Kráľovstvo krivých zrkadiel

Tato klasická ruská pohádka bude nejspíš dnešnímu, i dětskému diváku připadat v mnoha ohledech nedokonalá, naivní a nesourodá. Rozkročená mezi barevně povětšinou nestřídmými kostýmy a maskami, občas infantilně naivistickými interiéry a rozlehlými, do fantaskní pitoresknosti kulisami doaranžovanými krajinami nedává možnost k jednoznačné pochvale ani odsouzení výtvarného řešení, jež je na Království křivých zrcadel asi nejzřetelnějším, nejvíc čnícím prvkem. Všechna ta barevnost ulpívá jako správný nátěr pouze na povrchu a v povaze postav již rozeznáváme jen černou a bílou. Platí i v dnešní době omluva: "Jednoznačná čitelnost postav je klíčovým prvkem pohádkového žánru," či nikoliv? Platí-li, tím hůře pro žánr. Vždyť i v Mrazíkovi téhož Roua alespoň Ivan prodělá vývoj od nadutého floutka k srdnatému jinochovi. V KKZ mám tak radost jen z toho jak se oné černobílé zmocnili černí: především Fajt jako Cepus a Vertinskaja jako Arbokap. Mrazík si vede lépe i jinde. Nabízí příběh s bohatší strukturou než je prosté shánění klíče za účelem osvobození hrdinkám zcela neznámého Hurda. Snadno bychom si mohli i klást otázky po fungování pohádkové říše? SPOILERy: Proč se zlí mění na zvířata po osvobození Hurda? Proč stráže pouze tupě pouští ty, kteří mají klíč, ať jsou kýmkoliv a nepouští ty, kteří ho nemají, ať jsou kýmkoliv? Proč jsou vyráběna křivá zrcadla? K čemu je dobré jejich lhaní? KONEC SPOILERů. Zdá se mi, že tyto otázky ve svém vlastním světě nemají rozumnou odpověď a ony skutečnosti smysl získají až při použití ideologického pohledu ze světa našeho. Pochybuji, že jej děti budou schopny a pochybuji, že dospělí jej neodvrhnou jako naviní. To ani nehovořím o tom, že obecenstvu nakloněnému určitému politicko-ekonomickému modelu nepřijde k chuti pomyšlení, že bez zotročeného pracujícího lidu (který nejspíš ohlupují těmi křivými zrcadly) jsou bohatí bezmocným ničím. Být takovým člověkem já, jistě nedám ani ty slabé ***. (03.07.2011)

OLA a ALO zachraňují říši pohádek. Jedna z pohádek, kterou mě potěšila televize JOJ na Vánoce myslím v roce 2008. Do té doby jsem pohádku neznal. Je to ruská klasika té doby. Je vidět, že kromě Mrazíka bylo více podobných pohádek, u nás se však propagoval hlavně Mrazík. Komu se ruská klasika líbí, jistě rád zkoukne i tuto pohádku. Je trochu budovatelská, ale v roce 1963 to v sovětské mašinérii asi jinak nešlo. (06.02.2011)

Kedysi sa mi Kráľovstvo páčilo viac, ako Mrázik a aj teraz, po 25 rokov sa mi páči stále viac. Asi to bude veľmi slušnou výpravou, tvorcom sa podarilo vytvoriť kúzelný rozprávkový svet s tak trochu temnejšou atmosférou, ale stále výrazne pestrofarebný. Možno sa tu inšpiroval aj Del Toro. Film je to buď pre malé deti, alebo pre dospelé deti pod vplyvom drog. Celé je to samozrejme zmätené a šialené, ale to bol evidentne zámer. (12.04.2016)

Neviem, kto je viac nesympatický, či štyria kráľovskí záporáci alebo dvojičky v hlavných detských úlohách. Každpopádne trochu podivná Rouova rozprávka s lacným výchovným posolstvom, aj keď typické Rouvove znaky, aké poznáme z jeho ďalších rozprávok, tu prítomné sú - zvieratá, reverzné triky, zrýchlené pohyby, potvory od výmyslu sveta. Chýbajú ale vtipné hlášky a ani príbeh nie je ktoviečo. Našťastie, kratšia stopáž a dobrodružný dej sa starajú o to, že aspoň nuda na (krivé) zrkadlo nezaklope...väčšinou. A tunajší divák sa aspoň pousmeje, na čo sa dali nalákať deti v 60. rokoch v krajine, kde zajtra znamenalo včera - na lekvár a malinovku. (26.12.2022)

Tuto ruskou pohádku Alexandra Roua považuji za jedno z výtvarně nejzdařilejších děl 60. let, a to spolu s mnohem známějším Rouovým dílem „Mrazík“. Rovněž herecké výkony jsou znamenité, v roli žabího muže Abaže Arkadij Cinman, ledově chladné a panovačné Arbokap Lidie Vertinskaja a krutého králova pobočníka Cepuse Andrej Fajt. Dětské role tu hrají sestry-dvojčata Alo a Ola, které může divák krátce zahlédnout i v Mrazíkovi, jak sbírají houby. Mají tu sice pionýrské šátky a v závěru spolu s osvobozeným chlapcem Hurdem zpívají něco jako budovatelskou píseň, ale s odstupem času se to dá určitě odpustit. Je to vynikající filmové dílo, zejména po stránce výtvarných efektů, pro něž mám slabost... (04.10.2007)