Príbuzenstvo

"Maria Vasilijevna, prastaja ruskaja ženština..." Michalkov je klasa, ale od jeho starších filmov som veľa neočakával. Príbuzenstvu som dal šancu, hoci som vôbec netušil do čoho idem. Rozhodne som nečakal také množstvo humoru a kriku, ktorý mnohí právom prirovnávajú k niečomu ako Slunce seno alebo Čierna mačka biely kocúr. Ten ruský humor mi sedel, zvlášť v ruskom znení, dabing by pravdepodobne mnoho dobrého zničil. Postava Marie Vasilievny to je paráda. Podobne humorne ladenú tetušku máme v rodine, takže o to viac som si to užil. Úsmev na tvári mi takmer nezmizol. Či už sa M. Vasilievna smiala, plakala či hádala s dcérou, ja som sa vždy bavil. Neviem či to tak Michalkov plánoval, ale toto je pre mňa normálne ruská komédia. Mimochodom v menšej úlohe čašníka sa dá spoznať samotný režisér Michalkov. 80%. (31.12.2015)

Obrazy zo života sovietkych vidiečanov žijúcich roky vo veľkomeste. Matka prichádza po rokoch na nečakanú návštevu dcéry a vnučky. Nachádza zmaľovanú fuchtľu, rozpadavajúcu sa rodinu a vnučku uzatvárajúcu sa do skríň a hlasnej hudby. Z matkinho bývalého manžela je alkoholik spomínajúci na mladosť vyrevujúc piesničky s garmoškou a mladými motorkármi. Zvukový chaos, neustále prekrikovania sa a hádky, komicko smutné konania, množstvo každodenných sovietkych absurdností v panelákovo betónovom objatí a neustála snaha niečo riešiť sú typické pre tohto Michalkova. Kakofóniu zvukov a mätež postáv narúšajú zdĺhavé monotónne scény (bežec na štadióne, lietadlo na oblohe) ozvučené otrasnou synťákovou filmovou hudbou (mimochodom obdobné plytké tóny boli typické pre ruské filmy 70 a 80. rokov). Trpkosmiešne vyznenie, pripomína komediálnu časť čs novej vlny, tu oblečenú do trička s ruským olympijským Míšom. Pozn.: Scéna tanca svokra a zaťa v reštaurácii je geniálna a podľa mňa prevyšuje omnoho viac známy Travoltov tanec vo filme Pulp fiction. (26.02.2005)

V prvé řadě vynikající komedie, využívající i absurdních výjevů či situací. Ne, že by se tomu režisér vyhýbal i v jiných snímcích, ale zde si to opravdu užívá. Legrace ovšem končí a začíná nekompromisní realita velkoměsta, kterou je nefalšované rodinné odcizení. Každá ve svém pokoji, každá po svém, zvlášť ta nejmladší si to jede ve velkém štylu. Snad by to ale ani nebyl Michalkov, aby divákovi opět neposkytl velkolepě nasnímaný a silně emotivní závěr, kde slovo rodina nabývá na významu a příjezd bábušky za svými potomky dostává konečně smysl. (01.09.2016)

90% - Tento film má v sobě ohromnou poezii. Je to sice poezie, jež má velmi chladný, a neutěšený nádech, ale právě tím je krásná. Film Příbuzenstvo přibližuje atmosféru panelových sídlišť pod krásným nebem, lesk a bídu (tehdejší) moderní doby, rušný život pod oparem ospalosti... K tomu nádherný lidský příběh matky, jež do tohoto světa přijíždí odkudsi z venkova za dcerou... Vynikající herecké výkony, atmosféra a lidskost tohoto filmu si mne doopravdy získaly. Pro mě nejpůsobivější Michalkov z toho, co jsem viděl. (07.01.2006)

Nikitu Michalkovova rozhodne povazujem za velikana europskej kinematografie, a mozno aj svetovej. Tuna vsak este nezaziaril naplno. Tematicky ide o rozpad rodiny a drsnu krizu rodinnych vztahov v byvalom ZSSR za Brezneva - generalny tajomnik Ustredneho vyboru KSSZ v rokoch 1964 - 1982. Smutny je rozpad manzelstva a nasledne matka zanedbava dceru, no a vesele to nema ani on, lebo chlasta. To nie je dobre pre ziadnych ludi, ci uz hinduistov, ci uz Rusov. Humoru tu bolo len minimum, ak vobec nejaky, skor ide o smutnu a hodne depresivnu studiu rodinnych vztahov v byvalom ZSSr. Ovsem, talent pre reziu Michalkov rozhodne ukazal - a filmovy diviak moze Michalkovova vidiet ako casnika v akomsi hoteli/krcme - neviem uz presne, co to bolo. 77 % (23.04.2016)