Člověk ze železa
Człowiek z żelaza
Man of Iron
Man of Iron
Réžia:
Andrzej WajdaScenár:
Aleksander Ścibor-RylskiKamera:
Edward KłosińskiHudba:
Andrzej KorzyńskiHrajú:
Jerzy Radziwiłowicz, Krystyna Janda, Marian Opania, Irena Byrska, Wiesława Kosmalska-Maklakiewicz, Bogusław Linda, Franciszek Trzeciak, Janusz Gajos (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Reportér Winkel dostal na jeseň 1980 za úlohu urobiť reportáž o štrajku robotníkov v gdaňských lodeniciach. Sústrediť sa má najmä na jedného z vodcov štrajku Macieka Tomczyka. Postupne si uvedomuje, že jeho šéfovia chcú Tomczyka kompromitovať a spoznávajúc skutočnú pravdu nadobúda Winkel presvedčenie o oprávnenosti požiadaviek štrajkujúcich... Film nakrútený so závideniahodnou pohotovosťou priamo v centre štrajku a využívajúci dokumentárne sekvencie o vzniku Solidarity je voľným pokračovaním Človeka z mramoru. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (44)
Nerád to píšem, ale práve dopozeraný film mi pripadal predčasne zostarnutý. Vnímam dobu, udalosti a ich význam pre budúcnosť, obdivujem odvahu Andrzeja Wajdu pri kritickom zobrazovaní udalostí v Gdanských lodeniciach. Všetko chápem, všetkému rozumiem a napriek tomu ma celok nezaujal. Pripadal mi ako dokumentárny film na málo príťažlivý námet. Hodnotenie rovnaké, ako u Človeka z mramoru, ale dojem horší. ()
Velice kvalitně natočený snímek, ale že si tu nikdo z uvědomělých uživatelů nestěžuje na ideologickou předpojatost? Zvláštní. Film totiž není nic jiného než hagiografické vyprávění o dobru a zlu, je to jakýsi obrácený budovatelský film, v němž se namísto socialismu a spokojených dělníků buduje morální demokratický život pomocí nespokojených dělníků. Když se něco převrátí z hlavy na nohy, tak se jen vymění znaménka, ale struktura zůstane stejná... Co je ale ve filmech budovatelských (komunistických) ideologie a propaganda, je zde - v situaci o 180 stupňů otočené - odraz pravdivých dějin, samozřejmě. Wajda se zjevně jako pravý Polák systematicky snaži svými filmy budovat legendy o svém národě, což možná může imponovat Polákům, ale lidem, kteří vidí pod žvásty o "životu v pravdě", posvěcovanými navíc neustálým (modloslužebným, pro někoho těžce morálním) "ve jménu otce i syna i ducha svatého" jen jinou formu vlastní zaslepenosti, se tato agitka jeví i díky své délce jako ne příliš příjemný zážitek. ()
Upraveno v březnu 2022. Člověk ze železa jest politickým eposem. Andrzej Wajda dokonale využil poměrně krátkého času svobodnějšího vyjadřování k rychlému natočení politického manifestu a uvedl ho do kin ještě před zákazem filmu po vyhlášení válečného stavu v prosinci 1981, což byl akt rozhodné odpovědi moci na události filmem zobrazované. Z díla vyvěrá nadšení z historických chvilek polské komunistické společnosti a víra v konstruktivní budoucnost, byť to bylo vzhledem k následujícímu nakonec předčasné a omylné. Wajda využil svého předchozího vyrovnávání s komunistickou přítomností i toho nevyřčeného a navázal na to. Jde sice cítit jistá nevyrovnanost a nedodělanost v bezprostředním výrazu zápletky a jednání (rychlost přeci jen byla závratná), ale na působnosti a působivosti to mnoho nevytrácí. Po stalinistické éře Člověka z mramoru se naráží na březen 1968 (což nebyly jen studentské bouře, a celá krize vyvrcholila mohutnou antisemitskou kampaní a masovou emigrací zbytku židovské populace), prosinec 1970 (velmi krvavé potlačení dělnických protestů v Gdyni, Gdaňsku a Štětíně) a červen 1976 (nechvalně potlačené dělnické protestní akce v Radomi). Hlavní událostí je samozřejmě nástup a aktuální uznání Solidarity, nekompromisní stávkový postoj dělnictva a vlna euforie z dosaženého vítězství. Budoucnost polského lidu se zdála být růžová, národní vyrovnávání s politickým traumatem doby stálo na počátku. Hlavní hudební podkreslení Andrzeje Korzyńskiho je typickou hudební notou přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Dav se i přes zjevnou slovanskou nejednotu stal nakonec soudržným ve svém boji za vlastní potřeby a snesitelnější životní podmínky. Hlavní postavou