V ríši strieborného leva

Len rok po kara-ben-nemsiovke Žut (1964) prišlo pokračovanie Cez divoký Kurdistan a aby toho nemal Lex Barker málo, v tom istom roku do tomboly prihodil aj „čistú“ odlshatterhandovku Winnetou: Posledný výstrel a mayovky Poklad Aztékov a Pyramída boha Slnka (kde pre zmenu hral Dr. Karla Sternaua), trilógiu s Ben Nemsim zakončil dielom V ríši Strieborného leva a celé to zavŕšil zabudnutou spoluprácou s Pierreom Briceom Peklo Manitoby, kde nehrali Old Shatterhanda a Winnetoua, ale úplne iné postavy. Inak je to ako Žut – o exotike sa tu viac hovorí, než to na ňu vyzerá a s komickými postavičkami sa to miestami už až preháňa, ale inak je to celkom fajn a na slušnom dobrodružnom priemere to drží akcia, chémia medzi postavami a dominantný Lex Barker. Je čudné, že hoci ide o záver trilógie, zakončenie tomu príliš neodpovedá, chýba nejaká epickosť, nejaké definitívum. Že by si mysleli, že príde aj štvorka? (18.09.2020)

Film vznikal souběžně s předchozím dílem a ta rychlost výroby je sakra znát. Hlavně zavěrečná půlhodina je dost odflaklá. Prostě tři skupiny stojí a střílí, nikdo se nekreje, občas někdo spadne. Ovšem je to moje první májovka, viděl jsem ji v deseti a pamatuji si ji dodnes. Co na té rychlokvašce je tak zajímavého? (24.12.2012)

Pátá či kolikátá mayovka v řadě... ti indiáni měli tentokrát na hlavě fezy, turbany a ručníky, Old Shatterhand si změnil jméno a velcí náčelníkové neschovávají své poklady v jeskyních, ale staví je na odiv. Kromě těch chaldejských. 90 minut a opět stejný recept užívající přestřelek, chamtivého záporáka (v těch mayovkách jim snad nikdy nejde o nic jiného než zlato, jednou to tedy bylo černé zlato), komické postavičky (otravná dvojice angličanů), únosy, útěky, ordály a spousta scén, jež neposouvají děj a necharakterizují postavy, které to při své plochosti a dětské čitelnosti vlastně ani nepotřebují. +++++ Speciálně těmi božími soudy by se mělo šetřit, jeden na film je příliš. Připomíná mi to jeden vtip... Katecheta v nedělní škole se snaží vysvětlit žákům, co je to zázrak. "Představte, že vylezu na věž, skočím dolů a nic se mi nestane. Co to je?" Pepíček: "No, to je štěstí." "Hm, štěstí, dobře. Ale já vylezu ještě jednou a zase skočím dolů a zase se mi nic nestane. Co je tohle?" "No, to je fakt klika." "Klika, říkáš... ale já vylezu potřetí, skočím dolů a ani teď se mi nic nestane..." "Nojo, to už je trénink." Kara ben Nemsí ten trénink má a proto by nikoho božím soudem neměl být schopen přesvědčit! (23.09.2014)

Taková kvalitou a prožitkem stejná věc, jak předchozí Divokým kurvistánem. V podstatě bych ty dva od sebe ani neuměl rozeznat, kdyby mi někdo pustil ukázku. Je tam totiž aji stejnej záporák. Ale hlavní je, že tam je i stejnej klaďas a to tak kladnej, že být ještě kladnější, tak by vytvořil asi nějakou novou fyzikální sílu. Ano, je to hrdinný Kara ben, obklopenej stejnou sortou lidí, jak v předchozích filmech. A to už je docela trapny... (16.05.2014)

O něco lepší film než jeho "předskokan" Divokým Kurdistánem. Musí se brát v úvahu, že se to natáčelo před 40. léty hlavně pro mládež, která zde kromě pár českých pohádek a filmů sovětské kinematografie, nic jiného nemohla vidět. Při dnešním pohledu na některé americké produkce zbývá otázka, zda to bylo dobře nebo špatně. (28.07.2009)