Star Trek: Do neznáma

Právem se hřeší na dynamiku posádky, protože vztahy mezi postavami (a dle chemie i mezi jednotlivými herci) jsou díky veškerému špičkování a podporování tím hlavním. Zatímco první díl sázel na hledání vlastního já a druhý prohluboval vztahy, tentokrát Enterprise míří za epizodickým vesmírným dobrodružstvím, které po akčním infernu při prvním setkání s Krallem bohužel trochu usíná. Pro hlášku se naštěstí nejde daleko a obměna hybatelů děje vydatně prospívá, vždyť Scotty s McCoyem mají snad víc prostoru než v obou předchozích filmech, zatímco Uhura překvapivě ustupuje do pozadí. Nebýt ale dokonale gradovaného finiše, tak nevím, nevím. Jednotlivé linky se chvílemi lepí dohromady jen těžko, záporák až do odhalení své (byť očekávané) identity nemá kde sbírat body a až od chvíle, kdy se dostane do akce zaprášená motorka, začalo jít konečně zase o tu pravověrnou kosmickou jízdu se všemi slíbenými atrakcemi. Silnějších 70%, které ale paradoxně jako rozlučka se současnou podobou posádky fungují naprosto dokonale. (25.08.2016)

Dobré i špatné. Poslední extrémně natahovaná půlhodina tak strašně chce a vrší další a další atrakce, že se musíte začít ošívat trapnem. Zřejmě nějaká blockbusterová norma posledních let. Když už to má tak dobře napsané dialogy (Kostra je NEJLEPŠÍ), svůj unikátní queer moment (zřejmě jediná “demokratická” proklamace, kterou tu lze vzít s vážnou tváří) a člověk se sem tam i dost uchechtne, tak proč proboha musejí být všichni hrdinové nezranitelní, nesmrtelní a vůbec jak z tekutého železa. Chvílemi sem si připadal jak u vesmírné Bondovky na stereoidech. Na pravověrné trekkies slušná sabotáž. (18.08.2016)

Upřímně moc nemusím starší Star Trek. Avšak když se v roce 2009 dostal k restartu J.J. Abrhams Star Trek najednou dostal novou krev a proto je jednička Star Treku můj oblíbený film. Trend pokračoval i u pokračování: Star Trek: Do neznáma. Avšak poté co si Abrhams skočil ke Star Wars aby natočil Epizodu 7 se nového dílu ujmul režíjně Justin Lin (Rychle a zběsile 3-6). No a vzhledem k tomu, že tento rok je to 50 výročí Star Treku mnělo by to dopadnout dobře. A dobře to dopadlo. Ten kdo si oblíbil první dva díly (Fanoušci Star Treku tyto dva díly nemusí) měl by se mu líbit i tento. První půlka až velmi nostalgicky připomíná něco co by vypadlo z původní seriálu z roku 1966 (A to ten seriál nemám rád) a druhá půlka se opět vrací do stereotypu prvních dvou dílů. Posádka Enterprise má pořád skvělou chemii a dokonce i hlavní záporák je stejně jako v předchozích dvou Star Trecích skvěle vykreslen. No a když film skončí a vy vidíte nápis: Věnováno Leonardu Nimoyovi a Antonu Yelchinovi jedno oko nezůstane suché. (23.09.2016)

Tak se nám Stártrek vrátil z temnoty prdele, kam degenerativně pokroucenou posádku lodi Entršajs ve druhém díle poslal Džejdžej, aby z něj udělal nudný maglajz rodinných hovnot a otravnou kvintesenci kýčovitých existenciálních pouťových mouder pro hloupé náctileté ufony. Nyní je zase tím starým dobrým Stártrekem, jak ho mají mazlíčci rádi, jenž se již několik generací stará o hladký průběh mnohočetných milostných eskapád s pravačkou všem těm krásným a oduševnělým krutohustým nabíječům, neodolatelným proutníkům a sexuálním predátorům. Ahoj Dárkbobíku! Tento díl přinutil k warpovému „pohonu“ i mě. Prostě paráda, Šimone! Sympatičtí herci, dělající humory, hnusní emzáci, dělající bordel, hutný přímočarý děj, nonstop akce v okorvoucích kulisách, a i trocha toho překvapivě perverzního mezidruhového vzrušení, protože když se alžírská cigoška napatlá moukou a pokeruje si xicht, stává se natolik apelující, až má jeden chuť zasunout palivovou tyč do plasmového reaktoru. Totálně kůl je tu dokonce i uječené přednášení Bísty bojs, neposlouchatelné tak, že je během chvilky schopno zdecimovat jindy neporazitelnou mimozemskou invazní flotilu. A tak jediné, co mě opravdu velmi rozhodilo a znepokojilo, je ta reálná vize globální katastrofy pro celý známý vesmír. Přitom to začalo tak nevinně. Na poručíka Sula prostě dolehla osamělost dlouhých intergaylaktických letů, při kterých byl neustále obklopen spoustou vyzývavých fešáků v pestrobarevných elasťácích, až se z toho vydal na jih. Tudíž si už v roce 2392 řiťopichové mediálně otevřeně adoptují lostomiloušké ťamaské holčičky, aby z nich naprosto, ale naprosto přirozenou výchovou a vzorem dělali vysrkávačky škeblí. Nejhorší je, že už to začíná jiskřit i mezi velením. Kapitán Krk tu místy vypadá, že by s chutí požvýkal špičky boltců svému prvnímu důstojníkovi, a i jindy bezemoční Spok dává nepokrytě najevo, jak by nebyl proti zasunout prostředníček s prsteníčkem do svého velitele a vystřihnul mu tam předpisový vulkánský pozdrav. No armabeton!!! Že by Entrprájs z tohoto jinak skvělého Neznáma mířil opět na misi do prdele? Na Gaytrek: Deep throat 69 už do kina určitě nepůjdu. (20.08.2016)

Ty vole já už vůbec nevím o co jde obecně, o co komu konkrétně, já už ani nevím, kdo je čí co a kdo koho pomlátil minule... Dílů to má jako Columbo, akorát že ten má v každý epizodě novej a logickej příběh, zatímco Enterprise lítá Vesmírem jak urvanej řetízkáč a dokud nevrazí do zdi, tak mám pocit, že ji nikdo jen tak nezastaví... (07.09.2016)