Nebraska

"Starý človek - hotový kokot..." Túto pamätnú hlášku môjho bývalého podstatne staršieho nadriadeného citujem rád. Život s hlavou a mozgom, ktorý prestáva slúžiť nie je jednoduchý hlavne pre rodinu a blízkych príbuzných. Čiernobiela road movie, ktorá sa ako trefne poznamenal Malarkey možno zbytočne hrá na umenie, ponúka príbeh, ktorý nie je drámou ani komédiou, ale vyberá si niečo z každého z týchto žánrov a vo výsledku je film takmer bezchybnou sondou do života jednej rodiny, ktorá má po dlhšom čase príležitosť si veci vydebatovať. Ten nesilený humor ma vážne bavil. Dvojica podarených bratrancov mi sadla najviac. Kto by ich nechcel mať v rodine, že? Od úvodu je jasné, ako zbytočná cesta to je, ale ako to vo väčšine road movie býva, je samotná cesta dôležitejšia ako cieľ. Ak vám to trochu pripomenulo Príbeh Alvina Straighta , tak nie ste sami. Naoko "obyčajný" film bez trikov, streľby a výbuchov si svoju oscarovú nomináciu zaslúžil. A dá se to i bez peňez. (takmer.) 80%. (09.03.2014)

(1001) Ach, kdyby jen prakticky celou rodinu nehráli herci ze sitcomu Jak jsem poznal vaši matku, hned bych si k nim lépe hledala vztah. I něco v provedení mi brání se napojit. Možná jakási úporná snaha o hyperrealismus, ačkoliv jako divák vím, že se jedná „pouze“ o drama ve světě reflektorů. Taky mi celkem vadila kamera, hlavně v první polovině filmu, jako by snímala úplně všechno, ale nic z toho doopravdy nestálo za vidění: skáče z jednoho mluvícího obličeje na druhý nebo ukazuje, kde zrovna všichni sedí nebo chodí. Žádné informace mezi řádky. Ale jako úplně největší zlo (a to se netýká jen tohoto filmu, ale hodlám se pustit do obecnější kontemplace nad stavem současné kinematografie) bych viděla to, že si filmaři neumí říct méně je více. Dvě hodiny stopáže na takovýhle film je prostě moc. Bylo pro mě vcelku utrpením sledovat první hodinu, rozhodovat se, kterou postavu nesnáším nejvíc a kterým žánrovým směrem se to mělo vydat, abych byla milosrdnější. A potom haleluja, zázrak, jen co jsou matka s otcem a oběma syny pohromadě se najednou bavím a směju některým situacím nahlas. Pořád si myslím, že k tomuto stavu to mohlo dojít mnohem dřív a všichni by byli spokojenější. A taky je klíčové slovo „situacím“, protože jakmile se scénář přestane soustředit na pouhé sdělování informací dialogem a dostane se například k rozdílu mezi tím, jak se postavy chovají a co říkají, nebo nabídne hlubší způsob intimity a reflexe mezi otcem a synem skrz kontext v podobě vybydleného rodného domu, hned film získá úplně jiné grády. Jenže potom se vrátí do městečka a zase kecají nad lahvemi piva a to je tak ubíjející z hlediska obsahu i formy, až mě to skoro doopravdy bolí. Ale nakonec se ukáže, že to je o dobrém srdci, takže všechno moje reptání budiž odpuštěno. –„I just want to leave you something.“ (16.06.2015)

Filmov o autistoch (a ďaleko lepších) je spústa, čiže moc ma neprekvapuje ich obecné zakademizovanie. Nebraska má vtipné momenty, pár slušných hlášok, ale atmosféra je veľmi komorná a hudba podpriemerná. Čo v celistvom kontexte výrazne znižuje jej silu. A tak ako milujem čiernobielu kompozíciu, tak tu mi neprišla moc príjemná. (28.03.2014)

U některých snímků je vám zkrátka dobře, aniž dovedete říct proč, Nebraska je jedním z nich, zvlášť, koho baví staří, protivní bastardi... :-) Proto až přijde rodičům dopis od Reader`s Digest a budou věřit jeho tvrzení, nenechte je jít pro výhru pěšky, vezměte je na poznávací výlet, možná nebude tak marný, jak by se mohlo zdát, třebaže se dozvíte i to, co jste nikdy vědět nechtěli, ale určitě vám i jim bude bude nakonec stejně fajn, jako Woodymu s Davidem na cestě do Lincolnu... (04.03.2014)

Neskutečně ostré a smutné zároveň. Jeden z mála filmů, kde vám zvlhnou oči a o pár vteřin později se smějete a bezchybně to funguje. Něco tak úsporného a přitom plného smutku a humoru zároveň jako scéna na hřbitově, to se jen tak nevidí. Tam je všechno. A prosím Oscara za scénář. Minimálně. Všichni herci parádní a Phedon Papamichael kouzlí s obrazy. Payne složil reparát na jedničku s hvězdičkou a Dern ať si pro toho oscara klidně dojde. Doufám, že s kšiltovkou Prize Winner. (13.02.2014)