Dákovia

Proč jsi vlastně dala čtyři hvězdičky filmu, v němž se ani jednou neobjeví římská želva? (pochybuji totiž, že by bez ní nějakou bitvu vůbec kdy vedli). A vlastně ani nevím, nejspíš proto, že mi Pierre Brice něčím připomněl Roberta Taylora (asi tím, že si oba zahráli, jak římského patricie, tak indiánského náčelníka resp. zvěda unijní armády). Jinak příběhu (je tu nastíněn v obsahu, tak to nebude tak strašlivý spoiler) o sporu mezi voláním krve a odpovědností, výchovou a ctí jsem sice rozuměla, ale jeho ztvárnění bylo takové jakési sterilní, i včetně vztahu k otci či krásné Medě. O decimaci stínáním raději nebudu hovořit, takový Caesar z britského cyklu o starověkém Římě nám ten její průběh zinscenoval mnohem lépe. Ale zřejmě tento krutý způsob nezapadal do celkového uhlazeného obrazu filmu, který byl naprosto vším (přírodou, herci, stavbami, ba dokonce i bitvami) velmi pohledný, čemuž se divím, protože to mohl být další způsob ukázky, jak že strašliví ti Římané byli... Ta Severova oběť šla nakonec taky mimo mě, i ten závěr, stejně jako celý film (snad krom Cotysovy smrti) totiž zcela postrádal emoce. (09.05.2014)

Idealizovaná, romantizovaná a hodne prekrútená história obdobia počiatočného stretu rímskych légií cisára Domitiána pod Fuscovým velením a dáckym náčelníkom Decebalom. Už len fakt, že v tom čase sa ešte Decebalus nevolal Decebalus hovorí za všetko. Tak sa začal nazývať Diurpanes až po Fuscovej smrti. Odhliadnuc od historických nezrovnalostí, je tu aj mnoho chýb ohľadom organizácie rímskej a dáckej bojovej taktiky, nevidel som napríklad rímsku korytnačku, bez ktorej si neviem predstaviť dobývanie akejkoľvek pevnosti a ani dácke typické "kosákovité" meče, ktorými prerážali lebku súpera aj s prilbou ako keby to bola len škrupinka od vajíčka. Nedá mi nespomenúť postavu Severusa, ktorého hral Pierre Brice. No, nemôžem si pomôcť, ale aj napriek tomu, že mal oblečené rímske brnenie, sandále a chochol na hlave, okamžite sa mi spájal s postavou Winnetoua, istú dobu trvalo kým som si zvykol. Potom prišiel koniec a opäť tu bol Winnetou, tentoraz konkrétne tretia časť. Tak neviem, celkom sklamanie. Odhliadnuc od chýb sa ale na to príjemne pozeralo, za čo mohla hlavne výborná výprava, je vidno, že Rumuni na ničom nešetrili. 60/100 (05.10.2015)

Příjemný historický dobrodružný film, který zaujme. 1) Vzpomínám si na silný dojem, který na mě jako malého kluka film udělal. Zaujala mě tehdy velkorysá výprava se stovkami komparsistů, decimace (potrestání každého desátého člena legií smrtí za zbabělost v boji), působivá závěrečná scéna a především Vinnetou v převleku za Římana. 2) Po opětovném zhlédnutí po málem 50 letech (utíká to, utíká) registruji i další skutečnosti: studiový zvuk (to je špatně) a nervy drásající melodramatickou hudbu. 3) Tendenční až národovecký charakter snímku lze pochopit a vyskytuje se nejenom v rumunské kinematografii. Zdůrazňování nezávislosti a spoléhání se na vlastní síly bylo příznačné pro tehdy ještě čerstvý Caucescův režim. (06.12.2017)

Zoufalost nejtěžšího kalibru. Jen jakési demo toho, co Nicolaescu předvedl o nějaký ten rok později v Poslední křížové výpravě. Dákové postrádají výrazný sjednocující prvek a jsou jen čistě ukázkou toho, jaké davové scény si rumuni mohöu dovolit. Historicky s naprostou jistotou mimořádně povrchní a dějiny falšující dílo, které vzbuzuje dnes jen smíchy, výbuchy vzteku a ještě větší nudu. (03.12.2003)

Dákové jsou rumunskou expresí romantizovaného patriotismu. Stranický ideál doby naplnil Sergiu Nicolaescu svědomitě a vítězí za vlast, za národ i za stranu. Dácký národ je sice mírumilovný, ale také připraven odhodlaně bránit svou výsostnou svobodu vlastním tělem, elita skládá nejintimnější oběti a pod moudrým panovníkem země jen vzkvétá. Sergiu Nicolaescu vychází z historických dat a slouží vlasti a romantickým představám nevinnosti, svoji prvotinu v hraném filmu ctižádostivě opatřil opulentní výpravou, choreografie je heroická, a svým průběhem se příběh nikterak neodchyluje od jiných filmových národních eposů. Dákové: muži jsou udatní, ženy lepé, komunitní soužití soudržné, epické kroky nepřekvapí a vlastně vše splní to, co od žánru filmový divák víceméně očekává. Tím romantickým hrdinou ve vlastenecké filmové písni je Septimius Severus (příjemný Pierre Brice s hlasem Iona Besoiua), schopný římský generál a morální idealista. Překvapující zjištění je pozdější skvostnou příležitostí k vlastenecké orgii, pak se dokonce objeví láska a mužné hrdinství. Vzorovým vladařem svobodného národa je Decebalus (sympatický Amza Pellea s hlasem Emanoila Petruța), největší, ale také i poslední, král Dáků. Vskutku ojediněle moudrý vůdce nezávislého národa! Hlavní ženskou postavou je Meda (příjemná Marie-José Nat s hlasem Leopoldiny Bălănuță), Decebalova dcerka a křehký půvab karpatských dolin i hor. Zdravé jádro dáckého národa. Výraznou postavou je Cornelius Fuscus (příjemný Georges Marchal s hlasem Gheorghe Dinicăa), římský generál a hlavní dobyvatel dáckého území a šlachovitý mužík s těmi nejvyššími osobními ambicemi v hlaholu slávy. Výraznější postavou je také Domitian (zajímavý György Kovács s hlasem Fory Etterleho), římský císař, obezřetný, poživačný a škodolibě hravý. Z dalších rolí: Decebalův synek a vskutku vzorná junácká budoucnost národa Cotyso (Alexandru Herescu s hlasem Itefana Iordacheho), římský senátor, zvláštní vyjednavač a Severův otec Attius (Geo Barton), svatých tradic i svátostí dbalý dácký velekněz (Emil Botta), přední dácký vojenský velitel Olupera (Mircea Albulescu), či Attiův vrah Remaxos (Septimiu Sever). Film Dákové je vlasteneckým romantismem. Rumunský historický epos snad potěší všechny příznivce žánru. (14.01.2021)