Star Trek: Do neznáma

Božské! Nojo, Shakespeare to není, byť je citován. A do Neznáma? To je přeci jasné, tam se Enterprise vydává až v samotném závěru, proto také není název na začátku, ale na konci (někteří bohužel nepochopili). Plus hudba z prvního seriálu doprovází závěrečné titulky a loď vydávající se do neznámého vesmíru. To potěšilo! Vtipné (což někomu vadí, mně ne, já se rád zasměji), trikově bezchybné, akční, milé, s odkazy na spousty filmů (StarWars, Vetřelec, Borgové ad.) a pastva pro oči. Pseudointelektuálové samozřejmě utřou, ale mají jít na jiný film. Vyrůstal jsem na prvním seriálu (stále ho považuji za nejlepší) a prošel s Enterprise celou tu dlouhou cestu až sem. Paráda! Někdo tvrdí, že akce byla nepřehledná, hmm, pokud sledujete 3D bez brýlí, pak ano, jinak pro mě byl daleko běsnější první restart z roku 2009. Jsem nadmíru a velice spokojen. (18.08.2016)

Justin Lin a Star Trek, to je nešťastné spojení. Dříve vždy šlo ve Star Treku řečeno slovy TGM o ideály humanitní, víc se v něm mluvilo než jednalo, byla to celkem chytrá podívaná, Star Trek: Do neznáma je ale ovšem jen bohapustá limonáda...jakoby Justin Lin minul dlouhou řadu celovečerních filmových zpracování a obloukem se vrátil někam na začátek k první řadě televizního seriálu. K pohyblivým obrázkům útočícím leda na první signální. Jeden z nejzbytečnějších blockbusterů poslední dekády... (04.10.2016)

Upřímně moc nemusím starší Star Trek. Avšak když se v roce 2009 dostal k restartu J.J. Abrhams Star Trek najednou dostal novou krev a proto je jednička Star Treku můj oblíbený film. Trend pokračoval i u pokračování: Star Trek: Do neznáma. Avšak poté co si Abrhams skočil ke Star Wars aby natočil Epizodu 7 se nového dílu ujmul režíjně Justin Lin (Rychle a zběsile 3-6). No a vzhledem k tomu, že tento rok je to 50 výročí Star Treku mnělo by to dopadnout dobře. A dobře to dopadlo. Ten kdo si oblíbil první dva díly (Fanoušci Star Treku tyto dva díly nemusí) měl by se mu líbit i tento. První půlka až velmi nostalgicky připomíná něco co by vypadlo z původní seriálu z roku 1966 (A to ten seriál nemám rád) a druhá půlka se opět vrací do stereotypu prvních dvou dílů. Posádka Enterprise má pořád skvělou chemii a dokonce i hlavní záporák je stejně jako v předchozích dvou Star Trecích skvěle vykreslen. No a když film skončí a vy vidíte nápis: Věnováno Leonardu Nimoyovi a Antonu Yelchinovi jedno oko nezůstane suché. (23.09.2016)

Tohle je dobrý směr, který více ctí seriály (důraz na kapitána, funkční postavy a jejich vzájemná interkace, dialogy, ...) a méně se snaží hrát na současné Hvězdné války. Nový Star trek nabízí především dostatek humoru, který se propojuje s ne ideálně odvyprávěným příběhem, ale Justin Lin Vás nenechá si to v kině uvědomit. To až cestou domů, když Vám opět zapínají mozkové závity, začnete vidět nedostatky v příběhu, jeho odvyprávění a chování některých postav. Přesto je tahle výprava velice zábavná. Kulisy občas (úmyslně) připomínají seriál a to především původní sérii. Postavy mají prostor a především Simon Pegg vypiloval několik vtipů do správné úrovně (radioaktivní náhrdelník, transportér, rýma). Kirk je díky dalšímu rozměru zajímavější a zbytek castingu nezaostává, i když pro mě stále vládne Karl Urban. Trochu líto mi přišlo (spoiler), že příběh i pointa jsou někdy až moc podobné předchozímu dílu (vždyť na kolik je Khan a Krull odlišný?). Mnozí také mohou v roji vidět prvek z Enderovy hry, která mi filmem trochu prostupuje... (konec spoileru) Přesto je to kvalitní pokračování, které je v mých očích méně vynucené jako Do temnoty a nabízí ten správný pocit z cest do nejvzdálenějších koutů vesmíru. PS: na Sofii Boutellu se budu i dál těšit! PPS: o kdy jsou facehugeři spíše headhugeři?:) (19.08.2016)

Právem se hřeší na dynamiku posádky, protože vztahy mezi postavami (a dle chemie i mezi jednotlivými herci) jsou díky veškerému špičkování a podporování tím hlavním. Zatímco první díl sázel na hledání vlastního já a druhý prohluboval vztahy, tentokrát Enterprise míří za epizodickým vesmírným dobrodružstvím, které po akčním infernu při prvním setkání s Krallem bohužel trochu usíná. Pro hlášku se naštěstí nejde daleko a obměna hybatelů děje vydatně prospívá, vždyť Scotty s McCoyem mají snad víc prostoru než v obou předchozích filmech, zatímco Uhura překvapivě ustupuje do pozadí. Nebýt ale dokonale gradovaného finiše, tak nevím, nevím. Jednotlivé linky se chvílemi lepí dohromady jen těžko, záporák až do odhalení své (byť očekávané) identity nemá kde sbírat body a až od chvíle, kdy se dostane do akce zaprášená motorka, začalo jít konečně zase o tu pravověrnou kosmickou jízdu se všemi slíbenými atrakcemi. Silnějších 70%, které ale paradoxně jako rozlučka se současnou podobou posádky fungují naprosto dokonale. (25.08.2016)