Žut

Když jsem tento film viděl před 14 lety poprvé, byl jsem spíš zklamán. Očekával jsem více akce a méně humoru. Postupem času jsem si film oblíbil natolik, že mu dávám plných pět hvězdiček (čtyři by byly objektivnější). Film vsadil na přijatelný humor, napětí (byť pro čtenáře a pro diváka po prvním shlédnutí není překvapením, kdo je Žut) a na překvapivě dobré výkony skoro všech herců. Film je narozdíl od drtivé většiny ostatních filmů na motivy K. Maye alespoň z 50-60 procent natočen podle knižních předloh (knihy V roklinách balkánských, Zemí Škipetarů, Žut - tj. poslední tři díly cyklu "Ve stínu padišáha"). Naprosto výborná hudba, krásné a téměř autentické prostředí (bývalá Jugoslávie představuje albánské prostředí), odpovídající stopáž (není dlouhá, kratší stopáž by filmu uškodila, poněvadž by z knih bylo vynecháno něco podstatného). Osobně mám z orientální trilogie přece jen radši následující snímek "Divokým Kurdistánem." Až na slavnou mayovskou čtyřku a film Old Shatterhand jsou podle mého názoru první dva filmy orientální série tím nejlepším, co bylo v 60. letech natočeno podle nebo spíše "podle" díla Karla Maye. 90 % Howgh! Zajímavé je, že knižní předlohy byly použity v 70. letech, kdy byl natočen seriál Kara ben Nemsi (celkem 26 dílů - stopáž á 25-30 minut). Tento seriál se ještě více drží románových předloh. V roce 2009 chtěli Němci natočit film "Ve stínu Žuta." Z tohoto projektu však nic nevzešlo, poněvadž je prý choulostivé točit dnes film, ve kterém se jakkoliv odráží střety či soužití muslimů s křesťany... (jak bylo uvedeno v německých článcích z internetu). (24.01.2007)

Naprosto otřesná bída, a to ani ne tak příběhem nebo humorem (Halef i Archie jsou mile komické postavičky), dokonce snad ani hereckými výkony (byť Barker není asi ve formě), ale režií a především střihem. Jakmile dojde na nějakou akci, jde střih neortodoxní cestou maskování všeho, co se z jakéhokoliv důvodu nenatočilo a výsledek je velmi nepříjemně nesledovatelný sled spolu nesouvisejících záběrů, které se ovšem snaží vzbuzovat dojem, že na sebe plynule navazují. Kdyby tohoto nebylo, snad bych i hvězdičku přidal. (04.08.2012)

Žut je největší dobrodružství Kary Ben Nemsího, tedy Old Shatterhanda v Orientu. Já miluji na výsost všechny filmové Mayovky. Ať už v nich vystupuje Vinnetou, Old Shatterhand či Kara Ben Nemsí. Žut je jedna z nejlepších filmových Mayovek. Robert Siodmak, který později natočil i další dvě mexická dobrodružství, si režijně libuje. Lex Barker je jako Kara Ben Nensí zcela výtečný. Ralf Wolter zase ztvárňuje dokonale komického, avšak nepostradatelného Hadžiho Halefa Omara. Rik Battaglia je opět záporák - tentokrát přímo Žut, a dvojice Lord David Lindsay a sluha Archie Dietera Borscheho a Chrise Howlanda patří k mým nejoblíbenějším filmovým dvojkám, protože všem Mayovkám v Orientu dodávají nepostradatelný humor. Žut je výtvarně pěkný, vizuálně také, a z hudby Martina Böttchera se při finální sekvenci s Žutovým útěkem tají dech. Žut je prostě výtečný. Jistěže, stejně jako spousta filmových Mayovek, je v některých postupech jednoduchý, ale tak jako Kara Ben Nemsí Lexe Barkera a Hadži Halef Omar Ralfa Woltera vypadají skuteční filmoví hrdinové, na které je radost koukat i po letech. Obsazení krásně doplňuje Marie Versini a pár známých mayovských tváří. Knihy Karla Maye jsem nikdy nedokázal moc číst, a vždy jsem dával přednost filmům, ale nebýt jeho, Žut a desítky dalších výtečných věcí a příběhů o bezpráví a hrdinech, by nikdy nevznikly. Tvrdá, ale krásná Mayovka, kterou mám moc rád. Při finální scéně s koněm Rihem, divák uroní slzu zcela přirozeně. U mě pět hvězdiček. Žut, Divokým Kurdistánem a V říši stříbrného lva jsou všechny tři krásné snímky, které by se měli dodnes pouštět. Žut je sice nejtriviálnější, ale přesto zřejmě nejsilnější z celé trilogie. (17.05.2019)

Lex Barker na chvíli nechal Old Shatterhanda Old Shatterhandem a pustil se do mayovek pro změnu orientálních. To u indiánek nezůstalo bez následků, ale to je již jiná kapitola. A kdo že je ten odvážný a čestný hrdina Kara ben Nemsi? Žádný strach, to nám hned na začátku prozradí Hadschi Halef Omar v podání Ralfa Woltera. Producent Arthur Brauner nechal vypracovat scénář ještě před natáčením své vlastní mayovky ´Old Shatterhand´, aby se přeci jen od té Ameriky krapet odlišil. Rodinný příběh má přes své dobrodružství i unylou pohádkovost, což kouzlo mayovek přeci jen krapet sráží na kolena. Humorný charakter Sira Davida Lindsaye a jeho sluhy je v rámci odlehčení vážnosti hlavní dějové linky přirozeným přínosem, ale v tomto případě čeho je moc, toho je příliš. Děj se zabývá posledním dobrodružstvím Kara ben Nemsiho v tomto kraji, jak prozradí konec, což svým způsobem vyznívá podivně. Je záhadou, proč se tak Brauner rozhodl. Nevěřil v přijetí diváků? Těžko říct. Každopádně se jednalo o příjemnou změnu. Mayovky z Orientu do dnes nejsou tak známé jako indiánky z Ameriky, a i když je děj očekávaně své knižní předloze na hony vzdálený, film jako takový potěší, i když na tom má největší zásluhu právě přítomnost Lexe Barkera. Přiznejme si, že bez něj by to prostě nebylo ono. (01.11.2017)

Jasně, pořád je to jenom Old Shatterhand, i když mu tu říkají trochu jinak, pořád tu jsou stejní herci, i když se oblékají trochu jinak, ale ty postavy jsou stejné, aniž by to skutečně vadilo. To poselství se nemění a pravda a čest jsou stále stejně důležité, jako ochota pomáhat. Prostředí je pořád krásné, a kdyby byli všichni oblečení jako indiáni a kovbojové, budete jim to také věřit. (30.01.2015)