Volný pád

Šablonovité, i když se obávám, že v policejních kruzích pořád aktuální. Chvílemi je z toho cítit Zkrocená hora, chvílemi zase scenáristická beznaděj (tolikrát jsem "je mi to líto" během jednoho filmu fakt ještě neslyšel). Průměr, který sice dobře pracuje se stereotypy, ale sám do jednoho velkého sklouzává. (21.08.2016)

Konečně nějaký snímek, kterému se dalo věřit a nesnažil se z člověka vymačkat slzy kýčovitým sladkým příběhem o dvou hošíčcích, co se potkají, zamilují a jsou spolu do smrti. V realitě není načasování vždycky nejlepší. Například můžete mít pochybnosti o své sexuální orientaci kolem třicítky, když vaše přítelkyně čeká vaše dítě. Shit happens. Má člověk to určité nutkání hluboko uvnitř sebe následovat nebo zůstat při zemi, rozhodovat se správně, zodpovědně, morálně? Ale dá se pak být šťastný nebo je to jen život pro druhé? Ale pokud nám na druhých záleží a nechceme jim ubližovat, jednáme tak altruisticky nebo sobecky, protože skrze ubližováním jim bychom ublížili i sami sobě aneb když nám to vadí, tak to vlastně děláme pro sebe? Jsou situace, kdy člověk jakýmkoliv rozhodnutím přijde o věci, na kterých mu záleží. Psychologická dilemata bez správného jednoduchého řešení. Na obou koncích nesnesitelné ztráty. Těžko posoudit, která je menší. Riskovat či sázet na jistotu, toť otázka. Stejně se reálně nemůžeme rozhodnout zcela svobodně, neboť jsme determinováni sami sebou a tak jsme předurčeni udělat jednu jedinou možnou věc, ať je jakkoliv špatná. Konečně někdo rýpnul trochu pod povrch. Hell yeah! (08.01.2014)

Prvních deset minut mi přišlo tak nechutně německy testosteronově strojených, že jsem to málem vypnul. Díky první vášnivé scénce s těhotnou manželkou jsem ale začal být zvědavý a díval se dál. Začalo se mi to líbit, místy velmi. Konečně někdo poukázal na fakt, že největší homofob bývá sám latentní géčko. Docela s chutí bych mu rozbil hubu, škoda že je to jen jako :). Nicméně... Já fakt nevim, opět mi přijde, že to, co se dá říct narovinu se říká oklikou a nebo se to neříká vůbec. Asi jsem příliš moderní a kašlu na názory druhých? Film je vyprávěn klasickým německým strojovým jazykem, ale ono to asi v policejním prostředí jinak nejde. Konec nekonec mě taky mrzí. Ale tu čtyřku dám, i proto, že je to další ze snímků, kde se tolik nemluví - velmi osvěžující (narozdíl od těch emerických komunikaček). A opět opakuju své oblíbené - díky za každý g-film, který má koule. (17.10.2014)

Stejně tak jako ve Zkrocené hoře dostalo spojení "jít na ryby" zcela nový význam, ve Freier Fall to platí pro "jít si zaběhat":) Max Riemelt a Hanno Koffler se do toho opřeli obdivuhodným způsobem a já před nimi smekám. Zejména u Maxe jde vidět ta dlouhá cesta, kterou dokázal ujít. Od role v teenagerovské pitomosti Holky to chtěj taky, se dokázal vypracovat až na výborného herce charakterních a seriózních rolí. K tomu ta jeho pohledná tvář, krásné oči a rty:) Hanno Kofflera si pamatuji pouze z letní romance Sommersturm, a už tehdy na mě dokázala jeho jediná role, v níž jsem ho až do tohoto snímku viděla, zapůsobit. Pánové nám tu předvádějí tak neuvěřitelnou chemii, která mezi nimi jiskří již od prvního setkání, že by tou výbušnou směsí dokázali vyhazovat věci do vzduchu, podpalovat baráky a zakládat požáry:) Každá jejich společná scéna překypuje erotickým napětím a živočišností. Marc a Kay se tak téměř okamžitě stali mou další oblíbenou dvojkou chlapců, kteří to mezi sebou umí pořádně rozžhavit. Ano, příběh je sice možná až tuctový a neoriginální, scénář na nějaké obsáhlé rozhovory či hluboké myšlenky také není nikterak bohatý, ale když jsem viděla, co spolu Max a Hanno dokážou, bylo mi to docela jedno. Stačí se na ně jen dívat. A když k tomu přidám ještě krásnou skladbu ♫Who are you od Miss Kenichi♫, není už o čem...:) (06.07.2015)

Německé filmy moc nemusím, ale jsem ráda, že jsem si tento zkoukla, myslím, že oba herci předvedli super výkony na ožehavé téma. Přišlo mi to tedy něco jako německá Zkrocená hora. Ale film byl zajímavý, příběh reálný ze života, ani se nekonal happy end, vřele doporučuji, napínavé od začátku do konce. (08.12.2014)