Nebraska

Zápletka je nápaditá, vtipná, celkom originálna. Potom si možno začnete hovoriť, že je to zase klasika, že som to videl v americkom nezávislom filme mnohokrát. Tá pohodová atmosféra amerického vidieka, krčmy so štamgastami v šiltovkách, tie isté reči. Ale toto je štýl Alexandra Paynea, takto to on cíti a mňa Nebraska svojou pohodovou atmosférou a ľudskosťou zasiahla. Je to taká dvojsečná zbraň, asi ako u svěrákovskom laskavom humore, že vám to môže pripadať príliš vypočítavé, ale prečo sa sťažovať na film, po ktorom mi ostal taký príjemný pocit. Pozor, ak niekto akože vyhral milión dolárov, tak prichádza na rad aj závisť a lakomstvo, takže Nebraska má aj svoje drápy. Celkovo vzaté je to film o vzťahu otca a syna, ktorý to s ním nemá ľahké, ale rodina je rodina. No možno to takto majú aj u Svěrákovcov. (17.02.2015)

Road movie, která překvapivě neukazuje Ameriku jako nádhernou zemi nekonečných možností, ale jako zemi zabydlenou spoustou malých a závistivých lidí plných závisti a necitelnosti, kteří to nikam nedotáhli. Se značným odstupem se líčí komplikované vztahy rodičů a dětí, film člověka netahá do mazlavých emocí, spíše jen konstatuje, promítá příběh, se kterým ať si divák dělá, co uzná za vhodné. Sympatický zážitek, (09.03.2015)

Nebraska je, myšleno v tom nejlepším smyslu slova, pravým americkým nezávislým snímkem. To znamená, že je to celé natočeno černobíle, zasazeno do posmutnělé krajiny a pohybují se tam obyčejní, nepříliš hezcí lidé, co mezi sebou vedou normální, civilní rozhovory. A přesto je to plné citu, humorných situací u kterých jsem se upřímně zasmála i velmi smutných chvil, kdy mi bylo těžko u srdce, jako když starý a nenaplněným životem ubitý Woody vysvětluje svému synovi, že by chtěl svým synům po sobě alespoň něco zanechat. Ve filmech, jako je tento se nedočkáme skutečných happy endů, ale jsem moc ráda, že svým jednáním dal David svému otci alespoň malou iluzi pocitu štěstí a zadostiučinění, ten starý muž, co se dřív snažil každému jen vyhovět si to určitě zasloužil. (22.02.2014)

"Nepotřebuje pečovatelskou službu. Musí mít pro co žít." Černobílá cesta nevrlého Woodyho za "vyhraným" miliónem a odcizeným kompresorem měla něco do sebe. Pro mě však byla příliš dlouhá, obsahovala příliš "nezávislých" pohledů do prázdna, tupých bratranců a velmi nepříjemnou manželku Kate. Při poslechu jejích mouder jsem se hned chtěl opít. Jako Woody. Najednou jsem mu rozuměl a jeho triumfální jízdu městem jsem si nakonec užil, ale až budu v důchodu, tak mi mou výhru musí přinést až do postele. Sorry Woody, já nikam nejdu. (14.08.2018)

Po úvodních minutách jsem byl připraven učinit s Nebraskou krátky proces. Putování pomateného Woodyho mě nechávalo značně lhostejným. Jenže to by byla chyba! Postupem času začnou být scény zábavné a to hlavně v momentech kdy se na sebe vrší situace, které zábavnost posunují stále dál. Například kdy neustále přibývá rodinných členů v obyváku, kteří sledují telku, celá ta situace kolem výherního losu (pochlubení v hospodě, fotka do novin, článek). Situace kolem Woodyho se stává místy neudržitelnou. Tomuto chlápkovi je to nicméně stále tak nějak šumák. Hlavně když si může dát svoje pivko. Samozřejmě mě zajímalo, kterak tohle všechno může skončit. 80% (03.03.2014)