Pozice dítěte
Poziția copilului
Child's Pose
Réžia:
Călin Peter NetzerKamera:
Andrei ButicaHrajú:
Luminița Gheorghiu, Bogdan Dumitrache, Natasa Raab, Ilinca Goia, Florin Zamfirescu, Vlad Ivanov, Adrian Titieni, Mimi Branescu, Cerasela Iosifescu (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Barbu jedného večera prekročí povolenú rýchlosť a zrazí dieťa, ktoré krátko po nehode zomrie, za čo by mu za normálnych okolností mal hroziť trest od 3 do 15 rokov. Barbu však patrí k rumunskej vyššej vrstve. Jeho matka Cornelia rozbieha úplatkársku kampaň, v ktorej sa nezastaví pred ničím, len aby zachránila svojho apatického syna. (STV)
(viac)Videá (2)
Recenzie (74)
Hodně zvláštní drama, které je formálně zvládnuté výborně a zaujme velkým množstvím scén, kde není v podstatě žádný střih. Netzer vypráví příběh o současné době, vyšší společnosti, která nemá morální zábrany a věří tomu, že peníze všechno vyřeší. Je škoda, že film je nevyrovnaný. První polovina se rozjíždí velmi pomalu a nechybí v ní takový ten jemný a přitom cynický humor, druhá půka je poté jednou velkou emocionální smrští, která strhne a nenechá diváka chladným. Otázka je, jestli se diváci budou chtít prokousávat onou první polovinou, která je někdy úmorně dlouhá. Malinko mi ovšem vadilo to, že tu není naznačeno rozřešení a film prostě skončí, aniž by jakkoliv naznačil, co se dělo dál. Zrovna v tomto případě mi to přišlo dost škoda. Film každopádně táhne Luminita Gheorghiu, která nesnesitelnou a extrémně sobeckou matku zahrála famózně a na to, že nesleze z plátna, je její výkon ještě obdivuhodnější. Ostatní už jsou hodně upozadění a nepříliš výrazní, což byl ale asi záměr. Měl-li bych to shrnout, tak k plnému hodnocení mi chybí lepší tempo, menší stopáž a alespoň nějaký konec. Takhle je to za čtyři hvězdy a 70%. ()
Rumuni opět potvrdili, že jim silná rodinná dramata jdou hodně slušně. Působí jinak, jak od Skandinávců, ale pořád si drží hodně slušný realistický základ. Tady v tomto případě je základ hodně drsný námět, který realisticky zachází do myšlení jak člověka, který způsobí neštěstí, tak především jeho matky, kolem které se to celé točí, a která je z celého filmu nejzajímavější. Tvůrci nic nenaznačují a přímo od podlahy rozjíždí psychologii postav tak, jako jsem ve filmu hodně dlouho neviděl. ()
Film, který má své klady. Nabízí příběh vypravěný dokumentárním způsobem, nejsou tu krásné herečky ani opálení svalnatí muži, záběry nepůsobí dojem, že by byly promyšleně vystavěny. Ani příběh sám nevypadá jako trhák. Dialogy jsou až bolestně suché, jakoby bez emocí. V popředí stojí matka, která chce uchránit od vězení svého syna, i když není pochyb, že se do něj dostane po právu. A dělá to opravdu všemi prostředky bez ohledu na to, jaký vztah k ní má její syn. Zajímavým zvratem v ději je okamžik, kdy jde za rodiči zemřelého dítěte, zatímco její syn sedí v autě a netroufá si přijít na oči těm, kterým ublížil. Dochází k proměně. Zakončení příběhu je prosté, není tu místo pro potlesk, nejde o záverečnou tečkuý happy end v pravém slove smyslu. Příběh končí rovněž v dokumentárním stylu. To vnímám jako hlavní přínos filmu, režisér si troufnul nastínit příběh tímto způsobem aniž by divákům posouval jakýkoliv názor. A já mám ráda lidi, kteří si troufají. :o) ()
