Obsahy(1)
Před čtyřmi desetiletími lety se filmaři-přírodovědci poprvé setkali s neobyčejnou slonicí jménem Echo. Od té doby se postupně v televizích celého světa objevovala dlouhá řada filmů. Není proto divu, že si našla cestu k srdcím milionů diváků. Mnohé z toho, co víme o povaze a osobnosti slonů, jsme se naučili od ní – o způsobech přežívání slonů, o vůdcovství a věrnosti, stejně jako o řadě duševních projevů, které vědci zvířatům neradi přiznávají, jako je láska, předvídavost a moudrost. Echo studovala skupina neobyčejně nadšených žen po dobu více než čtyřiceti let. Sledovaly jí každý den až do její smrti v požehnaném věku šedesáti pěti let. Zejména Cynthia Moosová může hodně vyprávět a většina z jejích vzpomínek má i filmovou podobu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (4)
Pěkné a dojemné. ()
Nic proti ochranářským milovnícím slonů a zviditelnění jejich nepochybně smysluplné práce, ale bez těch dojímavých plků a elefantích slziček před kamerou naaranžovaných černých soudružek bych se tedy docela obešel. Škoda, u mě to mohlo být čistě za ty sloní životy za víc... - - - - - (Poprvé viděno 19.1.2012 na >sloním prostoru< , hodnocení 9., komentář zde lehce rozmrzelý jako první - 19.1.2013) ()
Spomínanie na slonicu, ktorú poznáme z mnohých prírodopisných filmov, len si nepamätáme jej meno. Starostlivosť o mláďa s problémami so zle vyvinutými nohami je nezabudnuteľná a tiež ďalšie veľké slonie skutky hodné takmer človeka. Súcit a smútenie za mŕtvymi boli tiež niekedy prisudzované iba ľuďom, ale dnes je jasné, že človek nie je jediný. Melanchólia srší z dokumentu už od samého začiatku. ()
V titulcích filmu uvedeno: režie Mike Birkhead; rok výroby 2010. ()