Nežné vlny

První láska je ta nejkrásnější a na ni se nezapomíná. Člověk se k ní po létech v myšlenkách rád vracívá. Příjemný film pro deštivé letní odpoledne. Hynek Čermák byl jako cholerický tatínek výborný. Chtěla bych, aby byl více obsazovaný do filmů. Díky té paruce jsem ho nemohla hned poznat. Jan Budař si určitě roli pošťáka užíval. Takové figurky mu jdou. (14.07.2014)

Pohoda za každou cenu. 1) Vidím 41letého režiséra (zde i scénáristu) Jiřího Vejdělka, jak stojí nad beztvarou hromádkou, zuřivě do ní kope a řve: Budeš pohodovej, budeš pohodovej! Nešťastný film se choulí u jeho nohou a povzlykává, protože víc pohody prostě nedá. 2) Na začátku avízované odhalení tajemství sametové revoluce mě fakt pobavilo. Snad mu mohl autor věnovat více, než jednu či dvě minuty filmu. (22.07.2014)

Odcházel jsem z kina a v uších mi zvonilo... Na tváři blažený připitomělý úsměv a na kalhotech pár kapek první krve. Nebojte, ne ze studenta Šmída, ale z jedné zrzavé propasti hříchu. Moje ruka v kapse kalhot zádumčivě potřásala (ne, verbale, tím opravdu ne!) svazkem klíčů, po čtvrtstoletí laskání neviditelnou rukou trhu vyleštěnými do sametova. Reklamní billboardy podél cesty na mě majetnicky pomrkávaly, jak blahé paměti pěticypatá hvězda na fasádě sídla ÚV. Samozřejmě všechno dobře dopadlo. Pár studentů přišlo na Národní o zuby, Strana přišla o vedoucí úlohu a zrzavá mořská panna o panenství. Jo, a jeden mlátička z Pohotovostního pluku o koule (a když ne o ně, tak o hrdost určitě). Byl jsem happy, byl jsem dojatý. Я был счастлив. Přitom po traileru jsem se dost znechuceně ušklíbnul, že tuhle hrůzu tedy ani náhodou! Třeskutý humor a hřiby jak z Mrazíka? (Pamatujete, jak tam medvíďata běhala po zadních a v náručí nosila stejné monstr hřiby?) Jenže mraku z Černobylu člověk neunikne. Nakonec jsem se k Něžným a nostalgickým vlnám dostal i já, jak slepý k houslím. Podobně jako velký Vojta na Národní, případně jako malý Vojta spolužačce pod sukni. Týdeník, úvodník, „Nezapomeňte tento film ohodnotit na ČSFD" a už to jelo. Na plátno vyběhly spermie a byl konec. Ne filmu, mé mrzutosti. Hravý pan Vejdělek mé obavy hravě převálcoval a nakonec za skotačivého bušení do kláves klavíru úplně pohřbil. Přímo tam pod těmi okny. Nadsázka až na půdu (na které se zabednil jeden domnělý paroháč), romantika jak z praku a jedna bílá laboratorní myška, která zacupitala pod sukýnku na patách sedící školačky. Chlapec holčičce odvážně zalovil pod sukní, chvíli tam šmátral po myšce (a po myšce?), pak ji polapil a ... a myšička byla najednou zrzavá! Vejdělku, Vejdělku, ty čímane jeden! Ty máš z prdele kliku, že netočíš v Americe. Dopadl bys jak Polanski! ;-) (27.01.2014)

Nejzásadnější okamžiky listopadu 1989 podle Jiřího Vejdělka: Sametová revoluce a jeho první zásun, jehož realizace měla přímý vliv na samotný začátek revoluce a to si ještě neodpustil přivlastnit přeplavání kanálu La Manche. Ten chlap má ego hodně vysoko, ale řemeslo zvládá slušně a v době, když je Hřebejk mrtvý, Menzel sice živý, ale karikaturou sebe sama, Renč vyčpělý a Svěrákovi se už nechce, jsou právě jeho filmy lokálním nadstandardem. (17.10.2015)

Před zhlédnutím skepse, že zase další film z doby, kdy nám tu ještě vládl bolševik. Jako by se Češi z této tématiky neuměli vymanit a natočit také něco jiného. Po zhlédnutí ale převládá nadšení a ačkoli mám takové Účastníky zájezdu poměrně rád, od Vejdělka bych tak příjemný letní film nečekal. Krásná obrazová stránka, milá romance i laskavý humor a opravdu uvěřitelné herecké výkony (Lucie Šteflová!). Závěrečné navázání na sametovou revoluci je sice hodně přitažené za vlasy, ale je to takové mile naivní jako celý film. A ta klavírní hudba je ráj pro uši! (05.09.2016)