Once Were Warriors
Once Were Warriors
Réžia:
Lee TamahoriScenár:
Riwia BrownKamera:
Stuart DryburghHrajú:
Rena Owen, Temuera Morrison, Cliff Curtis, Pete Smith, George Henare, Ian Mune, Julian Arahanga, Mamaengaroa Kerr-Bell, Riwia Brown, Taungaroa Emile (viac)Obsahy(1)
Adaptace kontroverzního bestselleru maorského autora Alana Duffa. Děj líčí osudy typické dělnické rodiny s nezaměstnaným otcem, násilníkem a pijanem, a kdysi krásnou matkou neúspěšně usilující o štěstí svých dětí. Snímek ohromuje scénami až zvířecí brutality, ale upoutává též obrazy plnými citu, humoru a naděje. Vizuální naléhavost díla tlumočí barevně a tónově bohatá kamera konstatující smírnou krásu krajiny i odpudivou atmosféru předměstí. Film se stal událostí roku 1994 a získal více než dvacet cen na předních filmových festivalech, kde byli vyzdvihovány především herecké výkony představitelů, vesměs Maorů a míšenců, jakým je sám i režisér. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (279)
Novozélandská obdoba našich "brazilců", paralel by jste našli hodně. Jenže 1) těmhle nasvaleným vypatlancům jejich Aotearoa vzali běloši, 2) aspoň u některých žije pozitivní etnické uvědomění v odkazech na hrdou válečnickou minulost, která nejlíp vyvře na povrch při zápasech All Blacks. ()
Velice kruté vyprávění maorského autora Duffa. Na druhou stranu tím, že si nebral s niččím servítky, film působil velice důvěryhodně. Na Novém Zélandu jsem rok a půl žil a můžu říct, že maorové jsou na jednu stranu velice hodní lidé, kteří druhého nesoudí podle vzhledu či majetku, na druhou stranu, někteří z nich jsou liní pracovat, jejich životospráva není nejlepší a dokážou udělat i bordel. Ale v porovnání s dějem okolo roku 1995 to je obrovský rozdíl a všechny vrstvy se nesmírně zklidnili. Jinak věřím, že se onen filmový děj bohužel v některých domácnostech stal, ale myslím si, že dnes už se toto neděje. Přeci jenom žijí v jednom z nejhezčích států světa. Nejen režiséra Lee Tamahori, ale i celý herecký štáb chválím za vytvoření mrazivé atmosféry, která působila velice věrohodně a dávám jim za to 80% - čtyři hvězdy. ()
Tohle novozélandské drama je jeden z nejemociálnějších filmů, který jsem kdy v životě viděla. ()
Hodně syrový a emotivní snímek, který bez obalu ukazuje, jak těžký může být život. A je úplně jedno, jestli svou flustraci a beznaděj utápí v alkoholu maor nebo kdokoli jiný. Výsledek je totiž většinou podobný. Potěšilo mě, že ten sviňák nakonec dostal co si zasloužil. ()
Film, který, ač se to možná na první pohled nezdá, pracuje v podstatě se stejnými tématy jako později Kult hákového kříže (mimochodem, všiml si někdo plakátu Edwarda Furlonga na stěně jednoho z pokojů?) : rozvrat rodiny, násilí, sociální problémy předměstí, vykořeněnost, touha někam patřit... Pokud odhlédnu od lehce absurdního podtónu v jednání některých postav, snímek vás potom spolehlivě odzbrojí zobrazením animálního násilí a bolestnou realističností životních osudů hlavních hrdinů. ()
Drsné. Žít doma jako v džungli a bojovat každý večer o přežití nejde pořád. Snímek, který vás donutí věřit, že tohle peklo stále ještě mnozí zažívají a mnozí zažívat budou. Neuvěřitelně realisticky podané. ()
Věrně realistická věc podobná, jako tomu bylo třeba u filmu Amores perros. ()
Jak dlouho musí být zle, než to jeden s duchem bojovníka pochopí? Návrat ke kořenům předků je fascinující, ale první polovina filmu je celá moc depresivní a jde z ní cítit beznaděj a to si teda pardon vůbec neužívám. Navíc Jake Heke jako by měl vzteklinu, která mu už sežrala půlku mozku, to bylo přehnaný... ()
Veľmi trefný pohľad do každodennej reality mnohých "rodín". Mám rád drsné filmy kde sa nedáva žiadna servítka pred kameru a neskončí to mega giga ultra happy endom, ale tak, ako to väčšinou končí skutočne. Vždy bude najviac trpieť ten najväčší dobrák a ten najnevinnejší (obzvlášť pokiaľ je naivný, alebo slabý vziať spravodlivosť do svojich rúk). ()
