulgárně zábavný je film po dlouhou dobu, i když postupně začne přituhovat a humoru v následku toho ubývat. Ale toho není potřeba litovat, protože drsné finále rozhodně stojí za to! Nicméně, vůbec největší důraz je kladen na výtvarnou stránku. Je zde spousta barev (s primárně dominantní červenou, která je typická pro prostory restaurace) a režisér si s nimi rád hraje (čehož si lze pěkně všimnout na kostýmech). A ta mizanscéna…už dlouho jsem neviděl tak bohatou (nebo přeplácanou, záleží na úhlu pohledu), chvílemi mi přišlo až škoda, že toho tam nacpali tolik, protože pokud si film zrovna nemůžete „pauznout“, tak o mnoho detailů pravděpodobně přijdete. Nechybí také spousta drobných nechutností (ve kterých se režisér zjevně vyžívá) a samozřejmě výborná hudba, která hned na začátku po pár tónech prozradí svého autora (i když ta v Zet a dvě nuly mě přece jenom uhranula o něco více). Slabší 4*, film rozhodně není pro každého (a nějaké to prostříhání méně podstatných scén by také myslím prospělo). (10.07.2014)

Zajímavý film, o kterém nevím, co si mám myslet. Ze začátku jsem z něj nebyl nijak odvázaný, ale postupem času mě začal pohlcovat. Určitě na tom měla velký podíl podmanivá hudba a skvělá kamera. Jak běžely minuty, tak mě to čím dál víc přitahovalo. Mám zálibu v patologických vlastnostech lidí. V bezúčelné brutalitě a násilí. Film mě stejnou mírou odpuzoval a přitahoval. Myslím, že Peter Greenaway taky nebude podle společenských měřítek zrovna psychicky v pořádku. (03.08.2014)

Přiznám se, že po skončení tohoto filmu jsem byl ve velké depresi a v hlavě jsem měl pořádný zmatek. Nicméně když jsem se k filmu vracel a analyzoval jej znova a znova, tak jsem začal chápat, proč tenhle film musím vidět ještě jednou. Když to vezmeme kolem a kolem, tohle vlastně ani není film, ale nepřiznané divadlo, které se odehrává v několika kulisách. A když k tomuto filmu budete takto přistupovat, tak pro vás možná bude jednodušší se tomu poddat. Navíc ten "delikátní" konec a Helen Mirren… Jak říkám, ihned po skončení filmu jsem si myslel, že jedna projekce byla až moc, ale teď, s velkým časovým odstupem vím, že ještě jednou si tuhle laskominu dám. A rozhodně si časem zkusím sehnat více filmů od Petera Greenawaye. 80 %. (16.11.2014)