Blázni zo štadióna

Pro mě jedna z nejlepších francouzských komedií. Je to jedna z těch, které jsou zaprášeny nostalgickým a vzpomínkovým prachem. To už je doba, kdy jsem ji prvně viděla. Bláznivý příběh a jeho zpracování, "retro" atmosféra, nezapomenutelné, totálně odrovnávací scénky a dialogy, úžasné postavy a výborná hudba. Přirozené, osobité, inteligentní. Blázni ze stadiónu obsahují to speciální osobité kouzlo, jehož spousta amerických komedií, i ty nejlepší, nikdy nedosáhnou. (02.01.2006)

To, že existovala voľajaká francúzska hudobná skupina "Les Charlots" bolo pre mňa donedávna novinkou. Zistil som však, že s tým, čo ponúkajú vo filmoch, v ktorých sa objavovali, nemajú dnešného diváka čím zaujať. Týchto značne trápnych "Bažantov" dokáže iste oceniť, a snáď sa pri nich i dobre pobaviť, generácia detí kvetov. No dnešnú mládež si už veru nezískajú. Ja som starý dobrý ročník 1977 a poviem vám pravdu, že ani ja som tomuto hippies quartetu nikdy nedokázal prísť na chuť. Ich humor mi je cudzí, ich image mi je protivný. Takže pri titule "Blázni zo štadióna" (Les fous du stade) som sa moc nepobavil. ** (14.06.2020)

Nelze filmu upřít, že svou originalitou předčil dobu bláznivých komedií a stal se inspirací pro mnohé další kulty a vlastně si tím drží určitý prim. Co vždycky oceňuji na starších filmech, je krásná čistá slunečná příroda, štíhlí aktéři dokonce i po třicítce a všeobecná pohoda vyzařující i ze záporných postav. Tyhle atributy vždycky dokážou dobít baterky, ale taky nakopnout nostalgii, co už je horší, když se nic nedá vrátit. Jednu malou výtku bych měla k ohozům, které dnes nenosí snad už ani gejové nebo kašpaři, děs a úděs! Jasně že zvedající sukně a bílé kalhotky nikdy neomrzí ani nezestárnou. (16.03.2014)

Bláznivá komedie, kde je čtveřice Bažantů Gérard (Gérard Rinaldi), Jean (Jean Sarrus), Phil (Gérard Filipelli) a Jean-Guy (Jean-Guy Fechner) nucena do velkých sportovních výkonů pro slepou lásku Gérarda k přelétavé Délice (půvabná Martine Kelly). Ta je ohromena svalnatými sportovci, pro které neváhá opakovaně utíkat z domova a čtveřice ji svými sportovními výkony a vítězstvími dobývá pro zaslepeného Gérarda zpět. Půvabné je odlehčování sportovních výkonů Francouzů, pro které je důležitější vítězství a úspěch než fair play. Z dalších zajímavých postav jsou to obchodník a otec Délice Jules (Paul Préboist), jeho syn Lucien (Gérard Croce) a národní trenér francouzského týmu (Jacques Seller), který připravoval čteřici k dalším a dalším vítězstvím za slávu Francie. Má to velký potenciál, který je občas srážen určitou přehnanou destrukcí vtipných gagů. Ale i tak je to příjemně vtipná zábava. (19.02.2011)

Další z řady bažantích šílenejch komedií se nese ve stejnym duchu jako všechny ostatní filmy s Bažantama. Od první do poslední minuty je to takovej slepenec nejrůznějších gagů a je nutný počítat s tim, že spousta gagů dost často balancuje někde na hranici (občas i za hranicí) trapnosti. To je u Bažantů zvykem a je nutný, aby si to divák tak nějak odfiltroval a soustředil se na ty lepší fórky. Pak se dá u filmu celkem slušně pobavit. Naštěstí těch trapnejch okamžiků je ve filmu docela snesitelný množství a naopak se tam našlo hodně scének, který mě rozesmály. Nicméně maraton bych teda neběžel ani kvůli Martine Kelly :-) (01.08.2012)