Poklad na Striebornom jazere

Upřímně řečeno, na tohle by člověk potřeboval dvojí hodnocení, protože jde zkrátka o jeden z těch filmů, které by ho v určitém věku jednoduše neměly minout, ale přitom to zároveň rozhodně není bezchybný film. Ba co víc, je to film "chybami" doslova prošpikovaný. Ano, je na svou dobu velmi slušně natočený, byť třeba ty kašírované kameny, jimiž si jednotlivé postavy sem tam dokazují své nekonečné síly, poklad natřený jakousi práškovou barvou, sterilně čistý saloon atp. působí značně nevěrohodně, ovšem největším "kamenem úrazu" je samozřejmě předloha. S historickou pravdou či reálně působícími postavami se tu nesetkáme. Hrdinové jsou nesnesitelně patetičtí, vtipy okaté, lsti ohavné a záporáci odporní. Ze všeho nejvíc se to celé podobá pohádkám pro děti, jenže o to právě jde. O pohádku pro děti, které jsou už dost staré na ty klasické pohádky, ale rozhodně a určitě jim zároveň ještě nelze předložit reálný příběh. Děti zkrátka potřebují jasně vymezené zlo a dobro, hrdiny kteří všechno vyřeší a které nikdo nepřemůže atp atd. Že to je ve skutečnosti jinak, že to je složitější, že historická fakta byla jiná? Na to přece bude dost času později... Celkový dojem: 70%, viděno dětskýma očima asi tak 120%... Prostě tak ;o) (13.09.2014)

Najstarší film zo série o Winnetouovi a Old Shatterhandovi a popritom najlepší. Iste nie je geniálny, už len skrz ten prechádzajúci autobus, siouxskú výšivku na náčelníkovi Apačov, rýchlo vyrobené zábrany, keď útočili na farmu, mnohé chyby a mnoho výrokov, nad ktorými som sa pousmial, ale ono je to tak krásne s krásnymi motívmi o láske, chamtivosti, pomoci dobrých indiánov a belochov proti zlým. Najmä scény s dobývaním farmy, bojom s indiánskym kmeňovým náčelníkom a pri Striebornom jazere, inak na nádherných Plitvických jazerách sú parádne. Je to rarita, aký skvost natočili o divokom západe ľudia, ktorí na divokom západe nikdy neboli a točili to v Juhoslávii. Príbehy o indiánoch, boji dobra a zla v krásnej panenskej prírode s množstvom rozmanitých postáv, ak sa dobre spracujú sú často nádherné, tento bol najviac. (21.09.2012)

Jo, jo, Vinnetou a Stará Drtiruka - kdyby měli ještě o jednu kladnou povahovou vlastnost navíc, upadli by Matka Tereza a Gandhí do dějin zapomnění.. S přirovnáním "Poklad na stříbrném plátně" bych byl opatrný, nicméně to, že se jedná o nesmrtelnou klasiku eintopf-balkan westernu, nelze popřít a pokud někdo tvrdí, že ji ještě neviděl, tak doteď provádí každé ráno Samu Hawkensovi masáž vlasových kořínků. A mimochodem, můj nejoblíbenější díl kriminálky Místo činu. Schimanski ještě nebyl líný použít žiletku a hlavně v Duisburgu a jeho přilehlém okolí nepanoval tak hustý automobilový provoz.. (07.07.2011)

"Osagové jsou naši přátelé." Je to tak krásně milé a upřímné, že se člověk ani nemůže zlobit na nedostatky, které to má. Když jsem to viděl coby asi osmiletý v kině dnes Illusion, tehdy snad Ponrepo, tak když praštili strážce pokladu pažbou pistole do hlavy, samým napětím jsem vyhrkl na celé kino "a je po Indiánovi," načež bylo po tragédii :)) (17.09.2006)

Známe je všichni.. Pamatuju si, jak jsem jejich fotografie vystřihoval z novin a časopisů. A určitě jsem nebyl sám. V nákladné mezinárodní produkci, která konečně přinesla ozdravnou kůru pro německou kinematografii, vznikl snímek o idealistickém dobrodruhovi a náčelníkovi Apačů. Společně se vyrovnávají s nástrahami lží a násilí, bojují za spravedlnost a hrdinské činy jim vynesly nesmrtelný obdiv a slávu. Ostatní díly se stále vzdalovaly literární předloze, naivně ilustrovaly pohled na Divoký Západ. Poklad (s dalšími třemi filmy „klasické čtyřky“) ale přišel jako první (1962) a sice se dvojice hlavních aktérů už znala, ale i dnes po více než čtyřiceti lety je obrovským klenotem. Zářivé barvy, neustálé přestřelky, památné melodie, hrdinství – vše v širokoúhlém formátu, na to nelze zapomenout. (02.05.2006)