filmu je Winkel (zajímavý Marian Opania), charakteristická lidská bolest pod komunistickou nadvládou. Poslušný občan, neboť strach je mocnou poháněcí silou. Vnitřní přerod je bolestivý, neboť pod dojmy zkušeností se už dávno přestalo věřit. Hrdinou jest Maciek Tomczyk (zajímavý Jerzy Radziwiłowicz, taktéž v roli svého otce Mateusze Birkuta), bojovník za dobro a pravdu, pokračovatel boje svého otce, korunovaný svatozáří. Boj je vymezením se od té všudypřítomné společenské nespravedlnosti, ale i rodinným prokletím. Hlavní ženskou postavou je Agnieszka (již ne tolik afektovaná Krystyna Janda), Maciekova žena, uvyklá již na životní změnu, vždyť pro svůj dřívější postoj se to ani jinak nemohlo stát. K výraznějším postavám tu patří Maciekův bývalý vysokoškolský spolužák a Winkelův známý s vlastním pohodlnějším životním postojem Dzidek (sympatický Bogusław Linda) a stará a dobrým lidem přející paní Hulewicz (příjemná Irena Byrska). Z dalších rolí: jedna z výraznějších postav stávkujícího dělnictva Wieslawa Hulewicz (Wiesława Kosmalska-Maklakiewicz), gdaňský Winkelův zadavatel akce se záchvaty Badecki (Franciszek Trzeciak), úkolující místopředseda Rozhlasového vysílání (Janusz Gajos), gdaňský trénující kapitán Wirski (Andrzej Seweryn), velmi opatrný televizní redaktor (Bogusław Sobczuk), hlavní tvář tehdejší událostí (autentický Lech Wałęsa), přední osoba doby (autentická Anna Walentynowicz), nebo stranický tajemník v Gdaňsku doby (autentický Tadeusz Fiszbach). Film Člověk ze železa je jedinečnou ozvěnou své doby, nemá odstup, ale nadšení a vyrovnávání se s politickými aspekty doby. Působivý (byť lze mnohé vytknout) politický manifest za svobodu člověka. Aneb když jedinec oddálí splnění úkolu, stává se přímým svědkem něčeho neočekávaného. () (menej) (viac)
Voľné pokračovanie Človeka z mramoru (1977), zároveň jeden z najúspešnejších filmov z hľadiska návštevnosti v kinách v Poľsku a paradoxne to stálo Wajdu stabilné miesto a nútený exil. Narozdiel od prvého filmu je tento menej intelektuálne artový a viac sústredený na spirituálnu a emocionálnu stránku postáv. Paralely s komunistickým režimom a potláčanie práv robotníkov práve represívnymi zložkami je opäť raz vyšperkovaný viacúrovňovým pohľadom do vidieckeho aj stredostavovského prostredia. Protirečivosť a tvrdá autenticita je zabalená v typickej Wajdovej sieti zložitého príbehu, kde sentiment je vnesený na miesta, ktoré sa priamočiaremu výkladu vymykajú na míle ďaleko. Aj preto sú jeho filmy tak silné. ()
Film navazuje tím nejtěsnějším možným způsobem na předchozí Wajdův snímek Člověk z mramoru. Psal se rok 1981 a Polsko mělo za sebou bouřlivé události kolem stávky v loděnicích a vzniku Solidarity a režim se otřásal v základech. Wajda ztratil poslední iluze, které měl o systému, takže ve filmu popsal naplno skutečnost tak, jak ji vnímal, a nebral si žádné servítky. Snímek není tak chytře strukturovaný jako Člověk z mramoru, scénář je z formálního hlediska slabší, některé scény by šly vystřihnout a zatímco u Člověka z mramoru jsem přes extrémně dlouhou stopáž ani na minutu necítil nudu, u Člověka z ocele jsem při stejné stopáži párkrát zívl. Nic to nemění na faktu, že jde pořád o velmi slušnou filmařinu, v mnoha ohledech emotivní a především, což u Wajdy dřív nebylo zvykem, taky historicky pravdivou. Nejsilnější postavou tentokrát není hrdina stávky Maciek Tomczyk ani jeho žena, ale reportér Winkel, který je hodně komplikovaným "hrdinou". Na jedné straně si nedělá nejmenší iluze o systému, na straně druhé je jeho pevnou součástí a může hodně ztratit. Má škaroup z minulosti a je vydíratelný státní mocí. Sympatizuje se stávkujícími, ale nevěří v jejich úspěch a bojí se budoucnosti. Jeho postava připomíná osudy mnoha těch, kteří se u nás zapletli se státní bezpečností a po pádu režimu čelili bez ohledu na své skutečné činy a pohnutky opovržení médií i veřejnosti. Celkový dojem: 80 %. ()
Galéria (16)
Zaujímavosti (1)
- Jedná se o první a pravděpodobně na dlouhou dobu jediné pokračování, které na festivalu v Cannes získalo Zlatou palmu. (Mr.Hudson)
Reklama