Prerušený kruh

Sebecký film. Zastiera vaše problémy a vnucuje vám svoje. Nabáda urobiť si radšej kérku, ako dieťa, keby ste chceli niečo trvalé. Ovplyvňuje hudobný vkus. Vtetuje sa vám pod kožu a pokropí výhľad kŕdľom čiernych vrán. Keď si dokonale zvyknete na ústredné postavy, premenuje ich. Presvedčí a sklame svojou krutosťou. Vezme ilúzie a prehluší ich akustickým zvukom. (18.02.2014)

Ani bluegrassové melodie, ani působivý vizuál nedokážou zakrýt, že tento belgický oscarový kandidát je velmi prvoplánovou a vyspekulovanou variací na tisíckrát ohrané téma. Snaha o nelineární vyprávění skrze efektní střihy a skoky v čase jsou jen prázdnou zástěrkou, která se snaží vzbudit alespoň nějakou emoci tam, kde od počátku žádné hlubší a autentické city nejsou. Ve výsledku průměrné drama plné protivných scenáristických kliček, na něž se hezky dívá a jež se hezky poslouchá, ale nezanechá vůbec žádnou stopu. (02.01.2014)

Citlivý a dojímavý příběh postavený na lásce k mnou velmi nemilovanému hudebnímu stylu. Ale už od úvodního coveru "Will the Circle Be Unbroken" mě to zasáhlo a nepustilo. K čertu s kostrbatým vyprávěním a občasným zaškobrtnutím tempa, zbytek je čistá nádhera s exkluzivním obsazením, podprahovým černým humorem a vynikajícím hořkosladkým závěrem. 90% (KVIFF 2013) (03.07.2013)

Za film tři hvězdičky a jednu navíc za bluegrass (i když trošku dřevorubecký) ve filmu. Jedná se o opravdu depresívní drama s místy hysterickými scénami, které jsou někdy naprosto výborně zahrané, aby na jiných místech vyzněly trošku trapně. Přesto dávám palec nahoru za odvážný filmařský počin. Přiznám se, že belgický film (stejně jako belgický bluegrass) je pro mě takřka neznámý. Jako aktivní bluegrassový muzikant si vzpomínám jen na belgickou bluegrassovou kapelu Rawhide, s kterou jsme se párkrát po Evropě potkali, ale ta tady evidentně nefiguruje. (12.12.2013)

Já mám dojem, že tohle je můj první čistokrevný film z Belgie a kdybych měla psát o svých pocitech, tak jsem docela v rozpacích. Ten hlavní důvod spočívá v mých emotivních zvratech, kde jsem chvíli s hlavními představiteli silně soucítila a vzápětí jsem měla pocit, že Felix ze mě ty slzy chce dostat za každou cenu a to se mně přece jen trochu příčilo. Ale určitě jsem byla nadšená ze sympatických hlavních hereckých představitelů Veerle a Johana, kterým jsem toho Didiera a Elise věřila do puntíku. K mému vyššímu hodnocení určitě napomohla i bluesgrassová muzika, kterou já oproti jiným můžu a nad koncem, který nebyl zrovna podle mých představ dneska mávnu rukou. 70% (02.10.2013)