Mrázik

Rozhodně nepatřím do obrovského zástupu onanistů a onanistek, kteří si potřebují pohonit u tohoto sovětského kultu minimálně každé vánoce. Stejně tak ovšem nehodlám tuto pohádku posílat do horoucích pekel jenom proto, kde vznikla. Jakožto člověk, který nevyhledává a dá se říct, že ani moc nemá rád pohádky, musím ovšem přiznat, že Mrazík je jedna z mála milých a vtipných pohádek, která mi zkrátka nevadí. Tuto pohádku jsem v mládí viděl tolikrát, že bych ji jako jednu z mála zvládl převyprávět. Velkou pochvalu si zaslouží i český dabing, protože tohle bych si v originále vidět asi nepřál. [75 %] (03.01.2022)

NASTĚNKU CHCI ZA ŽENU...... /// Tady snad nemá smysl pro nás, ,,Husákovi" děti co dodávat... . Musím upozornit, že 5.1 zvuk (nově vytvořen pro DVD!) ocení zejména obdivovatelé Marfuščina ,,loupání" ořechů. Uchu lahodící pasáž očekávejte taktéž, když chuďinka čeká v lese na Mrazíka a ,,papá". (16.08.2005)

Ono udělat si za komančů prdel ze soudruhů ze SSSR, nebylo nic snadného. Tam šlo prostě o kejhák. Když ale Ivan udělal karikaturu sebe samého, nebylo divu, že nadšené ovace na sebe nenechaly dlouho čekat. Ta pohádka je tak připitoměle trhlá, až je z toho obrovská sranda. No a dobový český dabing tu frašku vyšperkoval k úplné dokonalosti. Z průměrné v Rusku dávno zapomenuté pohádky se tak v Česku stala kultovní záležitost, která funguje dodnes a nemůže chybět v pravidelné filmové nabídce závěru roku. A Ivan nechápe. Ivan se diví. On neví, že se mu smějeme. (17.09.2016)

Vcelku blbina, ale s perfektním českým dabingem. Vyrostli jsme na ní, čili tak nějak patří ke každým Vánocům. A rozesměje spolehlivě. Já tady marně hledám, jestli mě paměť nešálí..., mám totiž pocit, že jsem ji viděla kdysi černobílou. Ale ani za nic nevím, jestli to bylo černobílou televizí, nebo se pohádka dodatečně colorovala? Ví to někdo? (30.12.2017)

Vysoké hodnocení téhle pohádky je zřejmě vytvořeno kultem, který kolem téhle pohádky v českých zemích vznikl a podléhám mu patrně i já - kdybych měl totiž na tomhle filmu pochválit něco konkrétního, tak vlastně nevím ani (mimo geniálního českého dabingu), co bych tak napsal... Jako malý jsem někdy na počátku 80. let oceňoval především atypickou fyziku pohádkového světa - třeba to, že někdo vyhodí obušky do vzduchu a oni spadnou až někdy za půl roku, nebo to, že chaloupka na muří nožce se otáčí k mluvčímu na povel, jako dospělý divák bych mohl napsat něco o použití subjektivní kamery či o specifické práci s barvami...stejně ale převládá pocit nostalgie...a nedělám si iluze, že u jiných diváků i ostalgie... (26.01.2007)