Ako dostať otecka do polepšovne

Druhé a stejně vydařené pokračování příběhu o jedné (skoro) rodince, která se hledala, až se našla. Změnily se lokace a roční období a přibyl svérázný dědeček v dokonalém podání Josefa Karlíka. Plus pár výborných sekvencí, které pobaví nejen napoprvé (vodník ve studni, pošťák v rybníce). Autorům amerických rodinných komedií, kde se to hemží uječenými spratky, pitvořícími se dospělými a slintajícími psy bych tohle dala opisovat stokrát políčko po políčku. (24.11.2011)

Vašek (Tomáš), s maminkou (Jana Preissová) a tátou (František Němec) se chystají na první rodinnou dovolenou. Maminka by sice někam k vodě, ale aktivní Luboš vymyslí dovolenou na kolech - a kam jinam než za svým otcem, Vaškovým dědou. Vašek je existencí dědy překvapen, ale ne tolik, jako děda tím, že má osmiletého vnuka... Druhé pokračování je o maličký chloupeček horší, než první díl - sice příběh jako takový mne docela bavil (trochu mi připomínal Svěrákovu Na samotě u lesa), ale trochu moc mne iritovaly vedlejší postavy (Nárožný, Sobota, Poloczek), které zbytečně do zajímavého filmu vkládali infantilní vtipy. Nebýt tohoto, nechat jen samotný příběh a hlavní postavy, tak bych klidně i hvězdu přihodil - ale tohle byl krok vedle. I když - jak jsem viděl novější Poledňákové filmy - tak na podobně infantilních postavách bohužel své pozdější filmy staví ... (15.04.2013)

Když přirozenou cestou odezněl hodnotový úhor tvrdé normalizace první poloviny sedmdesátých let, začala se spontánně prosazovat potřeba lehčích, oddechových děl "socialistického realismu"; režim, který se snažil přesvědčit sebe i veřejnost o svém úspěchu a vážnosti, se nestavěl proti. Naopak. Poledňáková se svými projekty přišla jako na zavolanou; přitom se jí podařilo víc než překonat původní předsevzetí a do velmi volného cyklu její tvorby dostat neopakovatelnou osobnost Tomáše Holého, jehož kultivované uličnictví si oblíbil a oblibuje snad každý. Skutečnost, že Poledňákové tvorba má i svůj společenský náboj (osud osamělých matek a jejich enormní úsilí o vychování běžně se v populaci vyskytujících dětí z neúplných rodin a naopak existence bariér usilujících o eliminaci těchto snah), partnerské jiskření muže, který dospěl čerstvě z adolescentnosti ke skutečně "dospělému" otcovství, aniž o tom věděl, z rozverné komedie činí dílo s podstatně většími ambicemi i poselstvím. I po mnoha letech, která upustila od jeho premiéry, si TATÍNEK uchovává svou svěžest a čerstvost. Zřejmě i v mladé a nejmladší generaci, která si ho cení především pro rozvernost, v níž jakoby se hlásila ozvěna příští doby: Ať už je z hlubin světa vyloveno cokoliv, zaslouží si to úctu a uznání, pokud v tom lze nalézt lidství, mravní zodpovědnost a uměleckou nápadidost, která si nemusí za každou cennu libovat v neskrývané negaci své neopakovatelné situace. Naopak: podle svých možností ukazuje tato pozitivní orientace dál, výš, rychleji. Ano, i to je poselství, i to je hodnota, která je něco víc než slepá ulička konzumentství naší současnosti; dnešek, který - ještě prožíván - se mění přímo před očima ve svůj opak předvídatelného, zřejmého, konformního, nudného. Se zahozeným snem, s rezignací na třeba i nevyslovitelný ideál a tužbu. (25.03.2008)

Od útlého dětství je mi záhadou, proč jsou rodinné komedie Marie Poledňákové (z jejíž fotky mám dojem, že svačí duše) tak populární, když se v nich humot vyrábí zásadně uřvaností a nesnesitelností naprosto všech postav. Matka je typická ustaraná trpitelka, zralá na ránu kladivem, otec infantilní kkt a ten malý smrad mě vyloženě děsí - typický zmrdeček, který bral ostatním dětem svačiny a porůznu je šikanoval a když se na to přišlo, všechno se zametlo pod koberec, neb je to přece ták roztomilý hoch. Btw. její filmy mne jako úplně malé Sadako dovedly k přesvědčení, že dospělost znamená de facto lobotomii. (16.08.2013)

Málokdy se podaří takhle vystihnout chemii rodinného života, Marie Poledňáková je zjevně velmi empaticky vybavená scénáristka a režisérka, Tomáš Holý báječný dětský herec, na kterém to všechno vlastně stojí a on to s až překvapivou bravurou a přirozeností unese. Velmi podařená letní prázdninová rodinná komedie, ke které je stále proč se vracet... Některé televizní útěky z šedavého bezčasí normalizace měly zjevně smysl... (24.04.2011)