Winnetou

Chorvátsky JADRAN ( Vtedy sa to nachádzalo v bývalej Juhoslávii, dnes tieto štátiky spadajú pod Bosnu a Hercegovinu ), supluje americkú divokú prériu ( WILD WEST ), s indiánmi, na čele s Winnetouom, ďalej so železničným inžinierom Greenhornom, z ktorého sa neskôr stane „pokrvný brat” Winnetoua, s prezývkou Old Shatterhand, lebo zachránil indiánskemu náčelníkovi kmeňa Apačov - holú kožu, ale On ani nevedel, že to bol práve Old Shatterhand ! Okrem týchto dvoch kladných postavách, tu máme klasického zlosyna - Santera, ktorý absolútne nedbá na to, že vedenie železnice má ísť cez územie Indiánov, ktorým sa to samozrejme nepozdáva, vzniká medzi nimi a Santerovou bandou - vojna, ktorá prinesie vzácne straty na životoch, z Winnetouovej strany. Táto klasika, z ktorej som už dávno vyrástol, je neporovnateľne lepšia, kvalitnejšia, ako remake, z roku 2016, ktorý je totálny shit ! Síce nachádza sa tu niekoľko divných strihov a scén, ktoré ma trochu rušili, ale napríklad, sú tu taktiež pekné pasáže, keď si poviem, ako by som pozeral staré americké westerny - Johna Forda. Vo filme, mám dve obľúbené scény : Jedna sa týka rozbehnutého vlaku, ktorý si to mieri k domu, kde sa skrýva Santer, s banditmi + ešte jedna scéna so Santerom, ako visí nad „oceľovými nabrúsenými hrotmi” ... Celkovo, po hlbšom zamyslení sa nad touto prvou mayovkou, z hľadiska filmových tvorcov, sa zatiaľ, z mojej strany jedná o dobrý priemer, kde opäť počuť veľmi známu - zvučku, stojí za to, lebo Pierre a Lex, nie sú žiadni : bogartovia, grantovia, stewartovia, ale úplne obyčajne - neobyčajní herci, ktorí už asi navždy budú nesmrteľní, pre určitú skupinu ľudí, ktorá nedá na nich dopustiť. Ja som nestranný, neobdivujem ich, ale ani mi neprekážajú ! Skrátka, stále je to klasika klasík, ktorú opäť oprášiť, už nie je možné ! To by tu museli byť digitálni predstavitelia, čo by taktiež asi nebolo príliš morálne, však ! Idioti, ktorí ich oživili prostredníctvom nových hercov, by sa nad sebou mali vážne zamyslieť, akí sú hlúpi, pretože toto si pôvodní borci - nezaslúžili ! (08.01.2017)

Známý český cestovatel, sběratel kaktusů Alberto Frič měl jednou besedu se žáky pražské základní školy a když jim líčil své zážitky z pobytu mezi Indiány, přišlo mu z publika několik dotazů, kterým neporozuměl a připadaly mu absurdní. Jal se napravovat pokřivené představy školních dítek o životě indiánských kmenů, jenže narazil na hradbu opovržení. Byl odhalen jako drzý podvodník, protože každé z těchto dětí mělo už jasnou představu o Indiánech z románů Karla Maye. Ten sice nikdy v Americe ani na Balkáně a v Asii, kam situoval své dobrodružné romány, nebyl (vlastně to není úplně pravda, ke stáru právě na základě kritiky, že všechno napsal bez znalosti reálií, aniž by vystrčil nos z Německa, vycestoval na místa, kde se pohybovali jeho literární hrdinové), ale dokázal naplnit představu nejen školní mládeže o tom, jak má vypadat romantický dobrodružný hrdina a zábavný příběh. Nejde mi ani tak o to, že Mayovy příběhy nemají s realitou indiánských společenství a Divokého západu prakticky nic společného, jako spíš o to, že jsou z mého dnešního pohledu tak naivní, až překračují hranice sebeparodie. Vinnetuovy příběhy, stejně jako knižní sérii Ve stínu pádišáha, jsem přelouskal mezi devátým a dvanáctým rokem a už ve 13 mi přišly tak trochu úsměvné a přešel jsem k takovým kouskům, jako byl Tecumseh od Fritze Steubena nebo Dva divoši od Ernesta Setona. K určitému věku zkrátka a dobře Vinnetou patřil, i když i tady je namístě mluvit o minulém čase, protože pro generaci mých dětí už jsou tihle hrdinové "totálně out". Překvapuje mě ale mimořádně vysoké hodnocení, které je v tomhle případě výsledkem mimořádně silné dávky nostalgie. Tenhle jev je ostatně typický nejen pro Mayovky 60. let. Dospělí si zkrátka vybaví, jak úžasně na ně působily tyhle příběhy v dětském věku, i když silně pochybuju, že by byli ochotni sjíždět série příběhů o Vinnetouovi i dnes. Vzpomínám si, jak jsem asi v 15 letech zhlédl Žuta a přísahal si, že tím s filmovým Mayem účtuji naposledy. Z Vinnetouovek už dnes funguje jen hudební motiv, krása vápencových chorvatských pohoří a vzpomínky na dětství. Celkový dojem: 40 %. (23.11.2013)

