Ako dostať otecka do polepšovne

Je obdivuhodné, že jen po roce dokáže někdo natočit adekvátní poklonu předešlému dílu nebo dokonce dílo lepší. Marii se to podařilo a to ve všech pohledech. Je to velmi zábavné. Vadí mi tam jen část, kdy Luděk Sobota jak uplný hlupák vše prozradí, ale beru, že je to film hlavně pro děti. Sám vždy budu díky tomuto filmu šťastné vzpomínat na své dětské léta a nevzpomenu si, který film by mě dokázal tolik naplnit v jakémkoliv stáří. (18.11.2014)

Tohle byl největší gól Poledňákové, jaký mohla dát. Nejen, že nám přesně ukázala, jak vypadá správná rodinka, jaké kejkle se v ní dělají, jak ovládají děti rodiče a rodiče děti, ale ještě ke všemu to má takový humorný potenciál jako žádný jiný film s dětskými hrdiny. Od začátku dokonce se totiž budete smát, řvát smíchy či jen poťouchle usmívat, protože vám ty scény připomenou nejen váš život. Já vím, chudinka, šimpanze by chtěl, aby se nám mohl v pokoji houpat na lustru! (23.11.2010)

Když přirozenou cestou odezněl hodnotový úhor tvrdé normalizace první poloviny sedmdesátých let, začala se spontánně prosazovat potřeba lehčích, oddechových děl "socialistického realismu"; režim, který se snažil přesvědčit sebe i veřejnost o svém úspěchu a vážnosti, se nestavěl proti. Naopak. Poledňáková se svými projekty přišla jako na zavolanou; přitom se jí podařilo víc než překonat původní předsevzetí a do velmi volného cyklu její tvorby dostat neopakovatelnou osobnost Tomáše Holého, jehož kultivované uličnictví si oblíbil a oblibuje snad každý. Skutečnost, že Poledňákové tvorba má i svůj společenský náboj (osud osamělých matek a jejich enormní úsilí o vychování běžně se v populaci vyskytujících dětí z neúplných rodin a naopak existence bariér usilujících o eliminaci těchto snah), partnerské jiskření muže, který dospěl čerstvě z adolescentnosti ke skutečně "dospělému" otcovství, aniž o tom věděl, z rozverné komedie činí dílo s podstatně většími ambicemi i poselstvím. I po mnoha letech, která upustila od jeho premiéry, si TATÍNEK uchovává svou svěžest a čerstvost. Zřejmě i v mladé a nejmladší generaci, která si ho cení především pro rozvernost, v níž jakoby se hlásila ozvěna příští doby: Ať už je z hlubin světa vyloveno cokoliv, zaslouží si to úctu a uznání, pokud v tom lze nalézt lidství, mravní zodpovědnost a uměleckou nápadidost, která si nemusí za každou cennu libovat v neskrývané negaci své neopakovatelné situace. Naopak: podle svých možností ukazuje tato pozitivní orientace dál, výš, rychleji. Ano, i to je poselství, i to je hodnota, která je něco víc než slepá ulička konzumentství naší současnosti; dnešek, který - ještě prožíván - se mění přímo před očima ve svůj opak předvídatelného, zřejmého, konformního, nudného. Se zahozeným snem, s rezignací na třeba i nevyslovitelný ideál a tužbu. (25.03.2008)

Další herecké galapředstavení především es Jany Preissové a Tomáše Holého. Ano, Česko už zřejmě nikdy nebude mít dětskou hereckou hvězdu takového formátu. A Poledňáková v tomto volném pokračování zašla, co se humoru týče, ještě o hodně dál, než tomu bylo minule a těch úsměvných hlášek a situací je opravdu více. A celkově se mně tento film vždycky líbil daleko víc než ten o velrybě, teď už jen o trochu. Myslím, že v žánrovém zařazení „rodinná komedie" se už nedá moc dostat nikam dál. Děti by měly být fascinovány, dospělí, nehledající hloubku, ale jen volnou zábavu a odreagování, dojdou zadostiučinění. 70% (02.08.2021)

Nevím, kolik filmů TOMÁŠ HOLÝ natočil. Já je mám všechny, které dosud vyšly. Protože jak jinak ? Byl to nejroztomilejší kluk do dětských filmů, jaký se dosud u nás objevil. Přirovnala bych ho směle k dětské hvězdě USA 30.let Shirley Templeové. Samozřejmě, že velkou zásluhu na realizaci má i paní režisérka POLEDŇÁKOVÁ. Měla šťastnou ruku, při výběru všech herců do těchto dětských filmů. (23.09.2007)