Ráno si dáte předsevzetí, že konečně sepíšete nějakej ten koment k filmu, potřebujete jich přesně pět, protože jste si vtipně zablokovali možnost komentování pohnojením vstupního testu. Prázdniny se krátěj a na dělání píčovin už vám zbývá sotva čtrnáct dní. Takže si přivstanete a kolem druhé odpolední pod dohledem státního notáře vylosujete náhodně film, jemuž se dostane výhradního práva vaší pozornosti. Samozřejmě musí jít o film, který jsem viděla nedávno, abych ho mohla erudovaně ohodnotit. Tudíž si v losovačce vyberu Pozici dítěte, neb je to hodně silné téma a nápady se mi budou vyjevovat samy, plus to, že takhle dobrej biják tu má kvantitativně tak slabé hodnocení, jako co to je?! Napřed se musím hodit trošku na depresivní vlnu, proto si pouštím Queens of The Stone Age a páni, to je hrozně dobrá deska, slabší hodinku přemýšlím nad kombinací subžánrů, které dohromady hodí takhle gradující grunge. Pak se kouknu na další díl druhé řady seriálu Okouzlení, protože koho by nezajímaly osudy krásné lékařky Barbary Nardiové a jejího muže. Fůů, to mi snad dělají schválně, repríza hitového pořadu Z Divadélka pod věží, nejde odolat, klasika. Ale zpátky k Pozici dítěte, koukala jsem na to asi před týdnem a pila jsem u toho fakt dobrej džus, ježiš, co to bylo za příchuť, asi hruškovej. No tak hele, fakt to ten Calin Peter Natzer dobře natočil, teda pokud si to s něčím nepletu, ten džus byl opravdu silnej. ()
Galéria (45)
Zaujímavosti (2)
- Film byl v roce 2014 přihlášen do klání o Oskara za nejlepší cizojazyčný film jako reprezentant rumunské filmografie. (Hal_Moore)
Súvisiace novinky
Be2Can: unikátní přehlídka festivalových filmů
Berlín, Benátky, Cannes – tři prestižní mezinárodní filmové festivaly, které každoročně přináší divákům to nejzajímavější ze současné filmové tvorby. Společnost Film Europe Media Company přinese… (viac)
Ak by Pozíciu dieťaťa natočil Paul Greengrass, bolo by to podozrivé, pretože tematizoval by čosi, čo k jeho portfóliu akosi neprislúcha, také neglobálne, apolitické to celé je, ale čo sa týka štýlu, predošlé tvrdenie neplatí vôbec. Toto je rumunský Greengrass aj s jeho nervóznym ručným snímaním, permanentným miernym zoomovaním a úsečne trhanými zábermi. Nekľud podporuje aj vynechávanie tzv. establishing shotov, ktoré by nás nejako voviedli do práve začatej scény nastolením miesta a aspoň približného času. Konštantne sme nepripravene vhadzovaní in medias res a orientovať sa musíme až za chodu. Barbuova matka si ide vpred ako buldog, nezastaví sa pred nikým, pred ničím, uplácanie, amorálnosť, kriváctvo, všetko berie za svoje, svojho syna si s väzenským prítmím odmieta spojiť. ___ Pozícii dieťaťa nie je centrálnym motívom medzigeneračný konflikt. Vekový rozpor sa tu síce deje, ale len kdesi tam, vzadu, skrytý za fasádou čohosi pre Netzera prednostnejšieho. Barbu ako zástupca tej mladšej generácie vyššie uvedenému tvrdeniu tiež veľmi prihráva. Vlastne ten film v jadre takmer vôbec nie je o vzťahu matky a syna, ktorý po celý čas vystupuje ako nevýrazná, indiferentná postava, osoba, ktorá nevie čo chce, pričom nejde o dôsledok plynúci z