Na Vinnetouvky som sa rad dival hlavne v detstve, pretoze tieto filmy vzdy vysielali v telke hlavne pocas roznych sviatkov a to vzdy obohacovalo inak nudny program, avsak dnes pri tak velkej konkurencii uz to nie je to prave orechove. Ale aj tak som si pozrel prvu cast a celkom ma to bavilo, preto 80%. Som zvedavy, ako sa mi bude pacit dvojka, na ktoru si uz vobec nepamätam. ________ Lex Barker - (Old Shatterhand) +++ Pierre Brice - (Winnetou) +++ Marie Versini - (Nscho-tschi) +++ Mario Adorf - (Frederick Santer) +++ Walter Barnes - (Bill Jones) +++ Chris Howland - (Lord Tuff-Tuff) +++ Ralf Wolter - (Sam Hawkens) +++ Milivoje Popovic-Mavid - (Intschu-tschuna) +++ (25.08.2011)

Karel May se díky Vinnetouovi stal věčným spisovatem (alespoň v Německu a u nás), přestože jeho všechny slavné romány včetně Vinnetoua jsou psány takřka jako podle kopíráku. Vlastně jde vždy o jedno: Old Shatterhand (ve skutečnosti ne příliš skromná pseudo-autobiografie samotného Karla Maye) se seznamuje s nějakým slavným bílým zálesákem (Sam Hawkins, Old Death, Old Firehand, Sans-Ear, Old Surehand, apod.) a řeší problémy s vůči Apačům nepřátelským kmenem (Kiowové, Komanči, Siouxové) samozřejmě za pomoci svého rudého bratra. Toto pochopitelně do filmové verze příliš převést nešlo, a tak bylo zvoleno jiné paradigma, a to zlá banda bělochů, většinou pod vedením ďábelsky vyhlížejícího černovlasého Maria Adorfa (mimochodem v osobním životě velký přítel Piera Briceho), která je postupně "masakrována" Old Shatterhandem, hodnými indiány či vojáky. A jak se ukázalo funguje to na jedničku! (13.01.2005)

Pierre Brice a Lex Barker - hrdinové nejen našich otců. První čtyři zfilmované Mayovky (Old Shatterhanda nepočítám) o Vinnetouovi, patří dnes již dávno do pokladnice světové (no dobře - evropské) kinematografie a baví se při nich již několikátá generace chtivá romantiky Starého západu, akce i vymírajícího přátelství. Vinnetou (natočený jako druhý v pořadí), Poklad na stříbrném jezeře, Rudý gentleman a Poslední výstřel - to jsou čtyři milníky, čtyři vykřičníky v kariérách všech zúčastněných tvůrců, kteří se na vzniku této legendární série podíleli. Ať už jsou to představitelé slavné ústřední dvojice, režisér Reinl, skladatel slavné melodie Böttcher, Ralf Wolter či kdokoli jiný z celého štábu. Bylo natočeno ještě několik dalších filmů s těmito oblíbenými hrdiny a na každý se pokaždé rád podívám, ovšem první čtyři zůstanou navždy zářit pěti hvězdičkami. Pro mě určitě. (15.12.2013)