Réžia:
Roberto AndòKamera:
Maurizio CalvesiHrajú:
Toni Servillo, Valerio Mastandrea, Valeria Bruni Tedeschi, Anna Bonaiuto, Michela Cescon, Gianrico Tedeschi, Judith Davis, Brice Fournier, Andrea Renzi (viac)Obsahy(1)
Predseda najsilnejšej politickej strany Enrico Olivieri je na pokraji krízy - preferencie strany stále klesajú a voľby sa nezadržateľne blížia. Keď jednej noci nevysvetliteľne zmizne a začínajú sa šíriť najrôznejšie fámy, v hlave šedej eminencie Andreu Bottiniho sa zrodí odvážny plán podsunúť verejnosti Enricovo dvojča. Dôvtipný filozof je však pravým opakom svojho brata a aj to je zrejme jedným z dôvodov, prečo začínajú preferencie strany opäť rásť. (STV)
(viac)Videá (4)
Recenzie (74)
Námět není nijak originální; vezměte si například filmy jako Dave nebo Moon Over Parador. Film jako takový se ale velmi příjemně sleduje a to částečně i proto, že neoblíbený politik Enrico tentokrát není ztělesněním všeho zla, jak tomu bývá u jiných, tématicky podobných filmů. Hned jak vypadne ze světa přetvářky a stáhne se do ústraní, působí natolik sympaticky, že mu až přejete, aby se ze svých chyb poučil a zas se politiky vrátil zpět. Toni Servillo zvládá titulní dvojroli skvěle, na letošním MFF Karlovy Vary ho ale můžete vidět ještě v jednom, o něco lepším filmu: Sorrentinově Velké nádheře. ()
Vynikající Toni Servillo, v dvojroli šité mu na tělo a výborný scénář, který mě královsky bavil. Letošní nejpříjemnější karlovarský film. Možná v tom trochu hrál roli i Klaus, který seděl o tři řady přede mnou a při závěrečném mohutném aplausu něco datloval do mobilu. Já však film vřele doporučuji! ()
Vďaka tohtoročnému KVIFF 2013 som si obľúbila, priam zamilovala, herca Toni Servillo. To je jednoducho človek, ktorý bol predurčený hrať a keď ho vidíte na plátne máte chuť sa ho dotknúť a celú jeho tvár prehmatať a nebudtee veriť vlastným očiam, že tak výrazná tvár sa mohla stvoriť. To ako dokáže meniť mimiku tváre je v tomto filme veľmi význačná. Pretože vďaka tomu najmä spočíva čaro a vtip tohto filmu. Celkom zaujímavý nápad natočiť film o dvoch rozhádaných bratoch, dvojčatách, z ktorého jeden sa rozhodol pre politiku a druhý pre sofistikované bláznovstvo. Kdežto ich vzťah na prvý pohľad veľmi chladný, má omnoho silnejšie zákutia, ako sa môže zdať. Ja som sa naozaj pobavila a Toniho som si vo filme naozaj vychutnala! Veľké plus za Verdiho Sinfoniu z La Forza del Destino! ()
Za tu dobu, co si tady vypisuju pocity, už jsem viděl celou řadu italských filmů. Komedie, dramata, mafiánské přestřelky, ale i klasické lidské příběhy z Apeninského poloostrova. Italové mají co nabídnout, ale mám pocit, že oni se tak nějak nechtějí otevřít Evropě a spíš si ty filmy natáčí pro sebe. Je to ale jenom můj pocit, Ať žije svoboda je totiž s dobrým námětem, ale s průběhem, který mi kolikrát přijde neuvěřitelně obyčejnej. Toni Servillo je třeba poctivej herec a jeho dvojrole tady nemá chybu. Pořád si ale říkám, že by se z ní dalo vymáčknout víc. Stejně tak z filmu a stejně tak i z celé řady jiných filmů, co jsem z Itálie viděl. ()
To je druhý film, kde mně dává Roberto zabrat s hodnocením. Navíc tady už musím srovnávat i s jinými filmy s podobným námětem, jen Toni Servillo je stále stejně skvělý a ve své nejlepší formě. Budu-li tedy tenhle snímek brát jen a jen jako Servillův herecký koncert, pak je to čtyřka, ale pokud by šlo o námět, tak to sklouzává do průměru. Nicméně Toni se své dvojrole ujal poctivě a lidsky, takže jsem neměla žádný problém uvěřit Enricovi jeho psychický rozklad osobnosti a ani jeho dvojčeti, který to vzal s nadhledem člověka nezatíženého celým tím politickým marasmem. Díky němu se tak stává Viva la libertà lehce nadprůměrným. 3,5* ()
Reklama