Réžia:
Vincenzo NataliKamera:
Derek RogersHudba:
Mark KorvenHrajú:
Maurice Dean Wint, Nicole de Boer, Nicky Guadagni, David Hewlett, Andrew Miller, Julian Richings, Wayne RobsonObsahy(2)
Šest cizinců se z každodenního života probudí v tajemném fantaskním vězení. V nekonečném řetězci vzájemně propojených cel ve tvaru kostek. Policista. Profesionální zloděj. Studentka matematiky. Psycholožka. Architekt. Dospělý autista. Výběr individualit se zdá být náhodný. Nikdo z nich neví, jak se tam dostali. Brzy však vyplyne, že každý z nich má schopnosti, které mohou přispět k úniku. Trápí je množství nezodpovězených otázek. Kdo vytvořil toto surrealistické bludiště? S rostoucím napětím se objeví osobní konflikty a potyčky. Jedna věc je však jasná - pokud se nenaučí spolupracovat při objevování mnoha tajemství smrtící pasti, nikdo z nich nebude dlouho naživu. Divácký ohlas byl srovnatelný s uvedením Záhady Blair Witch, podobná byla i diskuse na stránkách internetu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (677)
A údajne fungujeme vo svete štýlom "za málo peňazí málo muziky" - hahá, v tomto prípade výnimka potvrdzuje pravidlo. Atmosféra vážne na jedničku! Otázne ale je, či ma viac desili tie matematické výpočty alebo okolitý dopad strachu a beznádeje. Pravdepodobne aj aj. Za celých 90 minút som sa ani raz nepozrel na čas - a to sa stáva naozaj len výnimočne. Že jedna blbá kocka dokáže vytvoriť tak enormne depresívne vlny napätia prúdiace do šedej mozgy kôrovej, spotiť celé telo a vystrieť chlpy ako pri zasiahnutí elektrickým šokom? Tak s tým asi nikto z nás nerátal. ()
Ultralevný horor, který si hraje s originální premisou, jenž s vámi napjatě vydrží až do závěrečných titulků. Jde vidět, že pokud máte dobrý scénář, dá se atmosféra vybudovat i v jedné jediné místnosti s partou (ne)herců. Jenže celkový závěr je natolik laciným zakončením, že vám jednoduše znechutí celý film. Celá Kostka pak vyzní je symbolické tlachání o ničem, kde může tvůrce přijít se sebebanálnějším vyústěním a vy mu to budete žrát z ruky... ()
Divný film, ale tím dobrým způsobem. Docela chápu, proč se Ve vysoké trávě dostalo právě do rukou Vincenza Nataliho. Trochu mě rozčilovali jen někteří herci, ale jinak musím pochválit hlavně dobře využitý originální nápad a tísnivou režii, která z té kubické klaustrofobie těží, jak jen to jde. Závěr mi vůbec nevadil, mám tenhle typ konců rád. ()
Ze začátku velmi sympatické a nápadité, postupem času ale stále více nesmyslné a přehnané. Postavy až příliš často sklouznou k vzájemnému pseudoanalyzování na pozadí právě prožitého děsivého zážitku, což přestane už napodruhé působit jakkoli věrohodně a zásadní povahové zvraty se dějí téměř z minuty na minutu. Přesto jsem si liboval v nevědomosti prakticky všech charakterů, která je zároveň i nevědomostí diváka. Nenadálé překvapení, které může skrývat jakákoli místnost, je zde dovedeno do absolutního vrcholu, který je trochu zkažen stále více se komplikujícími matematickými hrátkami. ()
Film má zajímavou myšlenku a dobrý námět, ale mohl být natočen mnohem lepším způsobem, takže ve finále je výsledek zklamáním. Možná za to může ten mizerný výkon herců, nebo scénář, nevím. Film se snaží být chytrý, ale prostě není a příběh nemá začátek ani konec. Když to všechno shrnu, tak je to průměrný film, který stačí vidět jen jednou. ()
Reklama