Fízli!

Mám tady velmi vážného kandidáta na nejpodivnější film desetiletí. Absurdní metahumor obsažený v téhle svérázné komedii jde sice zcela mimo můj záběr a hrubozrnný amatérismus z toho trčí na sto honů (ale pozor, záměrně, takže umělecká licence), ovšem podprahová ladnost, s jakou je do toho šílenství namíchán šlapající soundtrack, stojí přinejmenším za poslech. Mr. Oizo to se zvukem umí jako málokdo, osobně na jeho živé vystoupení vzpomínám s příjemně rezonujícím pocitem ve sluchovodech, ale na videokameru by raději sahat neměl. Špetka abstrakce ve standardních videoklipech není nikdy na překážku, ale tolik expresivního materiálu napěchovaného do osmedáti minut je spíše na vraždu. Nejvíce zarážející otázkou nakonec zůstává, jak se tohle vůbec mohlo ocitnout v oficiální tuzemské kinodistribuci. (25.09.2015)

Dupijé je evidentní narkáč a doporučuji pouštět si jeho bizára jen tehdy, pokud se řádně naložíte ve stejné dobrotě, pod vlivem které píče a následně i močí své „filmy“. S čistou hlavou totiž utrpíte pouze příšerně jeblou a trapnou pičovinu, a to se dost se obávám, jestli jsem touto odbornou kategorizací náhodou všechny příšerně jeblé a trapné pičoviny hrubě neurazil, která je napěchována téměř nevydržitelným technem, z nějž samovolně slézají nehty, a mimořádně odpornými neherci, jimž scénář bezpochyby předepsal taky si před každou klapkou něco výživného zobnout. Ovšem v případě, že před projekcí nakrmíte absťák čímkoliv začínajícím na benzo-, metyl- nebo tetrahydro-, pošlete šedou kurvu na prázdniny a navodíte si tak stav hihňajícího se dementa, co si vyřehtá průdušky například jen při vyslovení tak banálního slova, jakým je třeba „bagr“, začnou se v té mlze, husté tak, že by se dala krájet, dít podivuhodné věci! Nejdříve to v hubě zažbluňká, v prázdné dutině zakuňká, v bedně rupne a v čelisti hrkne, a teprve potom objevíte, že ti odpudiví trapní kokoti jsou v podstatě úděsně žertovní, až k pomilování, a začnete si u té kakofonie hoblování vinylu za konstantního zvuku cirkulárky bez jakékoliv změny otáček dokonce vesele podupávat do rytmu. No, záměrně hodnotit nebudu, neboť nejsem tak sdílný jako ostatní uživatelé a nechci takhle naprudko prozradit, jestli fetuju nebo ne. (02.03.2015)

Druhé zhliadnutie. Bizarný, no ambiciózny žánrový experiment, so štruktúrou letnej komédie, no prakticky bez jediného konvenčného vtipu. Príšerné dialógy príšerných postáv do ktorých duní príšerná Oizova elektronická hudba, dokopy svojou trápnosťou pôsobia až hypnoticky, zarezávajú sa pod kožu a nepripomínajú čokoľvek iné. Absolútne unikátna poetika - keby bol cringe žáner, tu by išlo o jeho popredného zástupcu. Dokonalý Mark Burnham - prečo ho nevidíme častejšie? Spolu s Realité jeden z Dupieuxových masterpiecov. (31.01.2015)

Absurdní krimi svérázného režiséra a hudebníka Quentina Dupieuxe (Mr. Oizo), v němž oni "fízlové" si dělají, co chtějí, nebo spíše dělají, co dělat nemají (dealerství drog v mrtvých potkanech, svlékání žen apod.). Dobré scény s vypilovanými gagy (viz např. scénu "ukaž kozy") sráží jiné, velmi trapné. Wrong Cops tedy nemají šanci, díky všeobecné nevyrovnanosti a nesoudržnosti, vystrčit růžky z průměru. (28.08.2014)

[FOD 2014] Za hluchý pasáže bych nechal Dupieuxe poslouchat ten příšernej song jednookýho tragéda do skonání věků. Škoda, nejlepší chlupatej film se nekoná. Každopádně, dealer s výborným hudebním vkusem, pepřák, Marilyn Manson, nákup rýče, epická pasáž s osudovým klavírním podkresem (od předání ryb do nemilý příhody na zahradě), perfektní scény s dcerou, jelen(!)… To prostě musíte vidět dřív než se vám stane nehoda při zalívání zeleně na (jiný) zahradě. (07.03.2014)