Ako dostať otecka do polepšovne

Vždycky jsem viděl jenom střípky, až teď konečně komplet film. Ale bez prvního dílu. Letní komedie z kategorie pětihvězdičkových, o hercích a herečcích už bylo napsáno mnohé, mně osobně se moc líbil "děda" Josef Karlík a samozřejmě lokality s jezerem. Nejzbytečnější roli tu měl... Vlastík Harapes, potěšil malou roličkou František Peterka a samozřejmě i Petr Nárožný. Nejlepší hudební motiv poslední doby :) (21.06.2016)

Tohle byl největší gól Poledňákové, jaký mohla dát. Nejen, že nám přesně ukázala, jak vypadá správná rodinka, jaké kejkle se v ní dělají, jak ovládají děti rodiče a rodiče děti, ale ještě ke všemu to má takový humorný potenciál jako žádný jiný film s dětskými hrdiny. Od začátku dokonce se totiž budete smát, řvát smíchy či jen poťouchle usmívat, protože vám ty scény připomenou nejen váš život. Já vím, chudinka, šimpanze by chtěl, aby se nám mohl v pokoji houpat na lustru! (23.11.2010)

"Kdybych věděl, že se ti tu nebude líbit, tak bych se byl narodil někde jinde." Nebudu zastírat, že mě baví sledovat tři generace vychytrale taktizujících chlapů, kteří samozřejmě nemají šanci uspět proti pragmatické mamince. A to Colombo chce jen vylézt na horu, tatínek zdolat maminku a děda získat papíry na vnuka. Takové prázdniny bych přál svým dětem, takže až si najdu chvilku na dostavění stroje času, tak vím, kam se s nimi vydat. (01.01.2013)

Pokračování skvělé rodinné komedie, které rozhodně neudělalo ostudu prvnímu dílu. Povedlo se náramně a možná i lépe. Přesun ze zasněžených hor do letního prostředí, plného pískovcových skal, není vůbec špatné a opět je tu pro diváka spoustu legrace a dobrodružných scén. Oba díly patří určitě do sekce "je třeba zhlédnout před smrtí", protože tahle díla nestárnou a zachovávají si svoji kvalitu. Společně s prvním dílem vřele doporučuji. 90% (18.11.2010)

Tento způsob dovolené a prázdnin, zdá se mi poněkud.....ŠŤASTNÝ a jediný „ ten pravý „ . Na kombinaci malého Kolomba (alias Tomáše Holého), horolezce každým coulem a správného chlapa a otce jak má být, Františka Němce, krásné ženské „do nepohody“ Jany Preissové, nádherných Prachovských skal v Českém ráji a jako bonus děda Josef Karlík ( pardon Herodes :o), JÁ nikdy nedám dopustit. Jeden z těch mála případů, kdy pokračování předčí svého předchůdce. Pro tuto kombinaci já měl, mám a budu mít vždy slabost. Ptáte se, jak jsem na to přišel, či zda mi to někdo poradil? Dovolím si vypůjčit slova malého Tomáše Holého....na to jsem přišel sám :o) Aby ne, když značnou část každých prázdnin mého dětství jsem prožíval podobné vylomeniny a odnášela to vždy moje ( zesnulá ) babča. Ještě teď, když si na to po těch letech vzpomenu, neubráním se záchvatům smíchu. Jj, bylo to krásné dětství, stejně jako tento pohodový snímek Marie Poledňákové. Chce se téměř dodat, velká škoda, že nezůstalo pouze u tohoto a Marie se „ na stará kolena „ rozhodla krotit krokodýly a nepomůže jí ani skutečnost, že líbá jako bůh...p.s. my tři pojedeme na kolech?... to jsem Ti ještě neřek :o) Co dodat, myslím, že více není potřeba.... (18.11.2010)