To nie si ty

S hodně přivřenýma očima dám 5*, protože snímky o nevyléčitelných chorobách či handicapech mají v sobě tu sílu, že přinutí člověka přemýšlet nad tím, zda má vůbec důvod si stěžovat, když mu zdraví slouží. You're Not You mi od samého začátku připomněl povedenější film Intouchables, byl dosti předvídatelný, avšak měl svou sílu a emotivnější, byť prvoplánové momenty. Ač Hilary Swank nemusím, své role se zhostila dobře, podobně jako zazářila Emmy Rossum. Potěšilo i několik zdařilých záběrů kamery. (16.07.2015)

Škoda, že si scenárista nedal väčšiu prácu so svojim výtvorom a naservíroval nám konvenčne ladenú drámu s očakávateľným príbehom, niekoľkými kvázi povinnými klišé a "tak potrebou" odlišnou dvojicou protagonistiek. Ťažko povedať, či išlo o komerčný záujem, keďže film finančne prepadol, ak by išlo o inovatívnejšie dielo, mohlo sa tu hrať o Oscary v hereckých kategóriách. Že tú hlavnú si zahrá Hilary Swank nebolo prekvapením, keďže niečo podobné sme tu už mali v Million Dollar Baby, aspoň sčasti. Možno ešte viac potešila ale Emmy Rossum, tam je ale zase škoda, že v záujme tej odlišnosti musela hrať "iba" ženu, ktorá sa spustila natoľko, aby musela znova nájsť samu seba a to sme videli tisíckrát. Niekedy lepšie, ale určite aj mnohokrát horšie. (01.11.2020)

Ztvárnit člověka postiženého krutou nemocí nezvládne každá áčková hvězda, a tak se nedivím, že povolali Hilary. Ta to má navíc těžší o to, že má předepsáno vypadat stále vesele a líbivě. Divák je tedy ušetřeny (či ochuzený) všech hnusů, které péče o postiženého člověka provází. Taky bych chtěla umírat v čisťounkém luxusu. Dále má divák štěstí na to, že Kate je svatá osoba a všichni okolo ní mají sympatické povahy. Je pak jednoduché nenávidět každého, kdo Kate ublíží či nepochopí. Film tedy klouže opatrně na povrchu tématu nevyléčitelné nemoci, díky čemuž nezabředne do přílišného patosu. Zaměřuje se spíš na příběh Bec, čímž mi to připomíná Rain Mana. (04.05.2017)

You are not you, I am not me, and this film is not as good as it could be. Americká obdoba francúzskych Intouchables, akurát som ženami v hlavných úlohách a bez potrebnej sily. Trocha to pripomenie aj nedávnu Still Alice s vynikajúcou Julianne Moore, no You Are Not You nepojednáva o Alzheimerovej chorobe, ale o ALS (amyotrofická laterálna skleróza) a Hilary Swank, aj keď vynikajúca herečka, v tejto úlohe nijako zvlášť nežiari. Hlavným problémom je skratovitý scenár, zbytočne veľa pátosu a prvoplánového hrania na city. Mám pocit, že všetci prácu na tomto filme vzali len z pocitu, že by mohli mieriť na Oscarové nominácie, no s priemerným režisérom to nevyšlo a film upadol do zabudnutia. Všetko je tu totiž také štandardné, že to nemá veľmi čím nadchnúť. Je to síce silný príbeh o zákernej chorobe, takže film pravdepodobne nikoho neurazí, ale s lepším režijným vedením tu mohol byť klenot. Takto vznikla len po všetkých stránkach štandardná dráma, ktorá je v samotnom závere síce dostatočne silná a dojemná, ale predošlé minúty až príliš okato brnká na city diváka a nemá na to dostatočné prostriedky – ani nápaditý scenár, ani nijako nápaditú réžiu a v podstate ani nijaké zvlášť skvelé herecké výkony (prepáč, Hilary!). CELKOVO: 3* (6/10) (29.04.2015)

Zdravý člověk si jen těžko představí, jak se žije někomu s nemocí jako je ASL. Dokud jsme totiž mladí a fit, tak nám naše tělo přijde fajn - v ničem nás totiž neomezuje, naopak pomáhá realizovat naše vize, vynáší nás na hory, umožňuje nám se dotýkat druhých lidí, ale především být soběstační. V momentě, kdy se ovšem s tou tělesnou schránkou něco stane, se pro nás stává spíš vězením, znemožňujícím naší duši naplňovat své představy a přání a dokonce někdy i formulovat své myšlenky jako v pozdějším stádiu ASL u Kate. Nejhorší nemoci jsou podle mě ty, kdy si je člověk plně uvědomuje, ale není schopen s tím něco dělat, tj. kdy je mentálně v pořádku, ale fyzicky není. To musí být strašné utrpení. Dny proležené v posteli, kdy víte, že jste svým nejbližším na obtíž, že kvůli vám nemůžou nebo ani nechtějí prožít plnohodnotný život, že se vzdávají spousty věcí, že se i na vás začínají dívat jinak - se soucitem, lítostí, smutkem, což vám ještě více ubližuje. Jak když ten obraz sebe sama, který jste měli vytvořený a jak se vnímáte vy sami, najednou nevidí nikdo jiný, protože je uvězněný v tom ošklivém nepohyblivém těle. Musí to být neskutečně frustrující a to nejen pro stranu pacienta, ale i jeho okolí, které zase nemůže dělat nic jiného, než buď odejít od milovaného člověka nebo zůstat a sledovat jeho postupný úpadek a mizení (alespoň projevů) té osoby, kterou znali a měli rádi s tím, že prakticky jen čekají, než zemře a nemohou s tím absolutně nic udělat. Naprostá bezmoc. Asi nemusím dodávat, proč mě takový film zasáhl, podobně jako dříve Still Alice či Theory of everything. Navíc kdo může říct, že zrovna nás něco takového nepotká? O důvod navíc, proč si naplno vážit každého dne, kdy jsme zdraví a nebrat to samozřejmě. (28.08.2015)