Venuša v kožuchu

Dva dobří herci na divadelních prknech.. Roman Polanski si rád pohrává i hraje (to všichni víme, že..) a v tomto snímku je to znát na 100%, vsadil na živočišnost své manželky (ostatně jako obvykle) a herecký um Amalrica.. Příběh režiséra a herečky, prolínání rolí a světů, záměny postav a dialogy - to vše je působivé a k zamyšlení.. Drobné a nepodstatné připomínky si nechám od cesty.. (29.03.2022)

Je třeba se odvážit. Vynulovat rampu. Já a ty. Teď a tady. Dva opiáty alchymie, architekti charakteru kumštu. Čas her malin zralých, splynutí smyslných póz mimo sebe, své postavení. V mžiku rozvlněné odstíny rulety svodů. C/í/tění formy nekonečných žízní. Šumivý mok duality Afrodity z poháru jablečného pokušení. Slovní akt(ovka), rafinovaně řetězící obsah. Rozbalující, dominující, vrcholící, definitivně spalující. Mžitky temného žáru dospělé vášně. Sluha milostivé madam kočky, "vampky." Rudou stužkou obmotaný, zelektrizovaný aristokrat chtíč. (19.11.2018)

Jasná divadelní záležitost založená na skvěle napsaných dialozích a výborných hereckých výkonech, hlavně Emmanuelle mě neskutečně příjemně překvapila v některých filmech mě přišla toporná, ale tady z ní jde užásná ženskost a je radost jí sledovat. Krom filmových fajnšmekrů ocení tenhle bijáček i sadomasochisté, byť bych chtěl upozornit, že se v žádným případě nejdná o žádný skandální scény nebo soft s/m porno, tak některé scény v sobě krapet s/m maj. Ta sexuální přitažlovost a vášeň je obsažena především v dialozích a hereckých výkonech, ostatně něco malá si manželé Polanski střihli už v Hořkým měsíci a zdá se že jim tento směr pořád chutná, navíc i když Emmanuella už není taková mladá kráska jako v Hořkým měsícu, umění svodu ovládá na výbornou. (21.03.2014)

Erotické dusno, jaké tu od dob Základního instinktu nebylo! Navíc s řekněme rodinným rozměrem, protože mladý Roman Polanski tu samozřejmě je a k němu jeho žena, Emmanuelle Seigner. Právě u Emmanuelle jsem si v některých filmech nebyl jejími výkony příliš jistý, to je ovšem po Venuši v kožichu zapomenuto, její proměna ze "zničené" a promočené ženy, ve skutečnou bohyni, je úchvatná. A co teprve když k hereckému umu přidá ještě ženskost, charisma a samozřejmě nemálo dominance, což se vlastně často nevylučuje. Mathieu Amalric měl co dělat, aby ji stačil. I když vlastně, v některých ohledech stačit neměl, ona podřízenost byla patrná již krátce po úvodu. Jeho výkon je taktéž dokonale reálný, či snad osobní? Občas jsem měl až tento pocit. Jednoduše, chemie mezi herci zde funguje dokonale, film je skutečným koncertem. Prolínání divadelní hry a filmové reality je další silnou částí Venuše, ne vždy je totiž snadno poznatelné, která z těchto částí se zrovna odehrává, což nabádá k většímu zamyšlení. Samozřejmě, není to žádný příběhový zmatek, vše je dokonale zrežírované, sestříhané a především napsané. Dialogy jsou pro film o dvou hercích na divadelním jevišti zcela zásadní, zde je radost je poslouchat. Navíc, nejen z hereckého obsazení je znát, že je Venuše pro Romana Polanského skutečně osobní záležitostí, právě z dialogů je cítit občasné vyřizování účtů "se světem". Málem bych zapomněl... Alexandre Desplat a ta atmosféra celého filmu! Otázkou zůstává, kdo byla Vanda? 80% (16.07.2019)

[AFF 2014] Božské! A sexistické... Polanskému toľko otĺkali o hlavu, že sú jeho posledné filmy komornými divadelnými inscenáciami, až si jednu takú stopercentnú natočil - s dejiskom v jednom divadle, točiacu sa okolo jednej divadelnej hry a dvoch postáv - jej autora a režiséra v jednej osobe plus záhadnú, zmyselnú adeptku na hlavnú rolu. A podľa divadelnej predlohy. Všetky významy servíruje Polanski divákovi čisto pre pobavenie na striebornom podnose. Mužská/ženská dominancia a ich prelínanie, sado-maso hrátky a ľahká, pikantná erotickosť. Emannuelle Seigner (jej vzťah s Polanskim dáva príbehu novú významovú rovinu) a Mathieu Amalric na plátne žiaria. 90% (28.06.2014)