Očista

Takto vyzerá človek, ktorý chce prežiť a pozerá sa hlavne na svoje záujmy. Výborná gradácia a vôbec tam nemusel byť príbeh mladšej ženy. Príbeh staršej ženy by úplne stačil. Je to vo svojej podstate brutálny film (psychicky). Rozhodne sa to oplatí pozerať. Po zamyslení je koniec viac pozitívny ako negatívny. (04.09.2014)

Historie plná bolesti, hnusu a ponížení se opakuje s pravidelností vojenských přehlídek - jednou pro moc a nadvládu, podruhé pro peníze a příště pro obojí, střídá se jen naléhavost potřeb... když už se zdá, že morálně nelze klesnout hlouběji, přichází další metla lidstva, která si kolikrát nezadá s válkou, totalitou nebo mafií - nenaplněná touha po tom, co nemůžeme mít a ve zvráceném zbožňování nechá projít okruh blízkých dalším utrpením, byť pro jeden jediný den v talinském parku... I přes nespornou působivost se v tomto double dramatu zdají osudy hrdinek podivně cizí a vzdálené, nedokážou proniknout blíž přesto, že vás nutí spoluprožívat hrůzy jak na chatě v horách, ale očistné plameny přichází jen pro ně, až na diváka nedosáhnou... Jinak - zlatá doba facebooková. (23.01.2014)

Opět po delší době pálím plný zásobník bez mrknutí oka. To byl tak neskutečný zážitek, až mě mrazí ještě teď, kam se na to hrabou horory! Šílený scénář, dokonalé herectví, perfektní režie, prostě špičková práce, bez výjimky. Ryzí jako zlato, syrové jako maso, surové jak železo, ostré jako břitva, to snad ani nebyl film, ale dokument. Realistický každým detailem, pohybem, myšlenkou. Skutečná Očista bez možnosti očisty, naopak se silným pocitem špíny za nehty, v duši, ve vesmíru. Stydím se, že jsem člověkem. (11.08.2013)

Spočiatku sa ukazovalo, že to bude film o drsných praktikách v obchode s bielym mäsom. Lenže Očista má aj ďalšiu dejovú líniu, obsahuje vlastne dva príbehy, ktoré sa neprelínajú v čase, ale prekvapivo spolu súvisia. Kompozícia je naozaj precízna a dômyselná. Príbeh v minulosti sa odohráva v časoch bojov tzv. lesných bratov proti červenej armáde v Pobaltí (1945 - 1953). V Estónsku bol ich odpor potlačený až v roku 1978. Historické fakty však nie sú okaté, nevtierajú sa, iba povstávajú na pozadí. V popredí je príbeh o dvoch sestrách, o zrade, neopätovanej láske, o vine a treste a o policajných represáliách. Silný, otrasný, ktorý sa zarýva pod kožu. Expresívny záver mal byť očistný: pre postavy určite, no nie som si istý, či aj pre divákov. (10.03.2013)

Antti Jokinen je moje velké dubnové překvapení z Finska. Jeho snad druhý film a tak intenzivní zážitek, který se mnou docela solidně zacloumal. Mimo jiné na mě silně zapůsobila skvělá a neznámá Laura Birn, která hrála mladou Aliide, zmítanou neopětovanou láskou, ale kde v konečné fázi přichází smíření nejen se sebou, ale i s minulostí. Hodně, hodně silné drama, nehnula jsem se ani na minutu od obrazovky a je jen škoda, že v těch nejsilnějších momentech se až moc tlačilo na pilu, jinak je to ale stejně silná čtyřka a já Puhdistus určitě doporučuju .- Po čtrnácti dnech jsem se rozhodla, že zvednu hodnocení, protože to jsou přesně ty ojedinělé filmy, které dlouho utkví v paměti a takových je opravdu málo. 90% (08.04.2013)