Blázni zo štadióna

Blázni ze stadiónu od proslulé francouzské skupiny Les Charlots patří k tomu nejlepšímu, co kdy tahle stvořila. Film u mě má navíc tu výhodu, že jsem v mládí hodně sportoval a spoustu scének tak dostalo často i neplánovanou přidanou hodnotu, když se mi to krásně spojilo s realitou. :-) Zvedám hodnocení na čtyři hvězdy. Pokud náhodou tuto skupinu ještě vůbec neznáte, na začátek doporučuji právě Blázny ze stadiónu a Velký bazar. (07.01.2022)

Celé je to založené na nadsázce. To by samo o sobě nebyl problém, protože tak lze snáze dosáhnout extrémní vtipnosti. Tady mi však mnohé gagy moc vtipné nepřišly. Přitom kromě nich už film nic nenabízí; příběh slouží jen jako pojítko mezi jednotlivými vtípky. Zejména v druhé polovině filmu je dost těch povedených, ale na vyšší hodnocení by jich muselo být ještě víc, nebo by příběh musel dávat smysl. Pořád je to ale nadprůměrná komedie. Taková jednohubka po náročném dnu, u které je sebemenší náznak přemýšlení na škodu. Prostě film jen pro pobavení. Já se nasmál dost, ale na to, jak to bylo bláznivé, překvapivě málo. (05.04.2010)

Pro mě jedna z nejlepších francouzských komedií. Je to jedna z těch, které jsou zaprášeny nostalgickým a vzpomínkovým prachem. To už je doba, kdy jsem ji prvně viděla. Bláznivý příběh a jeho zpracování, "retro" atmosféra, nezapomenutelné, totálně odrovnávací scénky a dialogy, úžasné postavy a výborná hudba. Přirozené, osobité, inteligentní. Blázni ze stadiónu obsahují to speciální osobité kouzlo, jehož spousta amerických komedií, i ty nejlepší, nikdy nedosáhnou. (02.01.2006)

Dokument předávající poznatky o veškerém dění okolo letní olympiády. Dozvíme se vše přes verbování sportovců, přípravy olympijské vesnice, plánování bezpečnostních opatření až po temnější stránky olympiády, jako je například doping, uplácení a další různé podfucky, které ani dnešní HD kamery nedokáží zachytit. Samozřejmě, dnes už byste se do kabin sportovců v Soči nedostali přes těžkooděnce jen s kbelíkem a smetákem, ale i to nastiňuje bezpečnost na stadionech z té doby a to by měl každý divák při sledování dokumentu brát na zřetel. (15.03.2014)

Groteska měla dvacet minut a u mistrů jako byl Keaton, Lloyd či Chaplin fascinuje její propracovanost. U Les Charlots vítězí kvantita nad kvalitou. Většina gagů patřila k provařeným už v dobách němých grotesek, jen tu a tam se vyloupne něco originálního. A na rozdíl od těch nějlepších Charlotovek tu chybí nejen přesah (Velký bazar), ale i kostra celého filmu. Co by mohlo alespoň trochu fungovat na ploše dvaceti minut, v celovečerním formátu nudí. (29.05.2010)