Poslední úkryt

Westerny mám celkem ráda, Hailee se skvěle předvedla už v Opravdové kuráži a Samíka mám ráda ani nevim proč, takže tahle kombinace přece nemůže zklamat, že ne? Může. Ty píčo ani nevíš jak moc může! Já už to teda vím a poslední úkryt sem hledala pod peřinou a vážně dumala o rychlo přetáčení, aby se film alespoň na oko netáhnul jak smrad z hajzlu na fesťáku. Hailee v celém filmu předvádí, že umí řvát, ječet, brečet a dělat vše, aby člověka srala a Sam tu hraje kolosálního kokota, kterej asi sám neví, jestli chce Brit Marlingů zabít nebo vošukat, bo oboje a jedno v jakém pořadí. Brit to, dle všeho neví taky a tak tu mezi nima máme "chemii" kdy snad ani sám rejža netušil jestli teda chtěj spolu prcat, nebo se sejmout. Naštěstí mezi nima proběhne spousta dialogů, který nám vysvětlí úplnou píču, jelikož spolu oba komunikují po prodělaný lobotomii. S nadlidskýma silama mi došlo, že Samík teda milou Brit asi chtěl píchat dokud je smrt nerozdělí, jenže když místo kytky hodíte do baráku molotova, tak to není nejlepší vyznání lásky, nemluvě o vystřílení celýho zásobníku jako bonus. To pak chápu, že Brit tohle tokání moc nebralo, ba dokonce lehce nasralo. Další pecka je, že Brit může Samíka asi tak 5x sejmout, on jí na oplátku taky tak nějak a ani jeden to neudělá jen proto, aby po sobě pak začli pálit, když Samík navrhne, že odložej zbraně. Poslední rozmluva nad pálenkou to už sem napůl čekala, že Brit půjde Sama sešít, aby si ho mohla vzít za manžela a mohli po sobě dál střílet. Možná by to tak i dopadlo kdyby Sam opět neodložil zbraň, což je gesto, který Brit z nějakýho tajemnýho důvodu vždy vyhecuje to do něj našít.Kdyby jí mířil na palici nonstop, možná spolu žili šťastně až do smrti. (02.07.2020)

Na filmu je krásně vidět, jak se vracejí trendy. Člověk by si myslel, že už westernům dávno odzvonilo, ale pak stačilo pár vlaštovek, kdy jednou z nejzářivějších byl Tarantinův "Django" a těch westernů je zase pořádná kupa. Jsou jiné, jsou dospělé, jsou drsné a musím říct, že se mi to líbí. Tohle je také jeden z nich a z pohledu žen. (29.12.2015)

Osamělé ženy jsou pro vojáky vracející se z občanské války snadnou kořistí. Měly být i pro dvojici nadržených násilnických ochlastů, kteří se v rozvážném tempu dobývají do domu dvou sester a jejich černošské služky. Samotný příběh nebo herecké výkony nepředstavují to, co bude rozhodovat o divákově názoru na tento film. Je to atmosféra, je to pomalý styl vyprávění. Jenže to nesedne každému. Napínavé sekvence jsou totiž lehce zašlapané do země, tvůrci měli dle mého divákům předložit to, oč stojí. To, že je Daniel Barber schopným režisérem, víme už od debutu Harry Brown. Dech ale nevyrazil. (09.01.2016)

Do třetice všeho dobrého westernového už by to asi bylo moc. Po výborném Slow West a Bone Tomahawk letos slabší kus. Je to drsné, je to minimalistické, bohužel postavy mě moc nezajímaly, známá jména, která nemají moc co hrát. I Brit Marling chybí to charizma, které obvykle mívá. Nezajímavější zde byla černá dáma Muna Otaru. (14.12.2015)

Pomalý atmosférický film o životě tří opuštěných žen na americkém jihu. Do žánru bych přidal i slovo "thriller," protože je to místy hodně husté a napínavé. Trochu mi to připomnělo loňský Brimstone, akorát to nejde v rámci brutality až tak moc na dřeň. Je to pomalý, dějovým schématem jednoduchý, avšak velmi kvalitně zrežírovaný (obrazová stránka a poklidný střih) a výborně zahraný film. Hutnou dobovou atmosférou i velice dobře doplňuje minimalistická, ale docela originální a moc pěkná hudba. (27.09.2017)