Zahrada slov

Ako už všetci poznamenali, najsilnejšou stránkou je tu animácia... Dokonalé, dokonalé, dokonalé, rozplývala som sa. + dážď milujem, takže.. nie je čo riešiť. Celé to pôsobilo príjemne poeticky :) Dejová línia na konci akosi klesla.. ako sa tam obaja rozkričali a rozplakali... Ale animácia + charaktery postáv si proste zaslúžia 5*, aj keď slabších. (09.06.2013)

Je to celkom dobrá animovaná romanticky ladená dráma. Má pomerne dobrý príbeh o mladíkovi, ktorý sa rozhodne, že do školy nebude chodiť počas daždivých rán, ale miesto toho bude tráviť čas na príjemnom posedení obkolesenom prírodou, aby sa tu mohol venovať svojej záľube, návrhu topánok. Tu sa stretáva so staršou ženou, ktorá tu tiež rada trávi svoj voľný čas a postupne medzi nimi vzniká puto, ale každý má aj svoje problémy. Spracovanie sa mi páči, kvôli tejto úplne krátkej dĺžke samozrejme dej nemôže byť až tak moc prepracovaný a rozvitý, ale aj tak si nemôžem moc sťažovať. Získalo si ma to už od prvého okamihu, dve sympatické postavy, pričom spočiatku sa divák dozvie hlavne o ňom a neskoršie zase o nej, veľmi dobre podané ich postupné zbližovanie, zaujímavá línia v škole, k tomu celý ten prakticky až poetický prírodný prvok v tomto prípade ešte doplnený o dážď, takže tu sa je stále na čo pozerať a pôsobí to veľmi príjemne. Takže nič sa nedá vytknúť ani jednotlivým postavám, hlavný priestor má samozrejme obzvlášť hlavné duo, ktoré mi sadlo aj charakterovo, takže som im fandil, aj keď to nie je práve klasické romantické puto, za čo môže hlavne vekový rozdiel, ale to je v rámci tohto diela len drobnosť. Animácia je opäť prakticky na najvyššej úrovni, vizuálny štýl tohto režiséra je skutočne perfektný, dôraz na detail, skvelá práca so strihom, vzdialenosti a uhly, z ktorých sú zaberané jednotlivé scény, k tomu ten cit pre prírodu, tu sa nedá absolútne nič vytknúť, jednoducho dokonalosť. Na predchádzajúci podobný projekt tohto režiséra 5 Centimeters per Second to síce nemá, ale aj tak som veľmi spokojný a zážitok z tohto diela je stále na vysokej úrovni. 76% (16.08.2013)

Nový Šinkai a opět v mých očích dost rozporuplné dílo. Na jednu stranu jsem rád, že se po předchozím wannabe-ghibli filmu vrátil Makoto ke svému oblíbenému tématu komplikované, jakoby osudem nechtěné lásky, a opět nabídl dávku svých typických trademarků – kýčovité oblohy, klavírní tóny, lyrika, vlaky, déšť a spousta, opravdu spousta téměř hmatatelné melancholie. To vše mě potěšilo a utvrdilo v domněnce, že Makotův předchozí film byl jen takový nepovedený úlet, zaváhání. Potěšení z návratu k tradici však s přibývajícím počtem minut vystřídalo zase jiné rozčarování – tohle byl totiž první film od Makota, u jehož sledování jsem měl pocit, že postrádá jakýkoli nápad či myšlenku. Připadalo mi, jako by tady Makoto prostě vykrádal sám sebe a nabídl jen obyčejný tovární produkt značky M-Šinkai pro skalní fanoušky, kteří opět chtějí koňskou dávku šinkaiovského romantického příběhu se vším, co k němu patří. Proti tomu, že se Makoto rozhodl nabídnout svou klasickou story, nenamítám nic, ovšem očekával bych, že taková story bude mít nějaký nápad, postavy s rozvinutější psychologií, do nichž nebude problém se vcítit, pointu – zkrátka něco, co by tento film činilo nějakým způsobem jedinečným v rámci Makotovy tvorby –, jenže to právě tento film neobsahuje. Na rozdíl od oné Agarthy, kterou jsem v úvodu zmínil v negativní kotonaci. Byl jsem z ní sice rozčarován, ale zároveň jsem jasně věděl, že se Makoto prostřednictvím filmu snažil něco odvyprávět a že měl nějakou vizi či nápad, ať už se mi líbil či ne. Tady však ne. Připadalo mi to jako takový slabý destilát 5 centimetrů za sekundu s občas dosti okatým product placementem a směšně patetickým závěrem bez nějaké silnější pointy. Velmi, velmi slabé 3*, při jejichž udělování vyslovuji nahlas svou naději, že Makoto příště přijde konečně s nějakým nápaditějším počinem. (14.06.2013)

Je irelevantní se rozepisovat, o čem je tenhle krátký film. Stačilo by říct, že je to další dílo Makoto Shinkaie, jehož všechny snímky jsou víceméně o tom samém, střídají se pouze prostředí a postavy. I když některé prvky prostředí se také opakují. Proč ale i tohle hodnotím nadprůměrně, je nejenom kvůli (zase) krásné animaci, ale především kvůli pocitu, který ve mně film (zase) zanechal. A ten pocit je dlouho rezonující. (10.08.2013)

Vizuálně neskutečně nádherné, mistr animace se pozná. Hudebně nenápadné, obsahově vcelku prosté, ovšem nesmírně křehké, melancholické, poetické a romantické. Viděno podruhé na promítání v JICC Praha 1 s anglickými titulky, a že Shinkai táhne bylo vidět na účasti (20-25 lidí), dokonce dorazili i japonští diváci :-) (18.04.2018)