Takhle silný filmový zážitek si dlouho nepamatuji. Velice drsné napínavé rodinné drama z prostředí původních obyvatel Nového Zélandu a hluboká sociální sonda do života vykořeněných Maorů, kteří žijí na okraji většinové společnosti a utápějí svůj žalostný stav v agresi, alkoholu drogách a životem v gangu. Rodinná linka byla velice silná, mizerného otce rodiny svalouše Jakea jsem v některých scénách vyloženě nenáviděl, ale zároveň mi ho bylo svým způsobem líto. Svou rodinu, včetně příliš trpělivé manželky postupně přiváděl do čím dál většího morálního i finančního bahna a poslední tragédie byla už příliš na všechny zúčastněné. Líbilo se mi také, jak byl vykreslen sociální status maorské ženy v rodině, který není nijak záviděníhodný. Filmu se po celou dobu daří vzbuzovat v divákovi silné emoce, v některých chvílích působí až fyzicky bolestivě stejně jako osud této zavržené menšiny, kteří kdysi byli bojovníky. Úžasné dílo. A jako chlap jsem si nemohl nevšimnout, jak jsou maorské ženy, alespoň ty ve filmu, půvabné a kouzelné. Krásně se na ně dívalo. ()
Krutá realita sociálně slabší části protinožců. Jedinou pánskou starostí je, aby byla dřevěná bedna pořád plná piva. Práce zbytečnost. Síly je potřeba jen na hospodské bitky a převýchovu manželky k obrazu svému. ()
Rok 1994 byl bohatý na vynikající filmy po celém světě. Jinak tomu nebylo ani na Novém Zélandu, kde Lee Tamahori natočil svůj nepřekonatelný celovečerní debut. Drsný a místy hodně brutální pohled na život maorské rodiny na předměstí Aucklandu střídají obrazy, které naznačují naději - možnost bojovat s všelijakými "démony" jako jsou alkohol, bída, agrese, zločin. Jaký film skutečně bude, ukáže hned první záběr- krásná příroda se totiž nachází pouze na billboardu a po chvíli kamera odhaluje dálnici a šedou periferii města. Kamera je šikovně vedená a podporuje Tamahoriho výbornou režii: herci podávají absolutní výkony, scény jsou skvěle natočené a gradované včetně kontrastů, kdy nejedna scéna skončí u bezdůvodného násilí. Je to smutný obraz lidí, kteří ztratili své kořeny a ani snaha je znovu nalézt nedokáže zabránit tragickým následkům. Tento film je divákova bolestná zkušenost, ale jistým způsobem potřebná. ()
No tak tohle je fakt kruťárna ..Z Morrisona jde fakt strach a potkat ho večer venku, tak radeji zahodim penezenku a utikam pryc.. Hodne kruty, depresivni a drsny pribeh jedne chude maorske rodiny. Po shlednuti tohoto filmu jsem mel velmi depresivni pocity a velmi tomu prispel i herecky vykon Temuery Morrisona. Pri jeho zaverecnem rozcileni v nocnim baru mi opravdu naskocila husi kuze ...Nesmirne silny filmovy zazitek 9/10 ()
Drsné a nekompromisní sociální drama z prostředí současných Maorů žijících na samém okraji společnosti.Celý příběh vyzdvihují vynikající herecké výkony snad všech zúčastněných a taky dusivá atmosféra špinavého předměstí.Obzvláště Temuera Morrison tak řádil že někdy člověk ani neví zdali to vůbec hraje. ()
Tak od tohoto filmu jsem očekával úplně něco jiného, ale úplně mě dostal. Z počátečního rozjezdu jsem netušil o co půjde, ale takhle emocemi nabitý příběh mě úplně dostal. Temuera Morrison podal tak fantastický výkon, jaký jsem snad v životě neviděl a nevěřím, že to není blázen i normálně. Ikdyž to bylo v televizi, tak jsem z něho měl docela strach. Tenhle film ukázal , jaké osudy prožívá asi hodně žen po světě s domácím násilím a já se cítil jako kdyby se to dělo mi - neskutečný nářez a to bez známých hvězd , které se mi ukazují u jiných filmů spíš jako handicap ()
Prostě brutální sociální drama. Na tenhle film nezapomenete. Škoda, že se to nedá říct o volném pokračování Jak dopadají zoufalci? ()
Hodně šokující rodinka! ()
Po celých 102 min jsem měla pocit, že koukám na dokument a ne hraný film, tolik za mě. ()
Hodně drsnej film z prostředí magorů.....chci říct maorů.... ()
Jsou dobré filmy, jsou špatné filmy a jsou skvělé filmy. Pak jsou ale filmy, které příjdou s ostrým šutrem a udělají vám do mysli takovou rýhu, že na ně už nezapomenete. Toto je jeden z nich. ()