Réžia:
Quentin DupieuxScenár:
Quentin DupieuxKamera:
Quentin DupieuxHudba:
Quentin DupieuxHrajú:
Mark Burnham, Eric Judor, Steve Little, Marilyn Manson, Grace Zabriskie, Eric Wareheim, Daniel Quinn, Hillary Tuck, Jennifer Blanc-Biehn, Ray Wise, Don Stark (viac)Obsahy(1)
Marilyn Manson si v novém americkém filmu francouzského režiséra a hudebníka Quentina Dupieuxe (Mr. Oizo) zahrál roli emo teenagera. Dupieux točí filmy stejně expresivně, jako dělá svou hudbu. Montuje do sebe nečekané aranže s jednoduchými beaty. I v tomto filmu rozehraje hru gagů, naschválů a parodických situací, které připomenou dávnou Policejní akademii, ale zároveň si „legraci z poldů" dělá dost nekorektním způsobem, ze kterého chvílemi až mrazí. (Artcam Films)
(viac)Videá (2)
Recenzie (124)
Příjemně plynoucí proud moči, vytékající neznámo odkud a po polaskání se s vašimi lícemi směřující pánBuch suď kam. Hlavu nebo patu nehledejte, prostě hříčka ze sorty těch podivnějších. Mimojiné, to jsem jediný, kdo si všiml životního výkonu Seana Penna? Jak se tak krásně rozpelášil jako plachá srna? Hledejte, stojí to za to. ()
Veľmi bizarný film. Ale v tom slova zmysle. Ide o zábavnú formu podania Policajnej Akadémie pod režisérskou taktovkou Mr. Oiza. Dupieux napísal haluzný scenár a pomocou príbehu na troch frontoch a troch policajtoch nám ho servíruje. Do toho všetkého sa mu podarilo zamontovať dokonca aj Marylina Mansona. A čo bolo ešte prekvapujúcejšie - bol asi najnormálnejšou postavou. Keby som nepoznal jeho hudbu, názory a klipy tak si ho zmýlim s úplne obyčajným chalanom. A práve na jeho scénach som sa najviac bavil. Hlavne ako sedí na policajnej stanici. Film je tak trošku robený od boku. Dej plynie, ale človek až ku koncu nachádza pointu. Mierne mi to pripomínalo ako adaptáciu klipov Dupieuxa. Neviem, cítil som tam silný podtón toho čo vydával hudobne a teraz vo filme. ()
"Los Angeles. Rok 16. Kriminalita klesla. Príliš. Policajti sú znudení. A naštvaní." - hlása v úvode Wrong Cops: Chapter 1. Nasleduje pár nesúvislých poznámok (potrebné niekedy prepracovať do riadneho komentára): V disciplíne karikovania americkej spoločnosti a kinematografie je francúzsky zmetek a l'intrus na pôde strýčka Sama, Quentin Dupieux alias Mr. Oizo mojim osobným favoritom. Jeho zverská parafráza na kultový postmoderný opus Pulp Fiction si berie na paškál opačnú stranu zákona - políciu. Pokým vo svojom meta-filmovom experimente Rubber balansoval na hrane nudy a jej košatej reflexie, udávanej prítomnosťou nudiacich sa divákov pozorujúcich senzačný príbeh, tentoraz zámerne tancuje okolo hraníc trápnosti a vulgárnej demencie. Figuratívnosť neokázalej estetiky absurdity, intertextuality a inšpirácie pokleslou campovou kinematografiou 70. a 80. rokov ilustruje ako obsadenie (Eric Roberts, Grace Zabriskie z filmov Davida Lyncha, Eric Wareheim a Marilyn Manson v zastúpení hudobného sveta), tak zámerne podradný treťotriedny vizuál a unylé tempo, vyvažované elektrizujúcou hudbou Mr. Oizo, ako i konkretizované odkazy (zrelé obdarené ženy cvičiace jogu, homosexuálny podtext, rozhovory o kvalitnej hudbe). Film navyše vďaka "zastaveniam" deja a prechodu k inej postave či (nerozlíšiteľným) využívaním a zapájaním diegetickej/nediegetickej hudby pripomína mixovanie na DJ pulte. Okrem toho je zaujímavý i z hľadiska uvedenia - na VOD platforme ho je možné zhliadnuť v podobe 8 epizód, ktoré predstavujú jednotlivé dni, už od roku 2012, do kín prišiel v celistvej podobe, ktorá medzi týmito epizódami kľučkuje, vracia sa k nim v retrospektíve či vynecháva určité scény a radikálne tak mení systém distribúcie informácií divákovi, až v roku 2014. 100% ()
V rámci učesanej novej formy ČSFD a vyjadrovania sa v tomto totalitnom režime, napíšem len toľko: tento film mi navodil pocit, akoby mi niekto 82 minút kadil do hlavy a poslednú minútu sa snažil prestrčiť všetok ten bordel zvonom, zrejme aby sa tam ešte zmestilo tých pár potitulkových a medzititulkových bobkov. Quentin Dupieux je evidentne veľmi, veľmi, ale naozaj veľmi chorá osoba. Predpokladám, že hudba použitá v tomto fekálnom marase bola taktiež autorská (ako na hajzľovej selvetke napísaný scenár) a tak len skvelo dotvorila to posledné, čo tejto sracej metafore chýbalo. Pretože smrdí to už zdiaľky... Ako vylepšenie nálady doporučujem Marilyna Mansona a jeho This Is The New Shit! ()
S tvorbou Mr. Oiza jsem se nesetkal poprvé a tak jsem tušil do čeho jdu a když se to vezme ze všech stran, tak jsem si tuto hříčku docela užil. Přesto věřím, že to není pro každého a asi větší část obecenstva se při něm bude cítit spíš trapně. Humor je založen jen na prostém zesměšňování, absurdních situacích a zůstává zábavný hlavně svou nekorekností ke všemu. Tentokrát také dostane v příběhu větší roli i režisérova hudba. Těžko se to celé hodnotí a protože jsem měl po filmu pocit amatérské práce, tak dám jen slabší 3 vyhulené hvězdy. A zatím z režisérových filmů u mě vévodí Wrong. . [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 3 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Galéria (16)
Zaujímavosti (4)
- Film měl celosvětovou premiéru na filmovém festivalu Sundance 20. ledna 2013. (Johnny.ARN)
- Film, na který se Kylie (Hillary Tuck) a Rose (Izzy Palmieri) dívají v obývacím pokoji, je Rubber (2010) – rovněž režírovaný Quentinem Dupieuxem. Kylie říká, že je to „skvělý film“. (Johnny.ARN)
- Režisér snímku Quentin Dupieux složil také filmový soundtrack pod pseudonymem MR Oizo. (Cheeker)
Reklama