Zahrada slov

Kluk z neuspořádané rodiny, s fetišistickou úchylkou na dámské boty a dospělá žena, která už od rána nasává v parku. Co z toho může vzniknout? Překvapivě: velmi jemný, něžný vztah, který je i logickým vyústěním minulosti obou protagonistů. Reálné. Například v tom, že ne všechny bitky vyhraje ten spravedlivý, že ne všechno zlo je potrestáno a dokonce, že si často zlo ani nepřipustí, že je zlem a drze kráčí dál, zatímco hodný člověk musí snášet útrapy a ponížení. Přestože je snímek zdánlivě převážně o dešti a nenápadně rozvíjeném citu v jednom altánku, drží napětí i atmosféru. A já jako divák fandila oběma protagonistům a docela jsem chápala i ten prudký výbuch emocí v závěru. SHRNUTÍ: Věk není jenom číslo. Jsou to rozdílné zkušenosti, rozdílné nahlížení na svět, někdy i rozdílné hodnoty. Ale někdy, pouze zřídka, to vůbec neplatí. Otázkou je, jak dlouho to vydrží. Ale i kdyby jen chvíli, možná i ta stačí na trochu štěstí a vzájemné podory. (12.09.2019)

Krátký, ale o to krásnější a propracovanější film plný melancholie a emocí. Přímo omračující vizuální stránka je perfektně doplněna o příjemnou hudbu a zajímavé charaktery, které snad ani nejde nemít rád. Režisér Makoto Shinkai a studio CoMix Wave mě začínají opravdu zajímat, protože tohle je po Kumo no Mukou, Yakusoku no Basho už druhý naprosto perfektní film, který jsem od nich viděl a to mě ještě čeká několik velmi zajímavých kousků... Zahrada slov je rozhodně něco, co byste si neměli nechat ujít. - 100% (28.05.2016)

Zbožňuju déšť... Tady ho Makoto nadělil tolik, jako jinde naděluje vlaků... Krom toho přidává tři čtvrtě hodinovou stopáž, kterou tolik tvůrců (kdo by se jim mohl divit) ignoruje, ale dle mého, je pro příběh jako tenhle, tahle doba stvořená a jak makoto několikrát ukázal, jemu jde k duhu obzvlášť (konec napodobování Ghiburi? Klatě, skvěle!). Celé je to takové usedlejší, poklidnější a méně osudové, než třebas Makotovo 5 centimetrů za sekundu (možná i vizuálně méně nápadité), tohle má v sobě navíc i mnohem větší dávku naděje. Výtvarně je to zas a znovu naprostí audiovizuální orgasmus způsobující jihnutí nejvyššího stupně (zdalipak dělal hudbu opět Tenmon.?) O povaze příběhu psát nehodlám, jednak by to byla nuda, druhak mám pro tuhle melancholii zvláštní pochopení Ale... Kde sou sakra vlaky? Tady na ně byli tak dva záběry (O=´ ps: viděno s anglánskejma titulkama, tudíž mi možná něco uniklo, nebo jsem úplně překopal význam, čert ví (03.06.2013)

Pri scéne kde ten chlapec škriekal po tej ženskej, tak som myslela, že schmatnem notebook a vyhodím ho von oknom aby som to nemusela počúvať. Ale kedže na nový notebúk nemám tak miesto toho som to teda stíšila na minimum. Mňa osobne to nezaujalo, a popis " o niečo staršia" je akoby mal on 15 a ona 19. A nie on 15 a ona 27. Daždivé scény pekné, aj všeobecne pekná animácia ale dej ma moc nenadchol a častokrát som sa nudila. No a dojímavá scéna, ktorá bola skôr odpudzujúca to celé pokazila. Tá tam radšej byť nemusela a zabodovalo by to u mňa určite viac. (30.09.2013)

Přesně tak, jak zde všichni přispívají, animace byla (trefně k tomuto pomalému příběhu) dokonalá, pětihvězdičková. Avšak celý film se musí hodnotit i dle jiných kritérií. Jako černá k bílé, zakončení příběhu byla opakující se pěst do oka od boxera Ippa. A ty bolí dost. 30 minut se děj rozvíjí naprosto dokonale, pomalá tendence a déšť k tomu jen přispívala. Ovšem prakticky z minuty na minutu po nás film chce, abychom sebrali nastřádanou půl hodinku pocitů a propadly v pláč a brek, chce po nás, abychom ronili slzy jako silný tajfun? Bohužel. Ono zakončení mi dalo přímo facku a já jen tupě hleděl, jestli to myslí vážně a prakticky mi to pokazilo velmi dobrý dojem, který se v průběhu 3/4 filmu nesl. Kotonoha no niwa by potřebovala minimálně další půlhodinu a neuspěchat tak povedený start. Pokud bych hodnotil prvních 30 minut » 85%. Celý film však: 55% (13.06.2013)