Pozícia dieťaťa

Parádní motiv se kterým se může každý potkat.Bohatství,peníze,láska,bezmoc,syn,vražda a doják na závěr....Nějak v tom klubku je obsažen tento snímek.Rumunsko opět dokazuje,že z mála se dá udělat pomalu skvost,když se najdou peníze na propagaci.Největší škoda,že nebylo více prostoru pro syna,kterého zahrál B.Dumitrache,kterýho mám ještě rozkoukanýho v jiném filmu Pororoca.Jen doopravdy škoda,protože on by nabídnul ještě strhující drama.Takhle to máme z matčiny strany,která pro syna udělá absolutně všechno a díky penízům se to vlastně i daří.Malinko to ukazuje na dnešní věci,který smrdí ze všech stran,ale zde příběh jde jinam,protože to hlavní aby divák viděl,jen dostává formou dialogů.Konec je silný hořký čaj,kde vidíte herecký maximum.Říkám jen škoda,že bylo málo prostoru pro syna a místo toho tu byla žena Barba,která vlastně neměla vůbec žádný efekt na celkové dění,jen řekla pár informací o synovi.Přesto tleskám.85% (31.10.2019)

nepřítomnost pochytitelné hybné síly ve filmu, možná ztěžuje divákům přístup, ale je perfektní formální expresí prázdnoty a nehybnosti buržoazního života, není kam jít, jen jistá každodennost oné "pseudokorupce", údržba postavení. skončil čas budování, všechno je již postaveno. Drama začíná na proto-operním předstvení a matka projde jevištěm na zavolání přítelkyně - o nic nejde. stejně tak ani nejde o to zdali syna zavřou, příběh to vůbec neřeší, matka s ním tak jako tak není. náplní jsou kařododení konflikty, které končí odjezdem syna, předmět vyprávění - co konflikty jednotí, co je jejich smyslem, co odhalují - zmizel. obdivuhodně intenzivní dílo. (11.07.2013)

Film odzbrojuje svojou nejednoznačnosťou, ktorá je pri podobných témach vzácna. Nemoralizuje, nevysvetľuje, nedotvára. Otvorený koniec môže potom divák brať ako zradu. A predsa je to priamy zásah. Na začiatku sa zdá, že úlohy sú jasné - ale ono to tak jednoduché nie je. Postava syna je zrejme zámerne potlačená do úzadia, čo je ale v konečnom dôsledku trochu na škodu. (07.11.2013)

Kdo to točil a kdo to stříhal? Obrazová stránka nebyla v ničem zajímavá a vypadala dost uboze, obzvlášť pár střihů bylo skoro až vtipných. A co ten film? To na mou duši vlastně ani nevím. Jen ten jazyk rumunský byl poměrně zajímavý a kombinatoricky prokombinovaný. (04.12.2014)

Jeden z nejsilnějších filmů, co jsem kdy viděl. Už během filmu jsem litoval všech momentů, kdy jsem na mámu byť jen zvýšil hlas, všech momentů, kdy kvůli mě plakala. Hlavně v pubertě jsem musel bejt nesnesitelnej, tiše doufám, že lidí, jako byl právě Barbu po světě moc nechodí. A nebudu zastírat, že jsem si pobrečel. Zpočátku mi film připadal klišoidní, patetickej, zbytečně předramatizovanej, ale pak, myslím že během hovoru Cornelie s Carmen jsem pochopil hloubku celýho snímku. Ticho, jaký bylo v sále po skončení filmu, jsem už dlouho nezažil. (26.09.2013)

Často od svých filmových přátel slýchám otázku: Jak je možné že ti Rumuni točí tak skvělé filmy? Stejně jako oni odpověď neznám, ale za pravdu jim dávám. Filmy jako 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, Na druhé straně kopců či Smrt pana Lazaresca vysoce překračují běžnou evropskou filmovou úroveň. Osmatřicetiletý Peter Netzer natočil celkem tři hrané filmy, z nichž každý získal řadu festivalových cen. Jeho poslední psychologické drama už sklizeň festivalových cen rovněž zahájilo. Mladý muž způsobí nehodu s tragickými následky, za které má jít pykat do vězení. Jeho matka dělá vše proto, aby ho zachránila. Syn nemá k matce žádný vztah. Syrová realita vztahů a doby. Co se kdysi odehrálo mezi matkou a synem a vytvořilo tu neuvěřitelnou, nepřeklenutelnou propast se přesně nedozvíme ale tušíme. Každý sklidí, co zasel. Děsivě pravdivé dílo,mistrovsky mapující stav společnosti, rodinné vztahy,dobu ve které žijeme. (15.10.2013)

me se nikdy nelibily filmy ktere by mohli byt divadelni hrou pro me dlouhe dialogy (24.04.2020)

Slušné drama. Uvěřitelné. Trochu divné a veskrze nesympatické postavy, ale jo. Lepší 3* (21.02.2014)