Dva životy

Neobvyklý příběh založený na řadě pravdivých událostí, u kterých byste ani nevěřili, že se staly, dokud samotný film neshlédnete. Životy všech lidí, které potkáte ať už na ulici, v autobuse nebo v metru, jsou všelijaké a rozhodně málokdy jednoduché. Katrine si třeba prožila život takový, který by si nepřál zažít nikdo. Tajila celý život svojí pravou identitu, ale nakonec si ji pravda stejně našla. Nedokážu si představit, že by to někdo dokázal tajit a už vůbec si nedokážu představit, že je někdo taková zrůda, že to po lidech může chtít. Dva životy mě v obou případech přesvědčily o tom, že i takové příběhy píše svět, ve kterém žijeme. (04.11.2015)

Príbeh ženy, ktorý vás vôbec nezaujme. Vojnová dráma, ktorá mohla kľudne ostať niekde v šuflíku, ako by sa nikdy nenatočila. Cieľom tvorcov bolo zničiť ľuďom náladu, unudiť ich a takým, čo sú krehkí ako vázy, možno aj slzičku vytlačiť. Podľa hodnotenia to na niektorých naozaj zapôsobilo. Na mňa nie. (23.02.2018)

Nepřestávám se v poslední době podivovat, jak se naši západní sousedé vyrovnávají se svou temnou minulostí a jeden kostlivec za druhým opouští přítmí, jejich na dlouho uzamknutých skříní, a spatřují světlo světa. Na druhou stranu, bylo zapotřebí pěkné řádky let, aby se obrousily všechny hranky, zacelily se rány a získal ten tolik potřebný odstup, aby následně, s potřebným nadhledem, začali pojmenovávat věci pravými jmény, byť to zcela jistě stále bolí. Nezbývá než doufat, že i my se jednou dočkáme syrové výpovědi a nikoli humorného (švejkovského) pohledu s autorskou visačkou Jarchovský-Hřebejk. Pravda, první plody sklízíme už i my, viz nekompromisní syrová industriální Špačkova Pouta. Nic to ovšem nemění na faktu, že to cosi vypovídá o stavu českého filmu, když se proti tomuto německému snímku (v norské koprodukci) postaví na oscarech bok po boku Menzelovi Donšajni. Pravda, měl tam hrdě „plápolat“ Hořící keř. Nicméně i zde bylo zapotřebí vydatné pomoci (odstupu a nadhledu) zvenčí. Zwei Leben nejsou nekompromisní syrovou výpovědí. Nejsou ani filmem bez chyb. Mohly být o poznání sevřenější. To několikeré prolínání přítomnosti s minulostí, stejně jako samotné míchání žánrů, má za následek jisté rozmělnění, nicméně hravě to vše přebíjí svou silnou výpovědní hodnotou. Jsou totiž v prvé řadě filmem nastolujícím celou řadu otázek, záměrně na ně neopovídajícím a ponechávajícím na samotném divákovi, ať si úsudek udělá sám. Nikoliv rozsudek. Ten bych s dovolením ponechal na lidech, kterých se to (ne)přímo dotýká. Jak už to totiž v životě tak chodí, nic není černobílé. Pravda, říkejte to hochům z turínského Juve... 80% [Příjemným překvapením, byl narvaný sál téměř k prasknutí, pražského kina Lucerna. Jak vidno, poptávka by tu byla. Teď ještě najít i adekvátní nabídky.] (18.10.2013)

Když jsem většinu času napnutý a vaří se mi mozek nad tím, co a jak se stalo, je to jasné znamení páté hvězdičky, kterou si Dva životy bezpochyby zaslouží. Nejenom, že to bylo zajímavé z pohledu historie, ale především se člověk pozastavuje nad osudy obyčejných lidí, které jsou zlem stiženy vždy nejvíc. 90% (24.09.2017)

Otevírání starých případů bezpráví, snaha o vyrovnání se s minulostí a odškodnění nevinných obětí může vést také ke znovuotevření dávných ran a novým bolestivým dopadům na všechny zúčastněné. Nejinak tomu je i v tomto skvělém německo-norském dramatu. Od začátku až do konce jsem skoro nedýchala napětím a zvědavostí nad postupně odkrývanou minulostí hlavní hrdinky. K tomu úchvatné pohledy na malebnou norskou krajinu a nádherná hudba. Navíc mě potěšila norská maminka v podání Liv Ullmann, se kterou jsem se už dlouho na filmovém plátně nesetkala. (10.02.2014)