posttraumatického šoku, keďže v takomto svetle je vykresľovaný jeho priateľkou Carmen aj v udalostiach spred kľúčového incidentu, v ktorom nevedome zrazil štrnásťročného chlapca. Oproti živelnej matke ho rozprávanie upozaďuje a venuje mu mizivé množstvo času, vďaka čomu je jeho charakterová akosť nevyvoditeľná. Nie je možné vyabstrahovať rovinu kedysi možno fungujúceho vzťahu medzi matkou a synom. Túto jeho prívetivú a láskyplnú polohu si musí divák domyslieť. A keď si treba domýšľať čosi takto podstatné, čo determinuje všetky nasledujúce kroky obetavej mamky, znamená to, že jej motiváciu berieme ako nepodloženú a neopodstatnenú. Prečo sa rozhodne synovi pomáhať, hoci si to sám neželá a vyslovene ju žiada, aby sa mu neplietla do života? Ani ona, ani jeho otec? Tvorcovia tu zreteľne prosia o zmenu diváckej optiky. Totiž čosi odlišné je na tomto novovlnnom východoeurópskom festivalovom kúsku rezonujúcejšie. Film v expozícii matkinými ústami hlása, ako jej syn ubližuje a odcudzil sa jej. Ďalšie jej činy a zanietené napredovanie za jeho záchranou pred väzbou je teda nutné brať ako akt páchaný predovšetkým kvôli sebe samej a nie kvôli synovi. Kvôli jej výnosnému spoločenskému postaveniu finančne nadmieru zabezpečenej divadelnej scénografky, vyštudovanej architektky, ktorej morálna bezúhonnosť je ňou len naoko. To však musí zostať odtajnené len diváckej strane. ___ Netzerov film je sledom niekoľkých ucelených sekvencií poskytujúcich pevne zomknutú podobizeň manického napredovania jednej zapálenej fúrie, ktorej nesfalšovaná tvár zostáva pred nami dôsledne zatajená. Vieme len, že Cornelia, to je tá matka, kupuje knižky podľa toho, či autori dostali Nobelovu cenu, rozdáva topánky za 200 eur svojej slúžke len tak pre radosť a zúčastňuje sa operných vystúpení, z ktorých jej nerobí problém kedykoľvek odísť. Toto musí stačiť. Uvedené tri informácie rozprávanie distribuuje kvôli tomu, aby sme na Corneliu nazerali ako na človeka-malomeštiaka, ktorý potrebuje byť pred známymi vnímaný ako reklama na vycibrený vkus skĺbená s ľudským billboardom na neriedenú dôstojnosť, popričom je však bytostne nastavená na farizejské predstieranie záujmu. A snobský malomeštiak predsa nechce byť ani len minimálnym väzivom spätý s prechodným ubytovaním pre recidivistov, väzenskými priestormi a vôbec celou tou dehumanizovanou pakážou, od ktorej animálneho sveta je jeho pozérstvo a nasádzanie rôznorodých sociálnych masiek podľa práve sa hodiacej chvíle predsa na hony vzdialené. Mať jej dieťa pozíciu väzneného by pre Corneliu znamenalo doživotné spoločenské faux pas a zhodenie sa pred svojou kastou. Filmový text Pozície dieťaťa sa teda ponúka omnoho zreteľnejšie čítať ako kritiku malomeštiackej úlisnosti vydávanej za posvätenú činnosť, ktorá je ospravedlňovaná zastieranou ochotou pomôcť, hoci vrahovi, než ako obetavý (ego)trip jednej matky za záchranou otupeného synátora. Veď preto o jeho charaktere rozprávanie prakticky nič nedodá, aby nám nezavadzal, zbytočne nás nezavádzal a emočne nás nerozptyľoval tým, že film je vlastne o vzťahu matky a jej syna. Pretože zostali tu len matka a syn ako dva autonómne fundamenty, na sebe nezávislé dokaličené jadrá. () (menej) (viac)