Realita

Francúzsky "mindfuck" skladajúci sa z mnoho samostatných príbehov, ktoré sú na sebe závislo nezávislé, pričom divák sa pri akejkoľvek snahe byť pozorný či trpezlivý, nevyhne momentu kedy mu dôjde, že sa úplne kompletne stratil. Rozlúštenie hádanky čo je "realita" a čo sen bude náročnejšie ako si myslíte, lebo celému snímku vládne absurdnosť sama o sebe, v kombinácii s nijak zmysel dávajúcimi dialógmi pričom z hruba v polovici sa ocitnete v takej časovej dejavu slučke s osobnostným "gulášom", až vám z toho praskne hlava. Zaradiť tento film do kategórie komédia mi však príde napriek veškerej snahe pôsobiť čudesne-vtipne trochu scestné. Napriek tomu, že som očakával úplne niečo iné, mnohým ľuďom to sadlo, preto musím na obhajobu tohto snímku uviesť, že je to moja chyba. Dupieux sa vyznačuje špecifickou tvorbou o čom svedčia aj iné jeho filmy (vraždiaca pneumatika???), takže moje hodnotenie treba brať s rovnako veľkou rezervou, ako tento film. Nebavilo, nudilo, bohužiaľ ani veľmi nepobavilo, no originalita sa tomuto haluško filmu (ktorých je naozaj málo) skrátka uprieť nedá. (05.06.2016)

Tedy, ne že bych se v těch realitách neztrácela, a vlastně si ani nejsem jistá, zda se v nich neztratit dalo, nicméně humor, který Quentin Dupieux vymýšlí, mě dost baví. Užila jsem si těch jeho absurdních šíleností už ve filmu Moucha v kufru a těším se na další bláznivé kousky z jeho dílny. (07.01.2024)

Dupieux má vyrážku zevnitř hlavy, jeho filmy jsou stejné jako jeho hudba, buď je milujete a nebo vám nic neříkají. A stejně jako jeho zběsilé Mr. Oizo techno elektro se mu někdy povedou a někdy nepovedou, nebo spíš někdy zhruba pochopíte, co chtěl básník říct, nebo naleznete vlnu, na kterou chtěl naladit a někdy prostě ne. Pro mě byla realita případ, kdy jsem se asi nenavlnil. Sen, realita, film ve filmu, sen ve filmu, film v realitě, noční můra v realitě a nakonec všechno dohromady a nic nikde nekončí ani nezačíná. Zapadá to nakonec? Jen mě udivuje, že Realita, která je v podstatě o ničem, má lepší hodnocení než film o vraždící pneumatice... (26.11.2016)

Ryzí zmatenost, která se paroduje přímo v názvu. Kombinace dějových, časových i žánrových rovin se snoubí v šílené spirále, kterou se zpočátku snaží divák pochopit, aby se v závěru vzdal a nechal se pohltit němým údivem. Nečekejte zprofanovaná vysvětlení o snění či duševní poruše. Tady (zřejmě) žádné vysvětlení není. A právě v tom se Reality statečně dere proti proudu konvence, protože poctivé šílenosti se jen vzácně dočkají širšího uznání. Na své si přijdou milovníci komplikované Magnolie, slepí následovníci surrealistických, lynchovských šílenců, i ti, co si z kinematografie vyzobávají alternativní počiny nebo se rádi nechají zmást. Pro ně bude Reality strhujícím zážitkem hraničící s šílenstvím a orgastickým filmovým zážitkem. Ostatní se nedostanou za první čtvrthodinu, případně budou spílat západním směrem pro navrácení ztracených 90 minut. Já se hodnotit neodvažuji. Ale ke konci jsem si vrněl blahem jako divočák s videokazetou v žaludku. ? % (26.12.2015)

Dupieux je mi sympatický už od Gumy, ačkoliv ta samotná mi přišla moc chtěná. Chtěná je i Realita, ale zároveň bylo hodně příjemné nasednou na její vlnu a nechat se nést mimo racionalitu... prostě hodně příjemná hříčka, během níž jsem si vzpomněl na Život v oblouznění, jen s trochu artistnějšími ambicemi. (15.09.2015)