Peklo Manitoby

No tak bylo zajimavy vidět ty dva v jinejch rolích, než v jakejch je známe, ale jinak to nebyla žádná sláva. Prostě takovej obyčejnej suchej western s několika bitkama, střílečkama a dvěma mega-kladnejma hrdinama. Jinak co mě dál zaujalo, tak že už se tenkrát tak moc nosily rifle a pak na koncu asi tak 10 záběrů na tu pistolnickou loutku, jak poskakuje... No prostě taková blbost... (08.07.2014)

„Show bude.“ To je jasné od začátku. Vinnetou je nakrátko a mluví s plnou pusou, Old Shatterhand nosí džíny a kouří doutníky. Oba pijí v hojné míře ohnivou vodu a ve volném čase se věnují přestřelkám a hazardu. Potkají se na jugoslávských prériích a stanou se přáteli… Sledovat ty dva, jak se špičkují, je prostě požitek. Navíc ta déjà vu: rvačka jako vystřižená z filmů s T. Hillem a B. Spencerem (až na to, že tady jsou hezcí oba), zoufalí farmáři přijdou prosit (statečného) pistolníka o ochranu, a ten závěr… Peklo Manitoby není žádné veledílo, dialogy jsou kostrbaté, kečup žádný a pointa zřejmá od začátku – ale stejně jsem se přistihla, jak se při sledování přihlouple usmívám a sarkasmus a zdravý úsudek mám v režimu offline. (25.07.2011)

Dva střelci se mají jen tak pro zábavu navzájem zastřelit při střelbě na oslavu založení města.Jelikož jsou kamarádi pouze od vidění,dojde k nečekanému překvápku,takže to ve finále odsere jejich společným úsilím několik nespokojených sportovních fanoušků.Oba kvapem opouštějí město,aby se opatřeni slušivými indiánskými pseudonymy,z toho jeden i slušivou paručkou,zasloužili o pořádek na celém Divokém západě,zejména pak v okolí Plitvických jezer. (03.01.2012)

Ani jsem donedávna nevěděl o existenci tohoto filmu. Je jasné, že bez hlavních protagonistů by tento spaghetti (?) western měl o dva body méně. Ale pro fanoušky mayovek je to skoro lahůdka. Lex s Pierrem zde popíjejí whisky a zvláště "Vinnetou" je zde usměvavý a skoro se dá říci špičkující narozdíl od jeho zachmuřeně - patetického výrazu v mayovkách. (19.04.2014)

„Uvidíme sa ešte niekedy?“ – „Určite.“ Ako sa prejavuje skutočné priateľstvo? Keď po 5. spoločných filmoch s kolegom a zároveň kamarátom dobrovoľne hráte ešte v šiestom. Peklo Manitoby nemá peckový scenár, réžia je unavená, akcie je málo. Ale viete čo? Vôbec to nevadí, pretože na filme je krásne vidieť, akí boli Lex Barker a Pierre Brice veľkí kamoši a v ich spoločných scénach to medzi nimi parádne iskrí; stačí, aby sa na seba pozreli a už vidíte, akí to boli aj v reálnom živote, nielen pred kamerami, priatelia a ako si ľudsky sadli, našli sa. Musím priznať, že sa mi veľmi príjemne pozeralo na ich úsmevy, žmurkania atď. Obaja herci tú majú aj pár oddelených scén, v ktorých sú povedzme štandardní (u Bricea je osviežujúce nevidieť ho v úlohe diplomatického Indiána), ale akonáhle sa objavia bok po boku, doslova ožijú a vidno, ako si jeden druhého vážia a cítia sa v jeho spoločnosti úžasne uvoľnene. Fakt to nie je príliš vydarený film, ale práve vďaka chémii oboch hercov by som sa nečudoval, ak by Peklo Manitoby bolo pre niektorých divákov ich najobľúbenejším filmom, ktoré vznikli zo spolupráce Barker/Brice. (23.09.2020)